Komentář ke čtyřem Evangeliím
Evangelium Pána Ježíše Krista
G010 Narození Jana Křtitele
a chvála Bohu Zachariášova
Lukáš 1:57–80

Stáhnout PDF:
https://od.lk/f/MV8zNTU2MzIzNjhf
https://od.lk/fl/MV8xODI0MzMzNl8

Sdílejte prosím tuto webovou stránku se všemi svými přáteli a členy rodiny. Děkujeme a Bůh vám žehnej.
Všechny verše Nového zákona citované v tomto článku jsou z English Majority Text Version a verše Starého zákona z King James Version, pokud není uvedeno jinak.

Lukáš 1:57–80

57 Alžbětě se naplnil čas, aby porodila, a porodila syna.
58 Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Pán prokázal veliké milosrdenství, radovali se s ní.
59 Osmého dne přišli, aby dítě obřezali, a chtěli mu dát jméno po jeho otci Zachariášovi.
60 Jeho matka však odpověděla: „Ne; bude se jmenovat Jan.“
61 Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje.“
62 Dávali tedy znamení jeho otci, jaké jméno mu chce dát.
63 Požádal o tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ A všichni se divili.
64 Ihned se mu otevřela ústa a uvolnil jazyk; začal mluvit a chválit Boha.
65 Všechny, kdo bydleli kolem nich, naplnila bázeň, a o všech těchto věcech se mluvilo po celém judském pohoří.
66 A všichni, kdo to slyšeli, si to ukládali do srdce a říkali: „Jaké asi bude toto dítě?“ A ruka Páně byla s ním.
67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68 „Požehnán buď Pán, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid
69 a vzbudil nám roh spasení v domě svého služebníka Davida,
70 jak mluvil ústy svých svatých proroků od pradávna,
71 že budeme zachráněni od svých nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí,
72 aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomněl se na svou svatou smlouvu,
73 na přísahu, kterou přísahal našemu otci Abrahamovi:
74 že nám dá, abychom vysvobozeni z ruky nepřátel mu sloužili beze strachu,
75 ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny dny svého života.
76 „A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího; neboť půjdeš před tváří Páně, abys připravil jeho cesty,
77 abys dal jeho lidu poznání spasení v odpuštění jejich hříchů,
78 pro hluboké milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštívilo Vycházející z výsosti,
79 aby osvítil ty, kdo sedí ve tmě a ve stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“
80 Dítě rostlo a sílilo v duchu a bylo na pouštích až do dne, kdy vystoupilo před Izrael.

V tomto vyučování se dozvídáme o narození Jana Křtitele a o jeho pojmenování; o tom, jak Zachariáš, otec Jana Křtitele, chválil Boha, prorokoval o Božím spasení pro lid Izraele a prorokoval o službě Jana Křtitele.

Lukáš 1:57–58

57 Alžbětě se naplnil čas, aby porodila, a porodila syna.
58 Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Pán prokázal veliké milosrdenství, radovali se s ní.

Nedlouho poté, co se Marie vrátila do Nazareta, nadešel čas, aby Alžběta porodila. Porodila syna, právě tak, jak anděl oznámil jejímu manželovi Zachariášovi.

Nevíme, kdy Alžběta oznámila svým sousedům a příbuzným, že je těhotná. Ale v den, kdy porodila, to všichni věděli a radovali se s ní. Událost jejího početí a narození syna byla považována za veliké Boží milosrdenství, které jí bylo prokázáno. Bylo to totiž to, po čem ona i její manžel dlouho toužili, a přece byla neplodná až do doby, kdy již překročila obvyklý věk pro rození dětí.

V našem pozemském životě můžeme mít oprávněné touhy, touhy, které do nás vložil sám Bůh. Například touhu po pokojném a vřelém životě s našimi milovanými v rodině. Touhu po povolání, které odpovídá našim zájmům, a po dostatečném příjmu pro potřeby života. Touhu po manželovi či manželce, kteří nás vroucně milují, a po dětech moudrých, krásných a poslušných… Přesto ne každá naše oprávněná touha je nám Bohem splněna. Všechno, co se v našem životě děje, závisí zároveň na našem postoji k Bohu i na jeho milosrdenství vůči nám. A jsou i případy, kdy nám Bůh některé oprávněné touhy nesplní, protože je to pro nás lepší. Boží slovo jasně učí:

„Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předurčil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry.“ (Římanům 8:28–29)

Konečný Boží záměr s každým z nás nepatří tomuto životu, ale životu budoucímu v Božím věčném království. Proto všechno, co nám Bůh v tomto životě dopouští, pokud ho skutečně milujeme a ctíme, směřuje k naplnění záměru, který pro nás předem určil ve svém království.

