Komentář ke čtyřem knihám evangelia
Evangelium Pána Ježíše Krista
G004 Slovo se stalo tělem
Jan 1:6–14

Stáhnout PDF:
https://od.lk/f/MV8zNTU1MjQ3ODRf
https://od.lk/fl/MV8xODI0MzMzNl8

Prosíme, sdílejte tyto webové stránky se svými přáteli a členy rodiny. Děkujeme a Bůh vám žehnej.

Jan 1:6–14

6 Byl člověk poslaný od Boha, jménem Jan.
7 Ten přišel jako svědek, aby svědčil o Světle, aby skrze něj všichni uvěřili.
8 On nebyl tím Světlem, ale byl poslán, aby svědčil o Světle.
9 To bylo pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.
10 Byl na světě a svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
11 Přišel ke svým vlastním, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm pak, kteří ho přijali, dal právo stát se Božími dětmi, totiž těm, kteří věří v jeho jméno;
13 kteří se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, ale z Boha.
14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme spatřili jeho slávu, slávu, jakou má jednorozený od Otce, plný milosti a pravdy.

Někteří bibličtí vykladači se domnívají, že Jan 1:9–14 obsahuje svědectví Jana Křtitele. Avšak ve světle kontextu vidíme, že od Jana 1:1 až po Jana 1:14 jde výhradně o slova apoštola Jana, která vykládají božství Pána Ježíše. V tomto úseku, ve verších 6 až 8, apoštol Jan mluví o tom, že Jan Křtitel byl tím, koho Bůh poslal, aby svědčil o Kristu. Před těmito třemi verši i po nich – až do konce verše 14 – jsou to slova apoštola Jana vysvětlující božství Krista, nikoli opakování svědectví Jana Křtitele. Od verše 15 dále začíná apoštol Jan citovat svědectví Jana Křtitele a popisovat jeho činnost.

Titul “Křtitel“ (G910), znamenající “ten, kdo křtí“, se používá k označení Jana jako toho, kdo připravil cestu Pánu a křtil ty, kteří činili pokání ze svých hříchů a byli připraveni přijmout evangelium. Janu Křtiteli se budeme podrobně věnovat v nadcházejících lekcích.

Jan 1:6–8

Apoštol Jan při psaní o Bohu-Slovu přerušuje svůj výklad, aby se zmínil o muži, který byl poslán od Boha, aby svědčil o božství a službě Boha-Slova, když se stal člověkem.

Výraz “poslaný od Boha“ nám pomáhá pochopit, že existence i služba Jana Křtitele byly plně součástí plánu a záměru Trojjediného Boha.

Jméno “Jan“ (G2491) znamená: “Ten, který je Sebe-existující a věčný, štědře dává.“

Slova “tento muž přišel“ naznačují, že Jan Křtitel se narodil jako člověk. Účelem jeho narození bylo svědčit o božství a službě Boha-Slova, když se stal tělem. Sloveso “přišel“ (G2064) také znamená “veřejně se objevil“. Jan Křtitel vystoupil před izraelský lid, aby hlásal příchod Krista.

Poté, co se Boží Slovo stalo člověkem a neslo jméno Ježíš, zůstalo i nadále nazýváno “Světlo“, neboť i ve své lidské osobě přinášelo lidstvu poznání Boha. Od tohoto místa se podstatné jméno “Světlo“, když se vztahuje na Pána Ježíše, píše s velkým písmenem, protože se stalo jedním z jeho titulů.

Zákon Boží vyžaduje alespoň dva svědky, aby byla věc potvrzena:

“Na výpovědi dvou nebo tří svědků bude potvrzeno každé slovo.“
(2. Korinťanům 13:1b; viz Deuteronomium 19:15)

Jan Křtitel byl prvním svědkem Světla. Bůh v osobě Ducha byl druhým svědkem Světla. Když Jan Křtitel vydával své svědectví, Duch Boží zároveň svědčil v duchu posluchačů:

“A Svátý Duch je ten, kdo svědčí, protože Duch je pravda.“
(1. Janova 5:6b)

