Evangelium Pána Ježíše Krista
G006 Rodokmen Krista – Část 2
Matouš 1:1–17; Lukáš 3:23–38

Stažení PDF:
https://od.lk/f/MV8zNTU1NTg3NjNf
https://od.lk/fl/MV8xODI0MzMzNl8

Prosíme, sdílejte tyto webové stránky se všemi svými přáteli a rodinnými příslušníky. Děkujeme a Bůh vám žehnej.

Všechny verše Nového zákona citované v tomto článku jsou z English Majority Text Version a verše Starého zákona jsou z King James Version, pokud není uvedeno jinak.

Matouš 1:1–17

1 Kniha rodopisu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.
2 Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry.
3 Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar; Peres zplodil Chesróna a Chesrón zplodil Ráma.
4 Rám zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Nachšóna a Nachšón zplodil Salmóna.
5 Salmón zplodil Bóaze z Rachab; Bóaz zplodil Obeda z Rút; Obed zplodil Jišaje.
6 Jišaj zplodil krále Davida. Král David zplodil Šalomouna z té, která byla manželkou Uriášovou.
7 Šalomoun zplodil Rechabeáma, Rechabeám zplodil Abijáše a Abijáš zplodil Asu.
8 Asa zplodil Jóšafata, Jóšafat zplodil Jórama a Jóram zplodil Uzzijáše.
9 Uzzijáš zplodil Jótama, Jótam zplodil Achaza a Achaz zplodil Chizkijáše.
10 Chizkijáš zplodil Manasesa, Manases zplodil Amóna a Amón zplodil Joziáše.
11 Joziáš zplodil Jekonjáše a jeho bratry v době babylonského zajetí.
12 Po babylonském zajetí Jekonjáš zplodil Šealtiela a Šealtiel zplodil Zerubbábela.
13 Zerubbábel zplodil Abiúda, Abiúda zplodil Eljákíma a Eljákím zplodil Azóra.
14 Azór zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achíma a Achím zplodil Eliúda.
15 Eliúd zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Mattána a Mattán zplodil Jákoba.
16 Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, který se nazývá Kristus.
17 Všech pokolení od Abrahama až k Davidovi bylo čtrnáct, od Davida až do babylonského zajetí čtrnáct a od babylonského zajetí až ke Kristu čtrnáct.

Lukáš 3:23–38

23 Ježíš, když začínal své působení, měl asi třicet let a byl, jak se mělo za to, synem Josefa, syna Héliho,
24 syna Mattata, syna Léviho, syna Melchiho, syna Jannaje, syna Josefa,
25 syna Mattatiáše, syna Amose, syna Náhuma, syna Esliho, syna Naggaje,
26 syna Maata, syna Mattatiáše, syna Semeina, syna Josefa, syna Judy,
27 syna Joanana, syna Résy, syna Zerubbábela, syna Šealtiela, syna Nériho,
28 syna Melchiho, syna Addího, syna Kósama, syna Elmodáma, syna Éra,
29 syna Jósého, syna Eliezera, syna Jórima, syna Mattata, syna Léviho,
30 syna Simeona, syna Judy, syna Josefa, syna Jónana, syna Eljákíma,
31 syna Meleji, syna Meny, syna Mattaty, syna Nátana, syna Davida,
32 syna Jišaje, syna Obeda, syna Bóaze, syna Salmóna, syna Nachšóna,
33 syna Amínadaba, syna Arama, syna Chesróna, syna Perese, syna Judy,
34 syna Jákoba, syna Izáka, syna Abrahama, syna Térecha, syna Náchora,
35 syna Serúga, syna Reúa, syna Pélega, syna Ébera, syna Šélacha,
36 syna Kénana, syna Arpachšada, syna Šéma, syna Noema, syna Lámecha,
37 syna Metuzaléma, syna Énocha, syna Jareda, syna Mahalaleela, syna Kénana,
38 syna Énoše, syna Šéta, syna Adama, syna Boha.

