Evangelium Pána Ježíše Krista
G007 Proroctví o narození Jana Křtitele
Lukáš 1:1–25

Stažení PDF:
https://od.lk/f/MV8zNTU2MTUxNDJf
https://od.lk/fl/MV8xODI0MzMzNl8

Prosím, sdílejte tyto webové stránky se všemi svými přáteli a členy rodiny. Děkujeme a Bůh vám žehnej.

Všechny verše Nového zákona citované v tomto článku jsou z Anglické verze Majority Text a verše Starého zákona jsou z překladu King James Version, pokud není uvedeno jinak.

Lukáš 1:1–25

1 Protože se již mnozí pokusili uspořádat vyprávění o událostech, které se mezi námi staly,
2 tak jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova,
3 rozhodl jsem se i já, když jsem vše od počátku přesně prozkoumal, napsat ti to v uspořádaném sledu, vznešený Teofile,
4 abys poznal jistotu věcí, ve kterých jsi byl vyučován.

5 Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz jménem Zachariáš z oddílu Abijášova. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.
6 Oba byli spravedliví před Bohem a bezúhonně žili podle všech přikázání a ustanovení Páně.
7 Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná, a oba byli již pokročilého věku.
8 Když jednou konal kněžskou službu před Bohem podle pořadí svého oddílu,
9 podle zvyklosti kněžské služby na něj los připadl, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo.
10 A celý zástup lidu se modlil venku v hodině kadidla.
11 Tu se mu ukázal anděl Páně, stojící po pravé straně kadidlového oltáře.
12 Když ho Zachariáš uviděl, byl znepokojen a padl na něj strach.
13 Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba byla vyslyšena a tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
15 Neboť on bude veliký před Pánem; nebude pít víno ani opojný nápoj a již od lůna své matky bude naplněn Duchem svatým.
16 A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu.
17 On sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k moudrosti spravedlivých, aby připravil Pánu lid pohotový.“

18 Zachariáš řekl andělovi: “Podle čeho to poznám? Vždyť jsem starý muž a má manželka je již pokročilého věku.“
19 Anděl mu odpověděl: “Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
20 Ale hle, oněmíš a nebudeš moci mluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se splní ve svůj čas.“
21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že se v chrámě tak zdržuje.
22 Když vyšel ven, nemohl k nim mluvit; poznali tedy, že v chrámě viděl vidění. Dával jim znamení a zůstal němý.
23 Když se naplnily dny jeho služby, odešel domů.
24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala a skrývala se pět měsíců se slovy:
25 “Takto se ke mně zachoval Pán v těch dnech, kdy se na mě podíval, aby odstranil mou potupu mezi lidmi.“

Čtyři Evangelia

Čtyři knihy evangelia v Bibli jsou Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Ačkoli všechny píší o evangeliu Pána Ježíše Krista, každá z nich má jiný začátek. Evangelium Jana začíná představením jeho božské osoby pod názvem “Slovo“. Evangelium Matouše začíná představením Ježíše jako potomka Davida a Abrahama skrze rodokmen vedený přes Šalomouna, čímž dokazuje, že je způsobilý usednout na Davidův trůn. Evangelium Marka začíná představením služby Jana Křtitele, toho, který připravil cestu pro jeho službu. Evangelium Lukáše začíná prohlášením o snaze podat pravdivé a uspořádané vyprávění událostí týkajících se evangelia Krista. Následuje proroctví o narození Jana Křtitele. Lukáš tedy považoval proroctví o narození Jana Křtitele za začátek evangelia Krista.

Evangelium Krista skutečně začalo událostí, kdy anděl Páně prorokoval otci Jana Křtitele o jeho narození. Účelem narození Jana Křtitele bylo, aby šel před Kristem a připravil mu cestu. To bylo také prorokováno ve Starém zákoně.

V této lekci budeme společně studovat význam Lukáše 1:1–25, včetně Lukášova úvodu k jeho evangeliu a proroctví o narození Jana Křtitele.