Proto každý, kdo upřímně hledá Pravdu, Pravdu rozpozná a uvěří v ni. A Bůh je Pravda; Boží Slovo je Pravda. Od toho okamžiku se i takový člověk stává svědkem Světla, tedy svědkem Pravdy. Proto Pán Ježíš Kristus nazval své učedníky světlem světa:

“Vy jste světlo světa.“ (Matouš 5:14a)

Zájmeno “vy“ je zde v množném čísle, zatímco “světlo“ je v jednotném čísle. To znamená, že ačkoli je mnoho těch, kteří odrážejí poznání Boha, existuje pouze jedno pravé poznání Boha – Pravé Světlo. Význam Matouše 5,14a je tedy: vy jste odrazem pravého poznání Boha pro svět. Odrážet poznání Boha znamená nejen toto poznání hlásat, ale také podle něj žít, aby i ostatní mohli Boha poznat.

Ve skutečnosti to byli po téměř dva tisíce let učedníci Pána Ježíše Krista, kdo s horlivostí přinášeli poznání Boha mnoha lidem na světě. Výsledkem je, že dnes většina lidí na světě slyšela o Bohu a o evangeliu spasení. Otázkou zůstává, zda je každý jednotlivý člověk ochoten Světlo přijmout, či nikoli. Každý má svobodu volby, kterou Bůh lidstvu daroval.

Bůh sám, v osobě Otce, také vydal svědectví o Pánu Ježíši Kristu tím, že potvrdil, že je jeho “Milovaný Syn“ (Matouš 3:17; 17:5).

Apoštol Jan rovněž potvrzuje, že Jan Křtitel nebyl Světlo, ale pouze svědek Světla.

Proto musíme chápat, že když se podstatné jméno :Světlo“ používá pro Pána Ježíše, znamená, že je Zdrojem Světla. Když je však použito pro kohokoli jiného, například pro jeho učedníky, znamená to, že tito lidé Krista odrážejí a hlásají poznání Boha, které od něj přijali.

Jan 1:9

9 To bylo pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.

Všechna zájmena “On“ použitá v první kapitole Janova evangelia se vztahují k Bohu v osobě Slova a k Bohu v osobě člověka nesoucího jméno Ježíš.

Bůh-Slovo je vždy Pravé Světlo, protože je tím, kdo neustále věrně zjevuje Boha a Boží vůli. V první kapitole Genesis čteme, že zjevení Boží vůle skrze jeho sedm vyslovených příkazů přivedlo věci k existenci z ničeho v Božím díle stvoření.

Pravé Světlo může být pouze Bůh, protože nikdo jiný nemůže Boha poznat tak, jak ho zná Bůh sám.

Bible nám říká, že satan se převléká za posla světla. To znamená, že se vydává za hlasatele Boha, ale ve skutečnosti hlásá mnoho falešných bohů, mnoho falešných Ježíšů Kristů, mnoho falešných duchů a mnoho falešných evangelií:

“A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla.“
(2. Korintským 11:14)

Po celém světě miliardy lidí věří falešnému světlu v náboženstvích, která tvrdí, že uctívají Boha a Pána Ježíše Krista. V poslední době jsme viděli například Světovou misijní společnost Církev Boží. Tato „církev“ prohlásila jihokorejského muže jménem Ahn Sahng-hong za Boha, Krista a Ducha svatého. Po jeho smrti byl jeho náhrobek označen jako prorok Eliáš [1]. Tato “církev“ rovněž prohlásila jihokorejskou ženu jménem Jang Gil-ja za “Boha Matku“. Má dvě děti a rozvedla se se svým manželem, aby následovala tuto “církev“. Světová misijní společnost Církev Boží tvrdí, že Ahn Sahng-hong je Alfa a Jang Gil-ja je Omega uvedená ve Zjevení 22:13 [2]. Církev byla založena Ahn Sahng-hongem v roce 1964 v Jižní Koreji. Podle statistik měla do roku 2008 jeden milion členů a do roku 2017 více než 7 000 “církví“ ve 150 zemích [3].