V tomto článku se budeme zabývat významem biblických veršů ve dvou oddílech zaznamenávajících rodokmen Pána Ježíše Krista.
Začneme u Matouše 1:1–17.

1 Kniha rodopisu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova:

Matouš začíná své evangelium záznamem rodokmenu Pána Ježíše Krista. Jinými slovy, dříve než začne mluvit o Kristu, chce dokázat, že Ježíš je skutečně Kristus, tedy Mesiáš, kterého Bůh zaslíbil izraelskému lidu skrze jejich předky. Titul “Kristus“ je v řečtině překladem hebrejského titulu “Mesiáš“ a znamená “Pomazaný“, tedy ten, koho Bůh ustanovil k určitému úřadu, aby sloužil Bohu a pečoval o Jeho lid. Tento slib byl dán před více než dvěma tisíci lety a je zaznamenán ve Starém zákoně.

Z Božích zaslíbení víme, že Kristus musí být potomkem:

• Abrahama: “A v tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (Genesis 22:18)
• Izáka: “Bůh řekl: Sára, tvá žena, ti skutečně porodí syna a dáš mu jméno Izák. S ním ustanovím svou smlouvu jako věčnou smlouvu i s jeho potomky po něm.“ (Genesis 17:19)
• Jákoba: “Vidím ho, ale ne nyní; spatřuji ho, ale ne zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba a povstane žezlo z Izraele…“ (Numeri 24:17)
• Jišaje: “Vyrazí proutek z pařezu Jišajova a výhonek vyroste z jeho kořenů.“ (Izajáš 11:1)
• Davida: “Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek; bude kralovat král a povede se mu dobře, bude vykonávat právo a spravedlnost na zemi.“ (Jeremjáš 23:5)

Kromě zaslíbení existují také proroctví o příchodu Krista, která byla vyslovena více než 700 let před Jeho narozením. Tato proroctví nám říkají, že:

• Narodí se v kmeni Judově:
  “Ale ty, Betléme Efrato, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli; jeho původ je od pradávna, od věčnosti.“ (Micheáš 5:2)
• Narodí se ve městě Betlémě (Micheáš 5:2).
• Narodí se z panny:
  “Proto vám sám Panovník dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.“ (Izajáš 7:14)
• Kvůli narození Krista budou zabíjeny děti:
  “Toto praví Hospodin: V Rámě je slyšet hlas, bědování a hořký pláč; Ráchel oplakává své děti a nechce se dát utěšit nad svými dětmi, protože nejsou.“ (Jeremjáš 31:15)
• Bude rodiči odveden do Egypta, aby unikl nebezpečí:
  “Když byl Izrael ještě dítě, zamiloval jsem si ho a z Egypta jsem povolal svého syna.“ (Ozeáš 11:1)

Proto Matouš začíná rodokmen Pána Ježíše potvrzením, že je potomkem Davida a potomkem Abrahama. Poté krok za krokem cituje proroctví, aby ukázal, že se naplnila v Pánu Ježíši, a tím dokázal, že On je skutečně Kristus.

Matouš zdůraznil skutečnost, že Pán Ježíš je potomkem Davida, aby potvrdil Jeho právo vládnout na Davidově trůnu. On je věčný král Izraele, jak to předpověděla proroctví. Zároveň však nese titul “Král králů a Pán pánů“, což z Něho činí věčného krále nad všemi národy.

Být potomkem Davida přirozeně znamená být potomkem Abrahama, protože David je Abrahamovým potomkem. Přesto Matouš výslovně zdůrazňuje, že Pán Ježíš je potomkem Abrahama, aby Izraeli připomněl, že On je Ten, skrze něhož budou požehnány všechny národy – zaslíbení a proroctví, které Sebe-existující a Věčný Bůh dal Abrahamovi (Genesis 22:18).

2 Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba a Jákob zplodil Judu a jeho bratry.