Lukáš 1:6–7

6 Oba byli spravedliví před Bohem a bezúhonně žili podle všech přikázání a ustanovení Páně.
7 Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná, a oba byli již velmi pokročilého věku.

Manželé Zachariáš a Alžběta pocházeli oba z Árona, z kmene Lévi. Jméno Zachariáš (G2197) je přepisem z hebrejštiny a znamená „Ten, který je sám ze sebe a věčný, pamatuje.“ Jméno Alžběta (G1665) je rovněž přepisem z hebrejštiny a znamená “Boží přísaha“. Společně jejich jména znamenají: “Ten, který je sám ze sebe a věčný, pamatuje na Boží přísahu.“ Tomu můžeme rozumět jako odkazu na Boží přísahu Abrahamovi, že skrze jeho potomstvo budou požehnány všechny národy (Genesis 22:16–18). Bůh použil Zachariáše a Alžbětu k tomu, aby skrze ně přivedl na svět toho, který připraví cestu Kristu.

Ačkoli jsou Zachariáš a Alžběta v Bibli uznáni jako spravedliví, věrně zachovávající všechna přikázání a ustanovení Páně, neměli děti až do vysokého věku. Nevíme přesně, kolik jim bylo let, když k této události došlo. Podle biblického vyjádření “byli již velmi pokročilého věku“ jim však bylo přinejmenším více než šedesát let. Podle Bible je věk nad šedesát let považován za stáří.

Situace Zachariáše a Alžběty nám připomíná okolnosti Abrahama a Sáry. A stejně jako narození Izáka bylo i narození Jana Křtitele zázrakem a uskutečněním Boží vůle. To nám také pomáhá pochopit, že Bůh často v našem životě dopouští určité věci, aby naplnil své záměry a zjevil svou slávu. Proto máme Boha ctít a děkovat mu ve všech věcech.

“Za všech okolností děkujte; neboť to je Boží vůle v Kristu Ježíši pro vás.“
(1. Tesalonickým 5:18)

Pokud každá událost, která se nám stane, není důsledkem našeho hříchu, můžeme si být jisti, že je to požehnání, které nám Bůh daroval. Připomeňme si zkoušky, které dopadly na Joba.

Lukáš 1:8–9

8 I stalo se, že když konal kněžskou službu před Bohem podle pořadí svého oddílu,
9 podle zvyklosti kněžské služby na něj los padl, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo.

Výraz “i stalo se“ se vztahuje k následnému zjevení anděla. To se odehrálo v době, kdy Zachariáš sloužil Bohu v chrámu podle pořadí oddílu Abijášova. V každém kněžském oddílu bylo mnoho kněží, kteří měli různé úkoly. Losem bylo určeno, že Zachariášovým úkolem bylo obětovat kadidlo v Božím chrámu. Tuto službu vykonával po dobu sedmi dnů své služby.

Lukáš 1:10

10 A celý zástup lidu se modlil venku v hodině kadidla.

Nevíme, který den Zachariášovy služby se zde zmíněná kadidlová oběť konala. Také nevíme, zda šlo o ranní nebo večerní kadidlo. Víme však, že zatímco Zachariáš vykonával kadidlový obřad uvnitř chrámu, venku na chrámovém nádvoří se shromáždil velký zástup lidí k modlitbě. V běžné dny museli lidé pracovat, a proto přicházelo do chrámu jen málo osob. Je tedy velmi pravděpodobné, že skutečnost, že se sešlo mnoho lidí k modlitbě během kadidlové oběti, naznačuje, že šlo o ranní nebo večerní kadidlo v den sabatu.

Pokud šlo o ranní kadidlo v sabatní den, pak by to byla Zachariášova poslední kadidlová oběť v rámci jeho služby, protože bezprostředně poté by službu předal knězi z následujícího oddílu. Každý kněžský oddíl začínal svou službu po poledni v sabat a končil před polednem následujícího sabatu.