Lukáš 1:59–60

59 Osmého dne přišli, aby dítě obřezali, a chtěli mu dát jméno po jeho otci Zachariášovi.
60 Jeho matka však odpověděla: „Ne; bude se jmenovat Jan.“

Podle Božího zákona musel být syn narozený mezi lidem Izraele obřezán osmého dne, tedy podstoupit obřízku (Genesis 17:12; Leviticus 12:3). Podle Genesis 17:9–14 byla obřízka znamením Boží smlouvy s Abrahamem a jeho potomky, včetně otroků koupených z jiných národů. Proto byli mužští potomci Abrahamova rodu i mužští otroci obřezáváni osmého dne po narození podle Božího příkazu. Tělesná obřízka symbolizovala odříznutí touhy po hříchu v srdci (Deuteronomium 10:16; Koloským 2:11).

Možná si sousedé a příbuzní Alžběty mysleli, že když je to jediný syn tohoto manželského páru, měl by být pojmenován po svém otci Zachariášovi. Alžběta však tento návrh okamžitě odmítla a požadovala, aby se její syn jmenoval Jan.

Mohlo to být proto, že byla Bohem inspirována vědět, že její syn se musí jmenovat Jan, nebo proto, že jí Zachariáš písemně sdělil událost, kdy se mu v chrámu zjevil anděl a oznámil, že porodí syna a že dítě musí dostat jméno Jan.

Lukáš 1:61–62

61 Oni jí však řekli: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje.“
62 Dávali tedy znamení jeho otci, jaké jméno mu chce dát.

Izraelité měli zvyk pojmenovávat své děti po některém z předků. Takové pojmenování vyjadřovalo památku na otce a potvrzovalo, že dítě patří do rodové linie. Přinejmenším bývalo dítě pojmenováno po otci nebo po matce. Sousedé a příbuzní Alžběty jí připomněli, že v její rodině nikdo jméno Jan nenesl.

Poté se obrátili k Zachariášovi a znameními se ho ptali, jak chce svého syna pojmenovat.

Lukáš 1:63–64

63 Požádal o tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ A všichni se divili.
64 Ihned se mu otevřela ústa a uvolnil jazyk; začal mluvit a chválit Boha.

V té době byl Zachariáš stále němý. Naznačil tedy, aby mu přinesli psací tabulku, na kterou mohl napsat odpověď. Jeho odpověď všechny ohromila, protože to bylo přesně to jméno, které právě vyslovila Alžběta.

Okamžitě se mu otevřela ústa a uvolnil jazyk. Už nebyl němý. Událost se stala tak, jak mu anděl předpověděl (Lukáš 1:20). Začal mluvit a oslavovat Boha.

Lukáš 1:65

65 Všechny, kdo bydleli kolem nich, naplnila bázeň; a o všech těchto věcech se mluvilo po celém judském pohoří.

Zmíněná bázeň je bázeň před Bohem.

“Všichni, kdo bydleli kolem nich,“ označuje obyvatele v okolí Zachariáše a Alžběty.

“Všechny tyto věci“ jsou události spojené se zjevením anděla Zachariášovi, narozením Jana Křtitele Alžbětě, jeho pojmenováním, Zachariášovou němotou i jeho uzdravením. Celý příběh se rozšířil za hranice jejich města po celém judském pohoří, včetně Jeruzaléma. Zachariáš byl jedním z kněží sloužících v jeruzalémském chrámu, a je tedy možné, že právě on sám vyprávěl svůj příběh ostatním kněžím.

Lukáš 1:66

66 A všichni, kdo to slyšeli, si to ukládali do srdce a říkali: „Jaké asi bude toto dítě?“ A ruka Páně byla s ním.

Každý, kdo tehdy slyšel o narození Jana Křtitele, musel uznat, že jde o Boží dílo. Proto si ten příběh uchovávali v srdci a navzájem se ptali na jeho budoucnost. Chápali, že Bůh Jana Křtitele oddělil pro svůj zvláštní záměr. Věřili, že na něm spočívá všemohoucí Boží moc. Výraz “ruka Páně byla s ním“ znamená, že člověk je obdařen Boží mocí a je jím chráněn.