V rodokmenu Matouš dvakrát používá výraz “a jeho bratry“. První výskyt zde naznačuje původ dvanácti kmenů Izraele. Ačkoli Pán Ježíš náleží ke kmeni Judovu, je spojen se všemi dvanácti kmeny Izraele, protože bude věčným králem vládnoucím nad Izraelem. Právě Jákobovo požehnání a proroctví odhalilo, že právo vládnout Izraeli bude navždy náležet kmeni Judovu:

“Judo, tebe budou chválit tvoji bratři; tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel, synové tvého otce se ti budou klanět. Juda je lví mládě; z kořisti jsi vystoupil, můj synu. Sklonil se, leží jako lev a jako lvice – kdo ho probudí? Žezlo se nevzdálí od Judy ani vladařská hůl z jeho klína, dokud nepřijde Šílo; jemu se budou národy podřizovat.“ (Genesis 49:8–10)

“Šílo“ znamená: Ten, jemuž všechno náleží, a odkazuje na Krista.

“Žezlo“ je hůl symbolizující královskou moc, tedy autoritu krále vládnout.

“Zákonodárce“ se vztahuje k vydávání zákona pod autoritou, kterou žezlo představuje. Můžeme si představit krále sedícího na trůnu, s žezlem mezi koleny, který vydává příkazy.

Rodokmen začíná Abrahamem, Izákem a Jákobem, aby zdůraznil, že Boží zaslíbení začalo Abrahamem a bylo znovu potvrzeno skrze Izáka a Jákoba. Když Izraelité mluvili o svém původu, často říkali: “praotcové Abraham, Izák a Jákob“.

Bible používá výraz “Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův“ nebo “Hospodin, Bůh Abrahamův, Hospodin, Bůh Izákův, Hospodin, Bůh Jákobův“, aby Izraelitům připomněla, že On je Bohem jejich tří generací praotců, ještě před narozením dvanácti předáků dvanácti kmenů Izraele. Nejenže je jejich Bohem, ale udržuje také blízký vztah s každým z jejich praotců. Dal jejich předkům zaslíbení a tato zaslíbení skrze ně naplní, pokud Mu budou věřit a poslouchat Ho.

3 Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar; Peres zplodil Chesróna a Chesrón zplodil Ráma.

Támar byla Judovou snachou. Juda měl tři syny: Éra, Ónana a Šélu. Juda oženil Támar s Érem, ale Ér byl zlý a Hospodin ho usmrtil. Juda pak řekl Ónanovi, aby si vzal Támar za ženu a vzbudil potomstvo svému bratru. Ónan však úmyslně zabránil početí, a proto ho Hospodin také usmrtil. Juda pak řekl Támar, aby se vrátila do domu svého otce jako vdova a čekala, dokud Šéla nedospěje. Skrytým Judovým úmyslem však bylo, že nechtěl, aby si Šéla Támar vzal, protože se bál, že by zemřel stejně jako jeho dva starší bratři.

Uplynul čas a Judova manželka zemřela. Jednoho dne se Juda vydal navštívit pastýře svých stád. Když se Támar dozvěděla o Judově cestě, zahalila si tvář, převlékla se za nevěstku a posadila se u městské brány na Judově cestě. Juda, domnívaje se, že je to nevěstka, jí nabídl, že s ní bude spát. Zeptala se ho, co jí dá jako zástavu, a Juda slíbil, že jí pošle kůzle. Támar však požadovala znamení slibu. Juda jí tedy dal svůj pečetní prsten, šňůrku a hůl, které měl u sebe. Poté s ní měl pohlavní styk. Později Juda poslal přítele, aby donesl kůzle jako platbu, ale ten ženu, kterou považoval za nevěstku, nenašel. Ani místní lidé nevěděli o žádné nevěstce v té oblasti.

Asi po třech měsících byl Juda informován, že jeho snacha Támar je těhotná, protože se prý chovala jako nevěstka. Juda přikázal, aby byla vyvedena a upálena. Když ji lidé vedli k vykonání rozsudku, požádala, aby byly předloženy předměty, které jí Juda dal jako zástavu, a oznámila, že otěhotněla s jejich vlastníkem. Když Juda ty předměty uviděl, pochopil, že ho Támar přelstila. Juda s Támar již znovu neměl pohlavní styk. Když nastal čas, Támar porodila dvojčata, která pojmenovala Peres a Zerach (Genesis 38).