Lukáš 1:11

11 Tu se mu ukázal anděl Páně, stojící po pravé straně kadidlového oltáře.

Podstatné jméno “Pán“ použité v tomto verši naznačuje trojjediného Boha. Bible nepopisuje podobu, v jaké se anděl Zachariášovi ukázal. Je však možné, že se zjevil v podobě muže oblečeného v bílý oděv, jak je zaznamenáno i v jiných biblických případech.

Lukáš 1:12–13

12 Když ho Zachariáš uviděl, byl znepokojen a padl na něj strach.
13 Anděl mu však řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba byla vyslyšena a tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“

Náhlé objevení se osoby v chrámu Zachariáše zmátlo a vyděsilo. Byl zmatený, protože nechápal, proč se v chrámu někdo objevil, a bál se, protože si myslel, že se stane něco zlého. Anděl k němu však ihned promluvil, aby mu vše objasnil a zbavil ho strachu.

První slova anděla měla Zachariáše uklidnit a ujistit ho, že se nemá bát. Stejně tak i Pán Ježíš často uklidňoval své učedníky. I dnes, kdykoli nás přepadne strach, můžeme volat k Pánu Ježíši Kristu. On nám dá pokoj a odejme náš strach.

Dále anděl Zachariášovi oznámil, že jeho modlitba byla vyslyšena. Z jeho slov se dozvídáme, že Zachariáš se modlil, aby mu Bůh dal s Alžbětou dítě. Anděl mu také přikázal, aby syna pojmenoval Jan. Jak víme, jméno Jan (G2491) pochází z hebrejštiny a znamená „Ten, který je sám ze sebe a věčný, je štědrý v dávání.“ Bůh nejenže Zachariášovi a Alžbětě daroval dítě, ale použil toto dítě k vykonání velikého díla.

Lukáš 1:14–15

14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
15 Neboť on bude veliký před Pánem; nebude pít víno ani opojný nápoj a již od lůna své matky bude naplněn Duchem svatým.

Zachariáš se měl radovat nejen proto, že bude mít dítě, ale také proto, že jeho syn bude Božím prorokem, tím, který připraví cestu Kristu. Jan Křtitel je posledním prorokem Starého zákona.

Mnozí lidé se radovali z narození Jana Křtitele, jak je zaznamenáno v Lukáši 1:58.

Jan Křtitel měl být veliký před Bohem, i když se mnohým lidem mohl zdát podivný. Jeho hodnota pocházela přímo od Boha. Byl vyvolen a použit Bohem k uskutečnění Jeho díla.

Skutečnost, že “nebude pít víno ani opojný nápoj“, naznačuje, že byl oddělen Bohu po celý svůj život jako nazírejec (Numeri 6:3).

Výraz “naplněn Duchem svatým již v lůně své matky“ znamená, že Bůh, v osobě Ducha, udělil Janu Křtiteli svou moc a dary ještě před jeho narozením. To nám připomíná, co Bůh učinil proroku Jeremjášovi:

“Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Dříve než jsem tě vytvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z matčina života, posvětil jsem tě a ustanovil jsem tě prorokem pro národy.“
(Jeremjáš 1:4–5)

Naplnění Ducha svatého do plodu je událost, při níž jej Bůh posvětil, tedy oddělil pro své použití. Toto posvěcení je podobné tomu, co Bůh činí, když posvěcuje nevěřícího manžela nebo manželku skrze věřícího partnera:

“Nevěřící manžel je totiž posvěcen skrze manželku a nevěřící manželka skrze manžela; jinak by byly vaše děti nečisté, ale nyní jsou svaté.“ (1. Korintským 7:14)

To neznamená, že posvěcenému člověku byly odpuštěny hříchy nebo že byl očištěn. Odpuštění hříchů a očištění přichází pouze skrze víru. Každý, kdo touží po odpuštění hříchů a očištění Bohem, musí věřit v Boha a poslouchat Ho. Víra a poslušnost vyžadují vědomí a svobodnou vůli.