Lukáš 1:67–68

67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68 “Požehnán buď Pán, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid,

Zachariáš byl inspirován Duchem a naplněn Duchem svatým; chválil Boha a prorokoval o službě Jana Křtitele. Jeho první slova byla chválou Boha, kterého nazval Bohem Izraele. Ve skutečnosti je Bůh Bohem všech národů světa (2 Královská 19:15; Izajáš 37:16). Výraz „Bůh Izraele“ však zdůrazňuje smlouvu mezi Bohem a izraelským lidem, když ho uznávají za svého Boha.

Podobně když apoštol Pavel říká „můj Bůh“, zdůrazňuje svůj osobní vztah k Bohu. Je to Bůh, který ho vykoupil; on v toto vykoupení uvěřil a celým srdcem Boha uctíval a poslouchal, a tak se stal jeho dítětem.

Skrze Boží vnuknutí Zachariáš pochopil, že narození Jana Křtitele znamená začátek Božího navštívení a vykoupení izraelského lidu.

V té době ještě nebylo zjeveno, že Bůh nabízí spásu všem národům; důraz byl pouze na spásu Izraele, lidu smlouvy. I když Pán Ježíš před svou vykupitelskou smrtí na kříži posílal apoštoly kázat evangelium, poslal je jen k lidu Izraele (Matouš 10:5–6). Teprve po svém vzkříšení je poslal ke všem národům (Marek 16:15; Matouš 28:19).

Lukáš 1:69

69 a vzbudil nám roh spasení v domě svého služebníka Davida,

Podstatné jméno „roh spasení“ označuje Krista. Roh symbolizuje sílu, protože je zbraní, kterou některá zvířata používají k útoku i obraně. „Roh spasení“ znamená moc spasení. Kristus je mocí, skrze kterou Bůh zachraňuje lidstvo z otroctví hříchu a z následků přestoupení. Král David nazval Boha, věčně jsoucího, svým „rohem spasení“ (2 Samuelova 22:3; Žalm 18:2).

To, že se Kristus narodil do rodu krále Davida a že ho Zachariáš nazývá “rohem spasení“, znamená, že tato moc spasení povstala z Davidova domu.

Lukáš 1:70

70 jak mluvil ústy svých svatých proroků od pradávna,

Prorok je člověk, kterého Bůh používá k hlásání svého slova lidem. Výraz „svatí proroci“ zdůrazňuje, že byli odděleni pro Boha. Od dávných dob Boží proroci předpovídali příchod Krista, například Jákob (Genesis 49:10), Mojžíš (Deuteronomium 18:15) či Izajáš (Izajáš 9:6–7; 53).

Skrze Ducha svatého Lukáš dosvědčil, že Pán Ježíš vysvětloval svým dvěma učedníkům vše, co se o něm psalo v Písmu, počínaje Mojžíšem a všemi proroky (Lukáš 24:27).

Lukáš 1:71

71 že budeme zachráněni od svých nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí,

“Roh spasení“ zaslíbený Izraeli je Kristus. Přišel jim přinést spásu. Jejich nepřáteli jsou satan a jeho démoni, kteří svádějí ke hříchu; spolu s žádostmi těla, které vedou k hříchu a vzpouře proti Bohu; smrt jako následek hříchu; a všichni, kdo se staví proti Bohu.

“Ruka všech, kdo nás nenávidí,“ znamená nadvládu těch, kdo izraelský lid nenávidí – včetně ďábla a nepřátelských národů, které je chtějí zničit nebo zotročit.

Lukáš 1:72–73

72 aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomněl se na svou svatou smlouvu,
73 na přísahu, kterou přísahal našemu otci Abrahamovi:

V Božím plánu nadešel čas, aby z milosrdenství vůči praotcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi vysvobodil izraelský lid.

Když začal dílo spásy Izraele – a skrze něj i celého lidstva – narozením Jana Křtitele, připomínal si svou svatou smlouvu s Abrahamem. Tato smlouva byla stvrzena přísahou v jeho vlastním jménu (Genesis 22:16). Je nazývána svatou, protože je bezpodmínečná, pochází od Boha a je neměnná.