Oba, Peres i Zerach, jsou zde zmíněni, přestože Pán Ježíš pochází z linie Perese. Důvodem je to, že při porodu Zerach nejprve vystrčil ruku a porodní bába mu uvázala na zápěstí šarlatovou nit, ale Zerach ruku stáhl zpět a jako první se narodil Peres. To naznačuje, že Bůh vyvolil Perese.

Důvod, proč Matouš v tomto případě uvádí jméno Támar, spočívá v tom, že se jednalo o neobvyklou situaci, kdy pramáti Pána Ježíše nebyla ženou z Izraele. Támar byla Kanaánka.

4 Rám zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Nachšóna a Nachšón zplodil Salmóna.
5 Salmón zplodil Bóaze z Rachab; Bóaz zplodil Obeda z Rút; Obed zplodil Jišaje.

Verš 4, stejně jako závěr verše 3, přeskočíme, protože pouze uvádí jména generací bez zvláštních podrobností.

Ve verši 5 však Matouš uvádí, že Salmónovou manželkou byla Rachab a Bóazovou manželkou byla Rút. Důvod je stejný: Rachab i Rút byly ženy, které nepatřily k izraelskému lidu. Rachab byla Kanaánka a Rút Moábka.

Druhá kapitola knihy Jozue vypráví o Rachab. Když se Izraelité chystali zaútočit na město Jericho, Jozue poslal dva zvědy, aby shromáždili informace. Tito dva vstoupili do města a ukryli se v domě nevěstky jménem Rachab. Když vojáci jerichského krále přišli do jejího domu hledat zvědy, Rachab je ukryla na střeše a vojákům řekla, že už město opustili.

Rachab zradila svého krále a lhala vojákům proto, že poznala, že Bůh vydal Jericho do rukou Izraele. Požádala zvědy, aby jí slíbili, že až Izraelité město dobudou, ušetří životy její rodiny. Jozue, v souladu se slibem zvědů, ušetřil životy celé Rachabiny rodiny.

Bible později odhaluje, že Rachab jednala z víry a že byla prohlášena za spravedlivou svým skutkem, když zachránila oba zvědy:

“Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kdo nevěřili, když přijala zvědy v pokoji.“ (Židům 11:31)

“Poslyšte, moji milovaní bratři: nevyvolil si Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a dědici království, které zaslíbil těm, kdo ho milují?“ (Jakub 2:25)

Salmón, manžel Rachab, byl pravděpodobně jedním z těchto dvou zvědů. Rachab se tak stala druhou ženou, která nebyla Izraelitkou a přesto se stala jednou z pramatek Pána Ježíše.

Kniha Rút zaznamenává příběh izraelské rodiny z doby soudců, která se kvůli hladomoru přestěhovala z Betléma do moábské země. Později manžel zemřel a zanechal manželku se dvěma syny. Manželka jménem Noemi vzala svým dvěma synům moábské ženy. Asi po deseti letech oba synové zemřeli a Noemi zůstala se svými dvěma snachami. Když se Noemi doslechla, že hladomor v její vlasti skončil, rozhodla se vrátit do Betléma. Obě snachy si přály jít s ní. Noemi je však vybízela, aby se vrátily k rodičům a znovu se provdaly, protože už pro ně neměla žádné syny. Přesto byla Rút, jedna z obou snach, rozhodnuta jít s ní. Rút řekla Noemi:

“A Rút řekla: Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe; neboť kamkoli půjdeš ty, půjdu i já, a kde přebývat budeš, tam budu přebývat i já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš ty, zemřu i já a tam budu pohřbena. Ať mi Hospodin učiní toto i ještě více, jestliže mě od tebe oddělí něco jiného než smrt.“ (Rút 1:16–17)

Noemi dovolila Rút, aby šla s ní. Po návratu do její vlasti vystoupil blízký příbuzný Noeminy rodiny jménem Bóaz, který měl podle zákona právo vykoupit rodinné dědictví. Bóaz vykoupil dědictví pro její rodinu a vzal si Rút za manželku, aby vzbudil potomstvo pro rodovou linii Noemina manžela. Tak se Rút, Moábka, stala babičkou krále Davida. Byla třetí ženou, která nebyla Izraelitkou, a přesto se stala jednou z pramatek Pána Ježíše.