Katolická nauka učí, že Marie, matka Pána Ježíše, byla narozená “neposkvrněná“, tedy bez hříchu Adamova. Někteří katolíci také věří, že Jan Křtitel byl narozen “neposkvrněný“. Bible však jasně učí, že každý člověk narozený z Adama je poznamenán hříchem (Římanům 5,12). Pouze Pán Ježíš, narozený z Boha, byl bez hříchu. Sama Marie vyznala:

“A můj duch se rozveselil v Bohu, mém Spasiteli.“ (Lukáš 1:47)

Kdyby byla Marie narozená “neposkvrněná“, nepotřebovala by Boží spasení a nenazvala by Ho “mým Spasitelem“.

Lukáš 116

16 A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu.

Podstatné jméno :Izrael“ v tomto verši odkazuje na Jákoba. Kdykoli v Bibli čteme výraz “potomci Izraele“, zdůrazňuje to rodovou linii pocházející od Jákoba, kterého Bůh přejmenoval na Izrael, což znamená “ten, který zápasí s Bohem a vítězí“ (Genesis 32:28).

Ve skutečnosti nevíme, kolik Izraelitů skrze slyšení kázání Jana Křtitele činilo pokání, připravilo se a očekávalo Krista. Když však čteme knihu Skutků, vidíme, že v den založení církve bylo k církvi přidáno asi tři tisíce lidí (Skutky 2:41). Mezi nimi mohli být mnozí, kteří slyšeli kázat Jana Křtitele a byli jím nebo jeho učedníky pokřtěni.

Podstatné jméno “Pán“ v tomto verši a zájmeno “On“ ve verši 17 se vztahují ke Kristu. Zde je Kristus nazýván Pánem a Bohem izraelského lidu. Ve skutečnosti byl Pánu Ježíši Kristu Bohem dán titul “Bůh“, jak bylo prorokováno v Žalmu 45:6–7, zopakováno v Židům 1:9 a potvrzeno samotným Pánem Ježíšem v Janovi 17:12.

Lukáš 1:17

17 On sám půjde před Ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k moudrosti spravedlivých, aby připravil Pánu lid připravený.

Sloveso “půjde“ v tomto verši označuje jednání v životě. Jan Křtitel jednal dříve, než Pán Ježíš zahájil svou službu, a připravoval mu cestu. Jednal v duchu a moci Eliášově. To znamená, že Jan Křtitel sdílel stejný duchovní postoj v porozumění Bohu, ve rozhodnutí žít pro Boha a ve vedení izraelského lidu zpět k Bohu. Jan Křtitel měl také Bohem danou moc, stejně jako prorok Eliáš.

V době Jana Křtitele bylo judaismus rozdělen do mnoha sekt. Tři hlavní sekty byly farizeové, saduceové a esejci.

Toto rozdělení způsobovalo rozkoly v rodinách, když rodiče a děti následovali různé sekty. Proto služba Jana Křtitele pomáhala těm, kteří uvěřili jeho kázání, pokořit se, činit pokání a připravit svá srdce skrze křest, aby byli připraveni přijmout Krista. Tím docházelo ke smíření rodičů a dětí. Ti, kteří nenásledovali žádnou sektu a žili ve vzpouře proti Božím přikázáním, také činili pokání a přijímali moudrost těch, které Bůh prohlašuje za spravedlivé. Všichni se tak sjednotili jako jeden lid, ochotný přijmout Krista.