Zahrnuje nejen tělesné potomky Abrahamovy, ale také každého z každého národa, kdo věří Bohu jako Abraham. Skrze Krista jsou všechny národy požehnány spásou. Bůh třikrát prohlásil, že v Abrahamově potomku budou požehnány národy (Genesis 22:18; 26:4; 28:14). Apoštol Pavel vysvětlil výraz „potomek Abrahamův“ takto:

„Abrahamovi a jeho potomku byla dána zaslíbení. Neříká: ‚a potomkům‘, jako by jich bylo mnoho, ale jako o jednom: ‚a tvému potomku‘ – a tím je Kristus.“ (Galatským 3:16)

A také učil:

“Jste-li Kristovi, pak jste potomstvo Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.“ (Galatským 3:29)

Každý, kdo upřímně činí pokání, plně důvěřuje Kristově oběti a žije podle Božího slova, je Bohem počítán mezi Abrahamovo potomstvo bez ohledu na národnost.

Lukáš 1:74–75

74 že nám dá, abychom vysvobozeni z ruky nepřátel mu sloužili beze strachu,
75 ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny dny svého života.

“Nepřátelé“ jsou, jak bylo řečeno, satan, jeho démoni, hříšné žádosti těla, smrt jako důsledek hříchu a ti, kdo odporují Bohu. Ti, kdo přijmou Boží spásu, budou vysvobozeni z moci těchto nepřátel a budou moci žít ve svatosti a spravedlnosti před Bohem beze strachu.

Svatost znamená neporušovat Boží přikázání. Spravedlnost znamená konat dobré skutky, které Bůh každému připravil.

Bohužel většina Izraele tehdy Krista odmítla a nepřijala ho jako Spasitele. Dokonce ho vydali Římanům k ukřižování. Roku 70 n. l. byl Jeruzalém i chrám zničen římskými vojsky. Během druhé světové války bylo asi šest milionů Izraelitů zabito nacisty.

Dodnes Izrael jako národ neuznává Pána Ježíše jako Krista. Přesto se Boží zaslíbení Abrahamovi naplňuje.

(Následuje výklad proroctví z Ozeáše 6:1–3 a dalších prorockých textů podle původního článku.)

Lukáš 1:76

76 “A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího; neboť půjdeš před tváří Páně, abys připravil jeho cesty,

Po chvále Boha začal Zachariáš prorokovat o svém synu. Jan Křtitel bude prorokem Nejvyššího, tedy Božím mluvčím, který bude hlásat jeho vůli a připravovat srdce lidu k pokání před příchodem Krista.

Lukáš 1:77

77 aby dal jeho lidu poznání spásy v odpuštění jejich hříchů,

Jan přinášel poznání spásy těm, kdo činili pokání a dávali se křtít v Jordánu jako znamení očištění srdce a přijetí Božího odpuštění.

Lukáš 1:78

78 pro hluboké milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštívilo Vycházející z výsosti,

Spása je vysvobození z moci hříchu a z jeho následků – věčné smrti. Je dána těm, kdo činí pokání a přijímají Boží odpuštění z jeho milosrdenství. Je přirovnána k úsvitu z výsosti, který osvětluje svět ponořený do tmy.

Lukáš 1:79

79 aby osvítil ty, kdo sedí ve tmě a ve stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“

Sedět ve tmě znamená být spoután hříchem; sedět ve stínu smrti znamená být pod mocí smrti. Boží spása osvobozuje od hříchu i od jeho trestu a vede člověka k životu v pokoji.

Lukáš 1:80

80 Dítě rostlo a sílilo v duchu a bylo na pouštích až do dne, kdy vystoupilo před Izrael.

Jan Křtitel vyrůstal naplněn Boží mocí. Žil na poušti až do chvíle, kdy veřejně vystoupil a kázal pokání, aby připravil lid na příchod Krista.

Děkujeme Bohu za spásu darovanou lidstvu. Jeho konečným záměrem je, aby nás skrze všechny okolnosti života formoval do podoby Krista, abychom s ním vládli v jeho věčném království.

Pokud na cestě za Pánem klopýtneme, máme činit pokání a vrátit se k Bohu – jako Petr, ne jako Jidáš Iškariotský.

Tímto lekci uzavíráme.

Kéž nás Duch svatý uvádí do veškeré pravdy (Jan 16:13). Kéž nás Boží slovo posvěcuje (Jan 17:17). Kéž nás sám Bůh pokoje zcela posvětí při příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

Timothy Christian Huynh
Priscilla Christian Huynh
10/15/2022

https://preachingfromthebible.net/the-gospel-of-the-lord-jesus-christ-g010-the-birth-of-john-the-baptist-and-the-praise-to-the-god-of-zacharias/