6 A Jišaj zplodil Davida krále. David král zplodil Šalomouna z té, která byla manželkou Uriášovou.

Všimněme si tohoto detailu: ve druhém oddílu Matoušova rodokmenu je všech čtrnáct jmenovaných osob králi judského království. Avšak královský titul Matouš připojil pouze ke jménu Davida. To naznačuje, že Matouš chtěl zdůraznit, že Davidův trůn se lišil od trůnů ostatních králů. Davidův trůn byl zaslíben samotným Bohem, že zůstane navěky. Matouš tím chtěl říci, že Pán Ježíš je Ten, kdo zdědí Davidův trůn. Proto bylo nutné ke jménu Davida připojit královský titul.

V tomto verši si Matouš již počtvrté všímá jedné z pramatek Pána Ježíše. Tou byla Batšeba, manželka Uriáše Chetejského, která se později stala manželkou krále Davida a biologickou matkou Šalomouna a Nátana. Tentokrát to nebylo proto, že by Batšeba nepatřila k izraelskému lidu. Přestože byla provdána za Chetejce, sama patřila k Izraeli.

Matouš neuvádí Batšebino jméno, ale píše “manželka Uriášova“, protože král David si Batšebu vzal od Uriáše, jednoho ze svých velmi věrných vojáků. Příběh o tom, jak David vzal manželku jinému muži a nechal jejího manžela zabít, je podrobně zaznamenán ve 2. Samuelově 11. kapitole. Matouš chtěl poukázat na hřích krále Davida, ale zároveň naznačit Boží milosrdenství, neboť Bůh je ochoten odpustit těm, kdo se ze svých hříchů skutečně kají. Žalm 51 je jedním ze žalmů, které David složil, a vyjadřuje jeho hluboké pokání poté, co zhřešil a prorok Hospodinův mu jeho hřích odhalil.

V rodokmenu Pána Ježíše se tedy objevují tři ženy, které nebyly Izraelitkami, a přesto se staly Jeho pramátkami. A objevuje se také žena, kterou si král David vzal hříšným způsobem, a i ona se stala Jeho pramátkou.

7 Šalomoun zplodil Rechabeáma, Rechabeám zplodil Abijáše a Abijáš zplodil Asu.
8 Asa zplodil Jóšafata, Jóšafat zplodil Jórama a Jóram zplodil Uzzijáše.

Verš 7 přeskočíme, protože neobsahuje žádný zvláštní detail. Verš 8 však obsahuje detail, který je třeba vysvětlit. Mezi Jórama a Uzzijášem byli tři po sobě jdoucí králové, které Matouš vynechal. Byli to: Achazjáš, Jóaš a Amasjáš (1. Paralipomenon 3:11–12). Jak jsme studovali v předchozí lekci, vynechání těchto tří králů bylo způsobeno bezbožností královny Atalji, matky Achazjáše, babičky Jóaše a prababičky Amasjáše. Král Uzzijáš byl čtvrtou generací potomků Atalji.

V původní hebrejštině a řečtině Bible se sloveso “zplodil“ často používá jak pro přímé zplození syna, tak i pro zplození potomků o mnoho generací později. Například lze říci: “Abraham zplodil Izáka“ ve smyslu, že Izák byl Abrahamovým synem. Ale lze také říci: “Abraham zplodil Izáka, Jákoba a Judu…“ ve smyslu, že Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba a Jákob zplodil Judu…

Příklad v Bibli, kde se podstatné jméno “synové“ používá obecně pro všechny potomky určité osoby:

“Synové Judovi: Peres, Chesrón, Karmí, Chúr a Šóbal.“ (1. Paralipomenon 4:1)

Ve skutečnosti byl Peres synem Judy; Chesrón synem Perese; Karmí synem Chesróna; Chúr synem Karmího a Šóbal synem Chúra.

