195 views

Církev: 01 Jméno, význam a charakteristika

Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 13/05/2014
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 09/12/2022

Jména a významy

Slovo “církev” ve vietnamské Bibli je přeloženo z řeckého slova: “ekklēsia” G1577, (přeloženo do vietnamštiny jako: “eklexia”) z řečtiny [1]. Slovo “ekklēsia” ve svém obvyklém smyslu v řecké kultuře znamená: “Setkání občanů ve městě na výzvu vládce města, aby se sešli a prodiskutovali záležitosti související se životem a budoucností města.”

Když je slovo “ekklēsia” použito v Bibli, dostává zcela jiný význam, než se běžně používá. Tento termín byl poprvé použit Ježíšem Kristem v Bibli (Matouš 16:18) a poté apoštoly v celém Novém zákoně. Sám Ježíš Kristus použil toto slovo naposledy v Bibli, když řekl apoštolu Janovi, aby napsal sedm dopisů “ekklēsia” v sedmi městech v Malé Asii (Zjevení 2 a 3).

Slovo “ekklēsia”, když je použito v Bibli, znamená:

“Shromáždění svatých Ježíše Krista, kteří se pravidelně scházejí ke společenství, společně uctívají Boha v duchu a pravdě a spolupracují na dobrých skutcích, které pro ně Bůh připravil.” (Jan 4:23-24; 1. Corinťané 14:26 -40; James 10:25; Efezští 2:10).

Svatí Ježíše Krista jsou ti, kteří upřímně činí pokání ze svých hříchů, přijímají Boží spasení nabízenou lidstvu skrze smírnou smrt Ježíše Krista a z celého srdce poslouchají jeho přikázání.Bůh poté, co byl spasen. Jsou z Boha, povolal je Bůh ze světa a dal je Pánu Ježíši Kristu za dědictví (Jan 17:6; Malachiáš 3:17). Již nejsou ze světa, ale stávají se tělem Ježíše Krista (Jan 17:14; Efezským 5:23). Jsou to ti, kteří budou sjednoceni jako jedno s Ježíšem Kristem (Zjevení 19:6-8) a budou spolu sedět v nebeských místech, aby vládli s Ježíšem Kristem nad Božím královstvím. navždy (Efezským 2:6; 2 Tim 2:12). Bible nazývá takové lidi, kteří “zachovávají přikázání Boží a mají svědectví Ježíše Krista” nebo “poslouchají přikázání Boží a víru Pána Ježíše.” (Zjevení 12:17; 14:12).

Pokud je přeloženo do vietnamštiny ve smyslu běžně používaném ve světové literatuře, musí být slovo “ekklēsia” přeloženo jako “shromáždění”, což znamená setkání veřejnosti. Když je však v Bibli použito slovo “ekklēsia“ pro Boží lid, znamená to, že jsou to ti, které Bůh povolal ze světa a vyčlenil pro něj, aby se stali Jeho lidem. Byli omyti od svých hříchů Ježíšem Kristem, obnoveni Duchem svatým a přebývali v jejich tělech. Proto jsou svatí. Slovo svatý znamená jak oddělený od Boha, tak jako Bůh. Přeložte “ekklēsia” do vietnamštiny jako “církev” s významem: “společnost lidí jako Bůh a oddělených pro Boha”, tedy doslovný překlad tohoto slova, když je použito v Písmu.

Jak víme, existuje mnoho slov, která, když jsou použita v Bibli a teologii, mají zcela jiný význam než ta, která se běžně používají ve světové literatuře. Příklad: Slovo, Bible, spravedlivý… Totéž platí pro slova “svatý” a “církev”.

Charakteristický

Z Bible známe následujících čtrnáct charakteristik církve:

1. Církev v době Starého zákona neexistovala. Církev založená Ježíšem Kristem v době Nového zákona: “Ale také ti říkám, že ty jsi Petr, a na této skále postavím svou Církev. Brány podsvětí ji nepřemohou.” (Matouš 16:18). Prohlášení: “Postavím svou církev…” je silným a jasným důkazem k vyvrácení teologické myšlenky, že církev vznikla u Izraelitů Starého zákona. Protože význam věty: “Postavím svou církev…” znamená, že když Pán řekl toto slovo, nikdy nezaložil svou církev.