Bůh-Slovo je ten, kdo přišel na svět a osvěcuje každého člověka, to znamená, že každému zjevuje Boha a Boží vůli. Výraz “každého člověka“ naznačuje každého, kdo Boha upřímně hledá. Neboť pouze ti, kdo žádají, obdrží, a ti, kdo hledají, naleznou:

“Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá.“
(Matouš 7:8; Lukáš 11:10)

Tato zjevení přicházela buď přímo od Něho, když ještě chodil po zemi v lidské podobě, nebo skrze vidění a sny poté, co vstoupil na nebesa, jako například v případě apoštola Pavla. Toto zjevení také přichází nepřímo skrze kázání a způsob života Jeho učedníků. Když učedníci Pána Ježíše Krista hlásají Boha a evangelium, On sám s nimi spolupracuje (Marek 16,20).

Jan 1:10

10 Byl na světě a svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.

V řečtině je sloveso ἦν (ēn) v Janovi 1:10 v imperfektu, což často označuje probíhající nebo trvající děj v minulosti. Výraz „byl na světě“ naznačuje, že od okamžiku, kdy se Bůh-Slovo stal tělem, zůstával nepřetržitě ve světě. Jeho trvalá přítomnost ve světě zahrnuje dvě fáze: fyzickou fázi a duchovní fázi. Fyzická fáze trvala od jeho narození jako člověka až po jeho nanebevstoupení. Duchovní fáze trvá od jeho nanebevstoupení až do jeho druhého příchodu na zem na konci věku. On sám to potvrdil:

“Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání věku.“ Amen.

(Matouš 28:19–20)

Chápeme také, že ještě předtím, než se Slovo stalo tělem, bylo již přítomno ve světě, protože ono svět stvořilo.

Podstatné jméno “svět“ (G2889) použité v tomto verši znamená obyvatele země. Všichni lidé na zemi povstali skrze Něho, neboť On je ten, kdo stvořil lidstvo a dal mu schopnost se rozmnožovat. Přesto ho lidé nepoznali, ačkoli přišel a zůstal ve světě. Dokonce i když se jim zjevil, jen málokdo v něj uvěřil. Ve skutečnosti byl lidstvem zabit právě proto, že se jim zjevil.

Jan 1:11

11 Přišel ke svým vlastním, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Výraz “jeho vlastní“ ve verši 11 označuje všechny národy země. Božím záměrem při stvoření lidstva bylo hledat svaté potomstvo, které by zdědilo Boží dědictví – celé Boží stvoření:

“Cožpak neučinil jednoho, i když měl zbytek ducha? A proč jednoho? Aby hledal zbožné potomstvo.“ (Malachiáš 2:15a)

“Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovuzrodil k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví nehynoucímu, neposkvrněnému a nevadnoucímu, uchovanému v nebesích pro vás, kteří jste mocí Boží střeženi skrze víru ke spasení připravenému zjevit se v posledním čase.“
(1. Petrův 1:3–5)

“Kdo zvítězí, tomu dám toto vše a budu mu Bohem a on mi bude synem.“ (Zjevení 21:7)

Neposlušnost lidstva vůči Bohu přinesla do světa hřích. Hřích oddělil lidstvo od Boha, způsobil, že lidé ztratili postavení Božích dětí a přišli o právo zdědit jeho dědictví. Proto se Bůh musel stát tělem, hlásat Boha a Boží spasení těm, kteří činí pokání a touží se vrátit k Bohu. Byl to rovněž sám Bůh, kdo vykonal vykoupení lidstva tím, že v lidské podobě zemřel, aby na sebe vzal trest za hřích místo lidstva. Skrze to je každý, kdo věří v jeho smírnou smrt, odpuštěn, očištěn od hříchu, obnoven a obdrží postavení Božího dítěte a dědice Božího dědictví. Božím dědictvím je věčné Boží království.

Bohužel je na světě příliš mnoho lidí, kteří k Němu patří, ale nevěří v Něho. Patří k Němu proto, že byli stvořeni skrze Něho. Nevěří v Něho proto, že chtějí žít podle svých vlastních tužeb a uspokojovat hříšné žádosti. Někteří ho dokonce přijali, ale později ho odmítli, protože nebyli schopni snášet utrpení pro jeho jméno nebo proto, že toužili po pohodlí a nemravných požitcích tohoto života. Většina z nich je pyšná a miluje sama sebe nade vše.