9 Uzzijáš zplodil Jótama, Jótam zplodil Achaza a Achaz zplodil Chizkijáše.
10 Chizkijáš zplodil Manasesa, Manases zplodil Amóna a Amón zplodil Joziáše.
11 Joziáš zplodil Jekonjáše a jeho bratry v době babylonského zajetí.

Verše 9 a 10 přeskočíme, protože pouze uvádějí seznam generací bez zvláštních podrobností.

Ve verši 11 existuje podezření na písařskou chybu, kdy bylo v řeckých rukopisech Nového zákona jméno Jójákím omylem zapsáno jako Jekonjáš. Jak bylo uvedeno v předchozím článku, Jekonjáš, nazývaný také Jójakín, byl synem Jójákíma a Jójákím byl synem Joziáše. Proto by se verš 11 měl číst takto:

“Joziáš zplodil Jójákíma a jeho bratry v době babylonského zajetí.“ (2. Královská 24:6)

Pokud by bylo jméno Jójákím vynecháno, třetí část rodokmenu by neměla plných čtrnáct jmen. Navíc neexistuje žádný důvod Jójákímovo jméno vynechávat, protože Jójákím vládl jedenáct let, zatímco Jekonjáš vládl pouze tři měsíce.

12 A po babylonském zajetí Jekonjáš zplodil Šealtiela a Šealtiel…

1. Paralipomenon 3:16–19 zaznamenává následující:

16 Synové Jójákímovi: Jekonjáš, jeho syn, a Sidkijáš, jeho syn.
17 Synové Jekonjášovi: Assír a Šealtiel, jeho syn.
18 Dále Malkíram, Pedajáš, Šenacar, Jekamjáš, Hóšama a Nedabjáš.
19 Synové Pedajášovi byli Zerubbábel a Šimeí; a synové Zerubbábelovi: Mešullám a Chananjáš a jejich sestra Šelomít.

To znamená: Pedajáš byl bratrem Šealtiela; Zerubbábel byl synem Pedajáše a vnukem Šealtiela.

Avšak v Ezdrášovi 3:2.8; 5:2; Nehemjášovi 12:1; Ageovi 1:1.12.14; 2:2.23 je jasně zaznamenáno, že Zerubbábel byl synem Šealtiela. Proto můžeme chápat, že jelikož Šealtiel neměl vlastní děti, právně adoptoval syna svého bratra Pedajáše jako svého dědice. Nebo Šealtiel zemřel bezdětný a Pedajáš si vzal Šealtielovu vdovu, aby mu vzbudil potomstvo. Zerubbábel byl biologickým synem Pedajáše, ale právním synem Šealtiela.

13 Zerubbábel zplodil Abiúda, Abiúda zplodil Eljákíma a Eljákím zplodil Azóra.

V tomto verši Matouš zaznamenává Abiúda jako syna Zerubbábela.

Podle 1. Paralipomenon 3:19 měl Zerubbábel dva syny, Mešulláma a Chananjáše, a jednu dceru, Šelomít. Navíc podle 1. Paralipomenon 3:20 měl Zerubbábel pravděpodobně s jinou manželkou dalších pět dětí: Chašúbu, Óhela, Berekjáše, Chasadjáše a Júšab-cheseda. V seznamu Zerubbábelových dětí v 1. Paralipomenon není žádné jméno Abiúda. Je velmi pravděpodobné, že Abiúda je jiné jméno buď pro Mešulláma, nebo pro Chananjáše. Od doby exilu bylo v Izraeli běžné, že člověk měl dvě nebo více jmen – částečně kvůli změně okolností, která vedla k přijetí nového jména, a částečně proto, že ti, kdo je odvlekli do zajetí, jim přidělovali jiná jména.