Ve skutečnosti byli Izraelité sami posvěceným sborem zasvěceným Bohu. Deuteronomium 7:6 říká: “Vy jste svatý lid Hospodina, svého Boha. Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvolil ze všech národů země, abys mu byl vzácným lidem.” Proto můžeme Izraelity nazývat církví Boží. Ale “církev” Izraele založená v dobách Starého zákona se liší od obecné církve všech národů založené v Novém zákoně. Termín církev, jak je používán v Novém zákoně, nebyl nikdy použit pro označení izraelského shromáždění, které bylo posvěceno Bohem v dobách Starého zákona. Izraelský lid a církev jsou dvě zcela odlišné entity, i když v Pánově církvi jsou Izraelité. Jejich přítomnost je přítomností každého jednotlivce, nikoli přítomností lidí. Proto bychom neměli používat slovo církev k označení lidu Izraele; Účelem je předejít nedorozumění.

Dnes Bůh stále plní smlouvy, které uzavřel s Abrahamem, Izákem a Jákobem pro Izraelity, a zároveň plní smlouvu, kterou uzavřel s církví skrze Ježíše Krista.

Osoba z tělesné linie Abrahama může být jak v Izraeli, tak v církvi. Tato osoba se těší jak výhodám smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem, Izákem a Jákobem, tak výhodám smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Pánem Ježíšem Kristem.

Člověk, který nepochází z tělesné linie Abrahama, se těší pouze z výhod smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Ježíšem Kristem.

Pro více informací o Božích smlouvách si přečtěte a poslouchejte “The Covenants of God” na timhieutinlanh.com/thanhoc [2].

Ačkoli byla církev založena v dobách Nového zákona, každý člen církve byl povolán Bohem před založením světa:

“Natolik, že si nás v Něm vyvolil od doby před založením světa, abychom byli před Ním svatí a bezúhonní v lásce.” (Efezští 1:4).

Toto je tajemství, takže to nemůžeme pochopit, dokud nebudeme tváří v tvář Pánu ve věčnosti. (1. Corinťané 13:12).

2. Ježíš Kristus je hlavou církve. Nikoli “papež” nebo “prezident” náboženských organizací nebo kdokoli jiný, ale hlavou církve je sám Ježíš Kristus:

“…polož mu všechny věci pod nohy a učiň Ho hlavou ve všech věcech. To shromáždění je Jeho tělo. Jeho plnost naplňuje všechno.” (Efezským 1:22-23).

Biblický překlad do vietnamštiny Tradiční překlad jako “plnost Toho, který shrnuje všechny věci ve všech věcech” ztěžuje porozumění.

Vše, co Kristus naplnil, je vůle a moc Boží. Každý druh byl stvořen Kristem podle Boží vůle a byl jím zmocněn k naplnění účelu, který pro ně stanovil. Od včely, mravence, stébla trávy a dokonce i zrnka prachu, kapky vody… Kristus je naplnil Boží vůlí a mocí.

Když mluvíme o kapce vody, víme, že voda se skládá ze dvou chemických prvků, dvou atomů vodíku (vodík) a jednoho atomu kyslíku (kyslíku). Věda nám říká, že prvek vodík se skládá z kladného elektronu (proton) a záporného elektronu (elektron). Negativní elektron obíhá kolem kladného elektronu v atomu vodíku rychlostí 2200 km/s. Touto rychlostí dokážeme obeplout Zemi asi za 18 sekund! Dnes věda dokáže vybudit elektron tak, že se jeho rychlost zvýší téměř na rychlost světla (300.000 km/s).

Věda nám také říká, že jedna kapka vody z kapátka obsahuje až 3.340.000.000.000.000.000.000 (tři tisíce tři sta čtyřicet miliard miliard) atomů vodíku [3], což je 477 miliardkrát více než současná světová populace! Vodík je nejhojnější a vodu tvořící prvek ve vesmíru, tvoří 75 % celkové hmotnosti vesmíru a tvoří více než 90 % celkového počtu atomů ve vesmíru [4].