Úloha Jana Křtitele jako toho, který připravuje cestu Kristu, byla prorokována Izajášem:

“Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Hospodinu, vyrovnejte na pustině silnici našemu Bohu.“ (Izajáš 40:3)

A byla také prorokována Malachiášem:

“Hle, pošlu vám proroka Eliáše dříve, než přijde veliký a hrozný den Hospodinův. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nepřišel a nepostihl zemi kletbou.“ (Malachiáš 4:5–6)

Sám Kristus potvrdil, že zaslíbení o příchodu proroka Eliáše bylo naplněno v Janu Křtiteli:

“Všichni proroci i Zákon prorokovali až do Jana. A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který měl přijít.“ (Matouš 11:13–14)

“Říkám vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a učinili s ním, co chtěli. Tak bude i Syn člověka od nich trpět.“
Tu učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.
(Matouš 17:12–13)

Někteří lidé na základě slov Pána Ježíše tvrdí, že Eliáš byl znovuzrozen jako Jan Křtitel. Bible však neučí, že by se jeden člověk znovu narodil jako jiný, ani neučí takzvanou “reinkarnaci“ známou z buddhismu.

Lukáš 1:18

18 Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem starý muž a má manželka je již pokročilého věku.“

Otázka “Podle čeho to poznám?“ znamená: „Je nějaký důkaz, podle kterého mohu vědět, že se to stane?“

Zachariášova otázka byla podle lidské zkušenosti a porozumění pochopitelná. Přesto pochybil, protože byl knězem, dobře znal Boží slovo a byl potomkem Abrahama a Sáry – dvou lidí starších než on a jeho manželka, kteří přesto měli děti.

Lukáš 1:19–20

19 Anděl mu odpověděl: “Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
20 Ale hle, oněmíš a nebudeš moci mluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas.“

Zachariášova otázka ukázala, že postrádal víru v andělovo poselství. Měli bychom si uvědomit, že Zachariáš byl ve svatyni chrámu, jen několik kroků od velesvatyně. Proto měl rozpoznat, že k němu promlouvá Pánův anděl. Anděl odpověděl Zachariášovi pravděpodobně velmi vážně. Jediným důkazem, který mu byl dán, bylo to, že zůstane němý až do dne, kdy se Jan Křtitel narodí.

Anděl se představil jako Gabriel. První zaznamenané zjevení anděla Gabriela je v Danielovi 8:16, kdy Danielovi vysvětlil vidění o beranu a kozlu. Později se Gabriel znovu objevil Danielovi (Daniel 9:21), aby mu oznámil proroctví o sedmdesáti týdnech. Když byla Alžběta v šestém měsíci těhotenství s Janem Křtitelem, Gabriel se znovu objevil, aby promluvil k Marii o narození Pána Ježíše (Lukáš 1,26).

Vidíme tedy, že Gabriel je andělem, který oznamuje Boží vůli lidem. Michael je naproti tomu hlavním andělem, který vede Boží nebeská vojska (Daniel 10:13.21; 12:1; Juda 9; Zjevení 12:7). Podle slov Pána Ježíše má Bůh dvanáct legií andělů. Michael tedy může být velitelem všech dvanácti legií.

Podle židovské tradice byl Lucifer (Izajáš 14:12) andělem odpovědným za uctívání Boha, ale padl a stal se Satanem.

Významy jejich jmen jsou následující:

• Gabriel (H1403 – G1043): “Mocný Boží“
• Michael (H4317 – G3413): “Kdo je jako Bůh“
• Lucifer (H1966): “Nositel světla“

Svědkové Jehovovi učí, že anděl Michael byl první bytostí stvořenou Bohem a že skrze Michaela Bůh stvořil všechny ostatní bytosti. Také učí, že Michael se vtělil jako Pán Ježíš. Nikde v Bibli však není učeno, že by anděl Michael byl Pán Ježíš. Naopak, mnoho míst Písma jasně učí, že Pán Ježíš je Bůh. Jan 1:1 potvrzuje, že On je Slovo, Bůh sám, spoluvěčný s Bohem.

Výraz “stojím před Bohem“ znamená, že anděl Gabriel pravidelně stojí v přítomnosti Božího trůnu. Byl to sám Bůh, kdo poslal Gabriela, aby Zachariášovi oznámil radostnou zprávu o narození Jana Křtitele, o jeho jménu a o jeho službě. Tyto události jsou nazvány “radostnou zvěstí“, protože připravily cestu evangeliu Pána Ježíše Krista.