V Starém zákoně jsou zmíněni dva muži jménem Eljákím. Jeden byl synem velekněze Chilkijáše z kmene Lévi (2. Královská 18:18; 22:4). Druhý byl synem krále Joziáše, kterého egyptský faraon ustanovil králem Judy a přejmenoval ho na Jójákíma. Ani jeden z nich nemohl být otcem Abiúda.

Jméno Achím se ve Starém zákoně také nevyskytuje.

14 Azór zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achíma a Achím zplodil Eliúda.
15 Eliúd zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Mattána a Mattán zplodil Jákoba.

Jména od Sádoka po Eliúda se ve Starém zákoně rovněž nevyskytují.

Ve Starém zákoně se sice objevuje několik osob jménem Eleazar, avšak všichni se narodili stovky let před Eliúdem.

Jméno Mattán se ve Starém zákoně také nenachází.

Kromě Jákoba, patriarchy dvanácti kmenů Izraele, není ve Starém zákoně zaznamenána žádná jiná osoba jménem Jákob.

Můžeme tedy chápat, že od doby Zerubbábela až k Pánu Ježíši Matouš zaznamenal rodokmen podle rodinných záznamů, které potomci krále Davida registrovali u Úředního archivu a které byly tímto úřadem opisovány a uchovávány.

16 A Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, který se nazývá Kristus.

“Kristus“ znamená “Pomazaný“ a symbolizuje osobu naplněnou Duchem svatým (Boží mocí), tedy toho, koho Bůh obdařil úřadem, autoritou a mocí k naplnění Boží vůle.

Tento verš určuje Jákoba jako biologického otce Josefa, nikoli Héliho, jak se někdy vykládá na základě Lukáše 3:23. Verš také neříká, že Josef “zplodil“ Pána Ježíše, ale potvrzuje, že Ježíš se narodil z Marie, Josefovy manželky. Matouš poskytne další podrobnosti při zaznamenání událostí početí a narození Pána Ježíše.

17 A tak všech pokolení od Abrahama až k Davidovi bylo čtrnáct, od Davida až k babylonskému zajetí čtrnáct a od babylonského zajetí až ke Kristu čtrnáct.

Mnozí se domnívají, že Matouš úmyslně uspořádal rodokmen Pána Ježíše do tří stejných oddílů po čtrnácti generacích. Jak jsme však vysvětlili dříve, Matouš jednoduše zaznamenal historická data; první a třetí oddíl rodokmenu přirozeně obsahují čtrnáct generací. Druhý oddíl má ve skutečnosti sedmnáct generací, ale Matouš pod vedením Ducha svatého vynechal tři krále pocházející z královny Atalji, bezbožné královny, kterou Bůh potrestal skrze tři generace jejích potomků. Uspořádání Matoušova rodokmenu do čtrnácti generací tedy bylo Bohem svrchovaně ustanoveno.

Dále se budeme zabývat významem dvou veršů v Lukáši 3:23–38: úvodního verše a závěrečného verše rodokmenu, protože verše mezi nimi pouze vypočítávají předky Pána Ježíše.

23 A Ježíš, když začínal své působení, měl asi třicet let a byl, jak se domnívali, synem Josefa, syna Héliho.

Výraz “Ježíš začínal své působení asi ve třiceti letech“ se vztahuje k době, kdy Pán zahájil svou službu. Do své služby vstoupil skrze křest, když na sebe vzal trest za hříchy lidstva, jak je zaznamenáno ve verších 21–22.

Porovnáním biblických údajů s historickými záznamy víme, že:

• Pán Ježíš byl pokřtěn krátce před Pesachem roku 25, stejným Pesachem, kdy poprvé vstoupil do Jeruzaléma a očistil chrám (Jan 2,13).
• Zázrak nasycení více než pěti tisíc lidí chleby a rybami vykonal před Pesachem roku 26 (Jan 6:4).
• Pán Ježíš vstoupil do Jeruzaléma a očistil chrám podruhé před Pesachem roku 27 (Jan 13:1). Poté byl ukřižován o Pesachu, což odpovídá 9. dubnu roku 27 podle juliánského kalendáře.