Církev je naplněna všemi věcmi Kristovými, protože církev je Jeho tělem. Proto bude církev kralovat s Kristem v Božím království. Plnost Krista je v církvi právě teď, když církev žije ve světě v umírajícím tělesném těle, rozvíjí se jen malá část. V Božím království, když byla církev tajemně sjednocena s Pánem Ježíšem Kristem (Zjevení 19:6-9), bude církví proudit plnost Jeho plnosti.

Dnes, kdo chce být hlavou církve, to znamená, cokoli říká, církev musí poslouchat, bez ohledu na to, zda to, co říká, je v souladu s Božím slovem nebo ne, je to ten, kdo chce uzurpujte si místo Boží, Pane Ježíši Kriste. Takoví lidé byli již v prvním století (3. Jan 9-10).

“Neboť muž je hlavou ženy, stejně jako Kristus je hlavou církve a je Spasitelem těla.” (Efezští 5:23).

Ježíš Kristus je nejen hlavou církve, ale také Spasitelem církve. Církev není spasena žádným člověkem, žádnou mocí na světě, ani penězi, majetkem, znalostmi… ale pouze Ježíšem Kristem. Bible tvrdí: “V nikom jiném není spasení; neboť není pod nebem žádného jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být spaseni.” (Skutky apoštolů 4:12).

Význam věty: “On je Spasitel těla” musí především osvobodit církev od hříchu. Někdy, aby Bůh osvobodil církev od pýchy, od chamtivosti po světských věcech, připouští, aby se církvi stalo soužení, strádání a pronásledování. Dále, v každé situaci nebezpečí a obtíží osvobodí církev ve svém čase a svým způsobem. Církev potřebuje žít věrně podle Slova Božího a doufat pouze ve spasení v Pánu.

On je hlavou těla, církve; Ten, který byl na počátku; prvorozený z mrtvých; aby byl ve všem první.” (Kolosané 1:18).

Protože Ježíš Kristus je hlavou církve, veškerá sláva patří jemu. Nikdo v církvi nemůže hledat osobní slávu; Stejně tak nemůže nikdo nikoho jiného v církvi oslavovat. Každý člen církve společně pracuje na oslavě Ježíše Krista, a tím oslavuje Boha, našeho Otce!

On je prvním ovocem vzkříšení a ujme se vedení ve vzkříšení všech věcí! Římanům 8:21 nám říká: “…všechno samo bude vysvobozeno z otroctví zkaženosti do slavné svobody dětí Božích.” Mezitím nám Zjevení 21:5 říká: “Ten, který sedí na trůnu, říká: Hle, všechno tvořím nové! Znovu mi řekl: Piš, neboť tato slova jsou pravdivá a věrná.” Díky tomu víme, že všechny věci budou obnoveny.

3. Oficiální název církve. Církev je založena Ježíšem Kristem. Jméno církve zjevil Duch svatý skrze ústa a pero apoštolů Božímu lidu. K pojmenování církve můžeme použít pouze oficiální názvy církve, jak jsou zjeveny v Bibli. Neměli bychom církev svévolně pojmenovávat. Existuje devět vlastních jmen, kterými Duch svatý nazývá církev, a existuje způsob, jak nazývat církev Páně, která působí v každé lokalitě.