Lukáš 1:21–22

21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že se v chrámě tak zdržuje.
22 Když však vyšel, nemohl k nim mluvit; poznali tedy, že v chrámě viděl vidění, protože jim dával znamení a zůstal němý.

Možná lidé po modlitbě čekali, že Zachariáš vyjde a požehná jim podle Božího ustanovení v Numeri 6:22–27. Museli však čekat dlouho, protože Zachariáš mluvil s andělem. Když konečně vyšel, byl němý a nemohl mluvit, pouze jim dával znamení. Z jeho gest však lidé pochopili, že v chrámě viděl vidění.

Lukáš 1:23

23 Když se naplnily dny jeho služby, odešel domů.

Dny služby jednoho kněžského oddílu trvaly sedm dní, začínaly těsně po poledni jednoho sabatu a končily těsně před polednem následujícího sabatu. Předání služby probíhalo v poledne každého sabatu. Tento verš naznačuje, že po vidění Zachariáš zůstal v chrámě a dokončil svou službu. Je tedy velmi pravděpodobné, že vidění spatřil v sabatní den, kterým jeho služba začala, při první kadidlové oběti svého oddílu – tedy při odpolední kadidlové oběti tohoto sabatu.

Lukáš 1:24–25

24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala a skrývala se pět měsíců se slovy:
25 “Takto se ke mně zachoval Pán v těch dnech, kdy se na mě podíval, aby odstranil mou potupu mezi lidmi.“

Výraz “po těch dnech“ se vztahuje k období po Zachariášově službě v chrámu, když se vrátil domů. Nedlouho poté jeho manželka Alžběta otěhotněla.

Nevíme jistě, proč se Alžběta pět měsíců skrývala. Sloveso “skrývala se“ (G4032) znamená zcela se skrýt nebo stáhnout se na soukromé místo. Možná se Alžběta uchýlila do ústraní, aby byla sama s Bohem, děkovala Mu a chválila Ho za milost, kterou jí i jejímu manželovi prokázal.

Výraz “Pán se ke mně zachoval“ znamená, že jí Pán projevil milosrdenství, udělil jí přízeň, splnil její touhu a umožnil jí počít.

“V těch dnech, kdy se na mě podíval“ označuje období, během něhož jí Bůh daroval těhotenství a dohlížel na jeho průběh.

Nejen v Izraeli, ale i ve většině národů byly neplodné ženy často zesměšňovány společností, považovány za nepožehnané a přinášely hanbu domácnostem svých manželů, protože nemohly zplodit potomky. Stávaly se terčem posměchu svých známých. Proto Alžběta řekla, že Boží dar těhotenství byl způsobem, jakým Bůh odstranil její hanbu před lidmi.

Z tohoto příběhu se můžeme naučit dvě důležité lekce. Zaprvé, když upřímně činíme pokání ze svých hříchů, plně důvěřujeme Bohu a celým srdcem žijeme podle Jeho slova, vše, co Bůh v našem životě dopouští, slouží k naplnění dobrých záměrů, které pro nás předem určil. Zadruhé, Bůh má plán pro existenci každého člověka v tomto životě, včetně těch, kteří zemřou v lůně, v dětství nebo se narodí s postižením. Proto nám stačí zůstat pevní ve víře, celým srdcem žít podle Jeho slova a upřímně Mu děkovat ve všech okolnostech.

Kéž nás Duch svatý uvede do veškeré pravdy Božího slova (Jan 16:13).
Kéž nás Boží slovo posvěcuje (Jan 17:17).
Kéž sám věrný Bůh pokoje zcela posvětí našeho ducha, duši i tělo, aby byly bez úhony při příchodu našeho Pána Ježíše Krista, našeho milovaného Spasitele (1. Tesalonickým 5,23). Amen!

Timothy Christian Huynh
Priscilla Christian Huynh
24. 9. 2022

The Gospel of the Lord Jesus Christ – G007 The Prophecy about the Birth of John the Baptist