Jan 1:12

12 Těm pak, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, totiž těm, kteří věří v jeho jméno.

Každý, kdo přijal Boha-Slovo v lidské podobě, tedy kdo věří v jeho jméno Ježíš Kristus, dostává od Něho pravomoc stát se Božím dítětem, to znamená dítětem Boha Otce. Jméno Ježíš znamená: Sebe-existující a Věčný, který je Spasitelem. Jméno Kristus znamená: Ten, komu Bůh svěřil úřad, autoritu a moc vykonat Boží vůli ve spasení lidstva.

Sloveso “přijmout“ (G2983) znamená podat ruku a vzít, vlastnit nebo nést s sebou k používání. Přijmout Boha-Slovo v lidské podobě znamená uznat, že On je Bůh a váš Spasitel, plně věřit a poslouchat všechna jeho přikázání, zůstat s Ním navždy, být s Ním spojen jako ratolest s vinným kmenem a užívat všechna požehnání, která od Něho přicházejí. Z těchto požehnání je největší spasení; druhé největší je stát se Božím dítětem a dědicem věčného Božího dědictví.

Zatímco sloveso “přijali“ je použito v druhém aoristu a označuje jednorázový čin v minulosti, příčestí “věřící“ je v přítomném čase, což naznačuje, že víra je trvalým stavem. Věřit v jeho jméno znamená věřit ve jméno Ježíš Kristus.

Věřit ve jméno Ježíš znamená věřit, že On je Sebe-existující a Věčný Bůh a Spasitel lidstva. Věřit ve jméno Kristus znamená věřit, že On je prorok, který hlásal Boha, velekněz, který obětoval svůj vlastní život Bohu jako smírnou oběť za lidstvo, a král, který vládne těm, kdo v něj věří, a kraluje nad Božím královstvím.

Podstatné jméno “pravomoc“ (G1849) označuje právo a moc jednat, zahrnující jak povolení, tak schopnost. Pravomoc stát se Božími dětmi znamená být obdařen právem i schopností stát se Božími dětmi. Tuto pravomoc má člověk pouze tehdy, když je obnoven a naplněn svatým Duchem (Boží mocí).

Když Bible používá výraz “Boží děti“ ve vztahu k lidem, zdůrazňuje skutečnost, že fyzická těla těch, kdo uvěřili evangeliu, budou tajemným způsobem znovuzrozena z Boha, stejně jako fyzické tělo Pána Ježíše. To se stane v den, kdy Kristus přijde vytrhnout Církev ze světa. Tento den není daleko a může přijít kdykoli. Na základě proroctví můžeme chápat, že tento den nemusí přesáhnout rok 2027. Viz článek: “Konec světa a rok 2027“ [4].

Ačkoli neznáme přesný den ani hodinu Kristova příchodu, známe časové období jeho příchodu. Sám Pán Ježíš Kristus učil, že můžeme pozorovat znamení doby, abychom poznali čas jeho příchodu (Matouš 16:3). Znamení doby jeho příchodu byla prorokována v Matoušově evangeliu ve 24. kapitole, zejména v podobenství o fíkovníku, které předpovědělo obnovení izraelského národa – událost, která se stala 14. května 1948 – a úplné převzetí Jeruzaléma, k němuž došlo 7. června 1967.

Když Bible používá výraz “Boží děti“ ve vztahu k lidstvu, zdůrazňuje skutečnost, že lidstvo je jak stvořeno, tak znovuzrozeno Trojjediným Bohem.

Podstatné jméno “děti“ (G5083) použité v Janovi 1:12 zahrnuje jak muže, tak ženy, jak učí Boží slovo:

“Budu vám Otcem a vy budete mými syny i dcerami, praví Pán Všemohoucí.“ (2. Korintským 6:18)

Podstatné jméno “synové“ (G5207) ve Zjevení 21:7 doslova znamená „mužské děti“, avšak obrazně označuje ty, kdo mají právo dědit dědictví. Podle zvyků izraelského lidu měli právo dědit majetek otce pouze synové. Proto když Bible používá tento výraz kolektivně pro Boží lid, zdůrazňuje jejich postavení jako dětí, které dědí dědictví, bez ohledu na pohlaví. Z tohoto důvodu jej překládáme jako „děti“.