  • “Církev Boží”: Společnost těch, kdo jsou pro Boha odděleni (1 Kor 1:2; 10:32; 11:16, 22; 15:9; 2. Korint 1:1; Galatským 1:13; 1. Tesalonickým 2:14).
  • “Kristova církev”: Společnost těch, kteří jsou spojeni s Ježíšem Kristem (Římané 16:16).
  • “Církev svatých”: Společnost těch, jejichž hříchy jsou odpuštěny Bohem, očištěny od hříchů Ježíšem Kristem, obnoveny Duchem svatým a přebývají v těle, obdařeny Boží mocí. (1. Corinťané 14:33) .
  • “Církev v Kristu Ježíši”: Společnost vyvolených Bohem pro jejich víru v Pána Ježíše Krista (1. Tesalonickým 2:14; Galatským 1:22).
  • “Církev je v našem Otci a v Pánu Ježíši Kristu”: Společnost Božích a Pána Ježíše Krista (2. Tesalonickým 1:1).
  • “Církev Boží”: Společnost osob Trojice, kteří jsou pokřtěni ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého (Skutky 20:28; 1 ​​Timoteovi 3:5).
  • “Církev živého Boha”: Společnost těch, kteří patří k Věčnému (1 Tim 3:15).
  • “Církev prvorozených synů jmenovaných v nebi”: Sdružení věřících ve spasení Ježíše Krista v období od Pánova vzkříšení až do Pánova příchodu, aby přivedl Církev Svaté ze světa. Dále to budou věřící v Období soužení, pak věřící v Království tisíciletí (Hebrejci 12:23).
  • “Církev vyvolených”: Sdružení těch, kteří odpověděli na Boží volání a byli jím vybráni za své dědictví.” (1. Petr 5:13).
  • “Církev v… (název lokality, např.: Korint, Efez, Hanoj, Saigon… – Zjevení 1:11).” Toto je kolektivní povolání Božího lidu v každé lokalitě.

Jména kostela a způsob, jakým se v jednotlivých lokalitách nazývá přítomnost církve, jsou zjeveny v Bibli. Kromě těchto jmen a označení nelze pro Církev použít všechna ostatní jména a označení.

Na mnoha místech přijal Boží lid pro své místní církve zcela nebiblická jména, protože církve se tak rozhodly. Boží lid by se měl vrátit k pravdě Božího Slova a používat stejný název pro místní církev, který Ježíš Kristus použil ve Zjevení 2 a 3.

4. Všichni v církvi jsou si rovni. Všichni v církvi, bez ohledu na jejich postavení (apoštolové, proroci, kazatelé, pastýři a učitelé, biskupové, starší, jáhni) jsou bratři a sestry, děti Boží.Týž Otec, služebník téhož Pána, učedník téhož Mistra:

Matouš 23:8-12

8 Ale ať ti nikdo neříká Rabbi; neboť máte jen jednoho Učitele, Krista, a všichni jste bratři a sestry téhož Otce.

9 Ani nikoho na zemi nenazýváš svým otcem; neboť máte jediného Otce, který je v nebesích.

10 Nikdo by tě neměl nazývat Učitelem; neboť máš jen jednoho Učitele, Krista.

11 Ale kdo je mezi vámi největší, bude vaším služebníkem.

12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

Kdo neposlouchá tato slova Pána Ježíše Krista, není jeho učedníkem, ale antikristem.

Každý člověk v církvi má povinnost považovat druhé za uctivější než sám sebe: “Nedělejte nic ze soutěžení nebo ješitnosti, ale každý ať je pokorný a respektuje druhé více než sám sebe.” (Filipové 2:3). Nikdo nesmí nutit ostatní, aby se považovali za ohleduplnější než ostatní. Zvyk nazývat se “reverend” (což znamená říkat si “reverend”), vštěpovaný některým lidem katolicismem, je v rozporu s Božím slovem, je arogantní a rouhačský. Takoví lidé musí činit pokání a vzdát se zvyku nazývat se “ctihodnými”. Boží lid by neměl nikoho nazývat “ctihodným”. Bible používá toto slovo pouze jednou k označení Boha: “Poslal vykoupení svému lidu. Svou smlouvu předal navždy. Jeho jméno je svaté a ctihodné.”(Žalm 111:9).

5. Církev musí ukáznit hříšníky, kteří nečiní pokání. Toto ukázňování je Boží příkaz. Církev trestá nekajícího hříšníka tím, že ukončí jeho společenství a vrátí ho do stavu hříšníka:

“Pokud je lidé odmítají poslouchat, uvědomte o tom církev. Pokud odmítne poslouchat církev, považujte ho za pohana a výběrčího daní.” (Matouš 18:17).

“Nyní vám však píšu a radím vám, abyste se nekamarádili s nikým, kdo se prohlašuje za bratra nebo sestru Otce, ale je nevěstka nebo lakomec, modlář nebo násilník. opilec nebo vyděrač. Nejezte s takovými lidmi. Neboť odsuzuji i ty venku? Neodsuzujete ty, kteří jsou uvnitř? Ale ty, kteří jsou venku, Bůh odsoudí. Odstraňte tedy toho ničemného ze svého středu.” (1. Corinťané 5:11-13).