Krátce před Pesachem roku 25 tedy bylo Pánu Ježíši asi třicet let. Pesach připadá na 14. den měsíce nisanu podle biblického (hebrejského) kalendáře, což odpovídá přibližně období od poloviny března do poloviny dubna juliánského kalendáře.

Pán Ježíš se narodil na konci podzimu, pravděpodobně v první den Svátku stánků, 10. tišri podle biblického kalendáře, přibližně mezi koncem září a koncem října juliánského kalendáře.

To znamená, že kolem října roku 24 právě dovršil třicet let. Ježíš se tedy narodil přibližně v říjnu roku 7 př. n. l. Mezi rokem 1 př. n. l. a 1 n. l. neexistuje rok 0; proto období od roku 7 př. n. l. do roku 24 n. l. činí přesně třicet let.

Věta “byl, jak se domnívali, synem Josefa“ je poznámkou potvrzující, že Ježíš nebyl biologickým synem Josefa a nezdědil Josefovu rodovou linii. Nesl tedy rodovou linii Marie, jejíž jméno je v rodokmenu třeba chápat implicitně.

V době, kdy byl Pán Ježíš pokřtěn (verše 21–22), mu bylo asi třicet let. Patřil k rodové linii Héliho skrze svou matku Marii, ačkoli podle zvyku byl považován za syna Josefa. Zároveň patřil k linii Mattaty, Léviho, Melchiho, Jannaje atd. (verše 24–38).

Lukáš předkládá rodokmen Pána Ježíše, aby ukázal, že byl plně člověkem, pocházejícím z linie lidstva, avšak skrze ženskou linii.

*38 syna Énoše, syna Šéta, syna Adama, syna Boha.

Výraz “syna *Boha“ je v řečtině „toho, který je od Boha“ (toho, který Bohu náleží). Odkazuje jak na původ lidstva od Boha, tak naznačuje, že Adam je Božím dítětem ve smyslu stvoření. Všichni lidé, jakožto potomci Adama, jsou rovněž Božími dětmi ve smyslu stvoření. Také fyzické tělo Ježíše je Božím dítětem ve smyslu stvoření, protože pochází z Marie. Zároveň je však Ježíšovo tělo Božím dítětem i ve smyslu narození, neboť byl zrozen Bohem v lůně panny Marie. Proto Písmo nazývá Ježíše Jednorozeným Synem Božím a později Prvorozeným, když Bůh znovuzrodí mnohé do postavení svých synů a dcer.

Oba rodokmeny Ježíše Krista se navzájem doplňují a poskytují nám úplný obraz skutečnosti, že Ježíš byl skutečně člověkem, potomkem Abrahama a Davida, a je Spasitelem lidstva, kterého Bůh zaslíbil více než dva tisíce let předtím, než vstoupil do tohoto světa. Je to také Ten, kdo přibližně po dvou tisících letech zemřel na kříži, aby vykonal vykoupení lidstva, a který se vrátí, aby vzal svou církev – společenství těch, kdo se skutečně kají ze svých hříchů, věří v Jeho spasení a žijí podle Jeho slova – s sebou do nebe před začátkem Velkého soužení. Asi o sedm let později On a církev spolu s anděly sestoupí na zem, aby ukončili Velké soužení a ustanovili Tisícileté království.

Děkujeme Pánu, že jméno každého z nás bylo zapsáno v Knize života a že naše jména budou také zaznamenána v rodokmenu Ježíše Krista v den, kdy budou naše fyzická těla znovuzrozena do Boží rodiny.

Kéž nás Duch svatý vede ke všem pravdám Božího slova (Jan 16:13). Kéž nás Boží slovo posvěcuje (Jan 17:17). Kéž sám Věrný Bůh pokoje zcela posvětí našeho ducha, duši i tělo, aby byly bez úhony při příchodu našeho Pána Ježíše Krista, našeho milovaného Spasitele. Amen!

Timothy Christian Huynh
Priscilla Christian Huynh
17. 9. 2022

The Gospel of the Lord Jesus Christ – G006 The Genealogy of the Christ – Part 2