Hebrejská i řecká gramatika Bible navíc používá mužský rod v množném čísle k obecnému označení skupiny složené buď výhradně z mužů, nebo ze smíšené skupiny mužů a žen.

Jan 1:13

13 kteří se narodili ne z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, ale z Boha.

Ti, “kteří se narodili“, jsou ti, kteří přijali Boha-Slovo v lidské podobě a uvěřili v jeho jméno Ježíš Kristus. Jejich duše byly znovuzrozeny Pánem Ježíšem Kristem (2. Korintským 5,17); jejich duch byl znovuzrozen Božím Duchem (Jan 3,6); a byli posvěceni Bohem ve svých současných fyzických tělech (2. Tesalonickým 2,13; Juda, verš 1).

V den, kdy Pán Ježíš Kristus přijde vytrhnout Církev ze světa, Bůh vzkřísí jejich fyzická těla – buď povstáním jejich těl z prachu země, nebo proměnou jejich živých těl v nová, oslavená, nesmrtelná fyzická těla, podobná vzkříšenému tělu Kristovu.

Zrození těchto lidí:

• “Ne z krve“ znamená ne skrze fyzické dědictví etnických skupin lidstva; jinými slovy, ne skrze fyzické spojení otce a matky z jakéhokoli národa. V řečtině je podstatné jméno “krev“ použito v množném čísle a označuje linie mnoha národů.
• “Ani z vůle těla“ znamená ne z fyzické žádosti či uvažování tělesné mysli člověka.
• “Ani z vůle muže“ znamená ne z vůle obsažené v lidském duchu.
• “Ale z Boha“ znamená, že výhradně svatou vůlí Trojjediného Boha je člověk znovuzrozen a obnoven, když přijme Boha-Slovo v lidské podobě, uvěří v jméno Ježíš Kristus a upřímně činí pokání ze svých hříchů.

Zrození člověka jako Božího dítěte je zcela podle vůle a skutku Trojjediného Boha.

Jan 1:14

14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi; a my jsme spatřili jeho slávu, slávu, jakou má jednorozený od Otce, plný milosti a pravdy.

Bůh v osobě Slova, který se stal tělem, je tajemstvím a sám toto tajemství lidstvu potvrdil skrze apoštola Jana.

“Tělo“, o němž se zde mluví, označuje fyzické tělo lidské bytosti. To znamená, že Bůh přijal lidskou přirozenost a stal se plně člověkem, stejně jako každý z nás.

Sloveso “stalo se“ (G1096) je použito v aoristu, ve středním rodě a v oznamovacím způsobu.
Aorist popisuje děj, který se stal.
Střední rod v řečtině znamená, že podmět vykonává děj sám na sobě.
Oznamovací způsob vyjadřuje skutečnost či realitu.

V řecké gramatice výraz “Slovo se stalo tělem“ znamená, že Slovo samo vykonalo čin stát se tělem a že tento čin je faktem – skutečnou událostí, která se stala. List Filipským 2,7 tuto událost potvrzuje.

Můžeme pochopit, že Bůh-Slovo si samo vytvořilo podobu lidské tělesné buňky. Poté Bůh v osobě Slova spojil tuto buňku s vajíčkem v lůně panny Marie, aby vznikl plod. Následně Duch svatý zmocnil vývoj tohoto plodu. Nakonec Marie porodila jeho fyzické tělo a tento člověk dostal jméno Ježíš.

Den, kdy byla lidská tělesná buňka patřící Bohu-Slovu Bohem Otcem spojena s vajíčkem v lůně panny Marie, aby vznikl plod Ježíš, je dnem, kdy Bůh Otec zplodil fyzické tělo Pána Ježíše, jak to Bůh-Slovo prorokoval v žalmech:

“Vyhlásím Hospodinovo ustanovení: řekl mi: Ty jsi můj Syn, dnes jsem tě zplodil.“ (Žalm 2:7; viz též Židům 1:5)

Den, kdy Marie porodila Ježíše, je dnem, kdy Bůh poslal svého Syna z lůna panny Marie do světa (Jan 3:17).

Není pravdivé tvrzení, že Bůh Otec zplodil Slovo nebo že Slovo bylo Bohem posláno z nebe do světa. Pravda je tato: Slovo samo se stalo tělem, bylo zrozeno jako člověk Bohem Otcem v lůně panny Marie a bylo uvedeno na svět pannou Marií. Narození Pána Ježíše do světa je přesně tím, co znamená jeho poslaní Bohem Otcem do světa – podobně jako narození Jana Křtitele je rovněž nazýváno jeho posláním Bohem do světa.

Pouze lidská přirozenost Slova je nazývána Božím Synem a je zrozena z lidstva. Jeho božská přirozenost však existuje od věčnosti a je rovna Bohu Otci i Bohu Duchu.

Protože je Bohem, který se sám stal tělem a přijal narození ze ženy, Marie je fyzickou matkou tělesného člověka Ježíše. Avšak Marie nemůže být matkou Boha, jak učí katolická nauka. Bůh je věčný a existuje od věčnosti, zatímco Marie je stvořená bytost stvořená Bohem.

Ačkoli lidský Ježíš je zároveň Bohem, před dokončením díla spasení lidstva se musel narodit, vyrůst a žít jako člověk. Musel dočasně odložit veškerou Boží autoritu a moc. Bible jasně zaznamenává:

“On, ačkoli byl v podobě Boží, nepovažoval rovnost s Bohem za kořist, ale sám sebe zmařil, vzal na sebe podobu služebníka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se a stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.“ (Filipským 2:6–8)

Od věčnosti existoval v podobě Boží, protože je Bohem. Když přišel určený čas, vzdal se Božích vlastností a výsad, aby se stal člověkem, plně lidským ve všech ohledech. Teprve po dokončení díla spasení lidstva a po vzkříšení jeho lidského těla z mrtvých znovu plně přijal všechny Boží vlastnosti a výsady. Od té doby jeho lidské tělo zůstává lidským tělem, avšak působí se všemi Božími vlastnostmi a výsadami, protože jeho božská a lidská přirozenost byly navždy tajemně sjednoceny.

Výraz “přebývalo mezi námi“ naznačuje, že žil mezi lidmi během našeho dočasného pozemského života. Bible učí, že lidský život na zemi je dočasný, jako život poutníka:

“Ti všichni zemřeli ve víře, aniž obdrželi zaslíbení, ale spatřili je zdaleka a vítali je, vyznávajíce, že jsou na zemi cizinci a poutníci.“ (Židům 11:13)

Izraelité byli dobře obeznámeni s kočovným způsobem života a Bůh jim ustanovil Svátek stánků, aby si připomínali své čtyřicetileté putování pouští kvůli vzpouře proti Bohu; zároveň jim připomínal, že lidský život na zemi po vstupu hříchu je pouze dočasný.

Skutečnost, že Slovo “přebývalo mezi námi“, znamená, že Bůh se stal člověkem, aby sdílel všechny radosti i bolesti lidského života. Sdílel všechny emoce a okolnosti lidstva, včetně pokušení a nesení trestu za hřích. Zakusil fyzickou smrt, když bylo jeho tělesné tělo přibito na kříž. Zakusil duchovní smrt – oddělení od Boha – když nesl trest místo lidstva. Tehdy zvolal v bolesti: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
(Matouš 27:46; Marek 15:34)

Bůh-Slovo v lidské podobě je plné milosti a pravdy. Milost zahrnuje všechny dobré dary od Boha. Pravda je Bůh sám a všechna jeho vyslovená slova. V Pánu Ježíši Kristu přijímá lidstvo všechny Boží dary. V Pánu Ježíši Kristu lidstvo poznává Boha, jeho vůli a je schopno žít podle Božího slova.

Bůh-Slovo se stal člověkem jako my a žil mezi námi jako jeden z nás. V kontextu se však zájmeno “námi“ vztahuje konkrétně také na apoštola Jana a Boží lid jeho doby, neboť Jan hovoří o osobní zkušenosti, že ho spatřili.

Sláva, kterou Jan a ostatní učedníci spatřili, byla jak zářící sláva na hoře Proměnění, tak láska, svatost a spravedlnost projevené v Kristově životě skrze jeho skutky, slova a jednání.

Výraz “slávu, jakou má jednorozený od Otce“ znamená, že ať už jde o oslňující slávu na hoře Proměnění, nebo o slávu vyjádřenou jeho ctnostmi, je to sláva úplná a dokonalá, která může pocházet pouze od toho, kdo je Synem Boha a je bez hříchu.

Výraz “jednorozený“ je zde použit proto, že v té době byl Pán Ježíš jediný, kdo byl zplozen Bohem. Když mnozí uvěří v Boží spasení a budou znovuzrozeni Bohem, stane se Pán Ježíš Prvorozeným:

“Neboť ty, které předem poznal, také předurčil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozeným mezi mnoha bratry.“ (Římanům 8,29)

Neznamená to, že by se Bůh-Slovo pouze zjevilo v podobě člověka, jako se andělé zjevují lidem. Ani to neznamená, že by Bůh-Slovo přebývalo v těle nějakého člověka. Znamená to, že Bůh-Slovo se skutečně samo stalo tělem – bylo počato, narozeno, vyrůstalo a žilo ve fyzickém těle lidské bytosti, v osobě jménem Ježíš, s titulem Kristus, jako Pán veškerého stvoření. Pán Ježíš Kristus je plně Bůh a plně člověk. Božská osoba Slova byla zcela sjednocena s jeho lidskou osobou. Proto může být Prostředníkem mezi Bohem a lidmi:

“Je totiž jeden Bůh a jeden Prostředník mezi Bohem a lidmi – člověk Kristus Ježíš.“ (1. Timoteovi 2,5)

Výraz “Prostředník“ znamená stát uprostřed a zaručit a ručit za dvě nebo více stran vstupujících do smlouvy. Zaručit znamená zajistit, že všechna prohlášení a závazky každé strany jsou pravdivé. Ručit znamená převzít odpovědnost v případě, že některá strana nesplní své závazky podle smlouvy.

Prostředník na Boží straně musí mít plné poznání Boha, včetně jeho lásky a vůle k lidstvu, aby tyto pravdy mohl lidem zjevit. Proto musí být Prostředníkem na Boží straně sám Bůh.

Prostředník na straně lidstva musí být dokonalý člověk, bez hříchu, schopný plně porozumět Boží svaté vůli a oprávněný přistoupit k Bohu jménem lidstva, aby s Ním uzavřel smlouvu.

Prostředník mezi Bohem a lidmi musí být zároveň Bohem i člověkem. Proto se Bůh-Slovo stal tělem, aby byl Prostředníkem mezi Bohem a lidmi.

Protože existuje pouze jeden Prostředník mezi Bohem a lidmi, musí veškeré Boží jednání s lidstvem probíhat skrze tohoto Prostředníka. Bůh se může lidstvu zjevit a udělit mu spasení pouze skrze Prostředníka. Stejně tak lidstvo může Boha poznat a přijmout jeho spasení pouze skrze Prostředníka.

Děkujeme Bohu za jeho bezmeznou lásku a milost, které nám dal, když se Bůh-Slovo stal tělem, aby byl naším Spasitelem a Prostředníkem mezi Bohem a lidmi.

Děkujeme našemu milujícímu nebeskému Otci, že nás přijal za své syny a dcery a daroval nám své věčné dědictví.

Děkujeme Pánu Ježíši Kristu, našemu milovanému Spasiteli, že nás spojil se sebou a učinil nás svými údy tajemným a věčným způsobem.

Děkujeme Duchu svatému, Duchu pravdy, že nám pomáhá porozumět Božímu slovu a štědře nám uděluje Boží moc, abychom mohli s radostí žít v Boží lásce a milosti.

Tímto tuto lekci uzavíráme.

Kéž nás Duch svatý uvede do veškeré pravdy Božího slova (Jan 16:13).
Kéž nás Boží slovo posvětí (Jan 17:17).
Kéž nás sám věrný Bůh pokoje zcela posvětí – ducha, duši i tělo – aby byly bez úhony při příchodu našeho Pána Ježíše Krista, našeho milovaného Spasitele. Amen! (1. Tesalonickým 5:23)

Timothy Christian Huynh
Priscilla Christian Huynh
09. 02. 2022

The Gospel of the Lord Jesus Christ – G004 The Word Became Flesh