Ti, kteří se vymlouvají na “lásku” a odmítají odstranit nekající hříšníky z církve, jsou těmi, kdo se činí většími než Bůh, milujícími než Bůh. Jsou to oni, kdo se stávají hříšníky a zaslouží si být vyloučeni z Církve.

6. Církvi je dána moc Boží usvědčovat hříšníky bez pokání spolu s mocí odpouštět hříchy kajícných hříšníků. “Cokoli hříchy komukoli odpustíte, jsou jim odpuštěny. Ať jsou hříchy kohokoli, kdo je zadržován vámi, jsou zadrženy.” (Jan 20:23). Toto je moc obviňovat a odpouštět hříchy na základě postoje hříšníka, který Bůh dal své církvi.

7. Pán je ten, kdo přidává spasené do církve, nikoli církve. Dnes se církve často spoléhají na určitého mluvčího, určitou metodu svědectví o Tao, určitou misijní organizaci, spolu s metodami psychologické stimulace světlem a zvukem, aby doufám, že více lidí věří v Boha. Úkolem církve je však jednoduše kázat evangelium a vydávat svědectví o spasení, které zažila. Zda je posluchač spasen nebo ne, je mezi posluchačem a Bohem. Slovo Boží říká:

“Den za dnem Pán přidává do církve spasené lidi.” (Skutky apoštolů 2:47b).

Je to proto, že Bůh nepřidává spasené lidi do církve, ale církev podle své vlastní vůle, přitahuje a láká lidi do církve, že v dnešní církvi je příliš mnoho lidí se jmény a bez reality. To znamená, že v církvi je příliš mnoho lidí, kteří tvrdí, že jsou Božími následovníky, ale ve skutečnosti nejsou spaseni.

8. Církev se schází v domovech kazatelů, domovech starších, domovech jáhnů. Od samého počátku, kdy byla církev založena, měla ve zvyku chodit do chrámu modlit se a scházet se v soukromých domech (Skutky apoštolů 2:46). Poté, co se církev rozšířila po celé Římské říši, se církev scházela v soukromých domech starších a jáhnů.

V polovině čtvrtého století, kdy římská vláda znárodnila křesťanství a zrodila se katolická církev, církev proměnila pohanské pohanské chrámy v místa setkávání k uctívání Boha. Katolická církev přitom používala jména biblických postav pro modly v pohanských chrámech. Dále, s patronací obrácených římských císařů, postavila katolická církev velké, velkolepé kostely, jejichž modely byly modelovány podle struktur pohanských chrámů.

Je tu zvláštní věc: v Bibli Bůh nikde neříká ani nepobízí církev, aby budovala zařízení pro shromažďování k uctívání Boha. Pravá církev Páně se od počátku scházela pouze v soukromých domech (Římané 16:5; 1. Corinťané 16:19; Kolosané 4:15; Filemonon 1:2) nebo na veřejném místě, dokonce na břehu řeky (Skutky apoštolů 16:13).

Jiná pravda je: Pán přikázal církvi, aby vyšla, aby získávala učedníky ze všech národů; pojďme po celém světě kázat Evangelium, neshromažďujme tisíce, dokonce desetitisíce lidí na jednom místě, postavme skvělá zařízení a… organizujme evangelizaci! Měsíční výdaje na zařízení, alespoň dost na podporu jednoho kazatele Božího slova, víc než dost na podporu stovek lidí. Ve Spojených státech existují “církevní” zařízení, jejichž měsíční náklady přesahují 100.000 USD.

Pokud je mi známo, Boží církev, ať už je kdekoli, by se měla scházet pouze na soukromých nebo veřejných místech o každém sabatu, aby spolu měli společenství a uctívali Boha. Církev nepotřebuje budovat zařízení pro setkávání.

9. Církev zajišťuje hmotné potřeby kazatele. Slovo Boží říká:

“Nevíte, že ti, kdo dělají svaté věci, jedí oběti v chrámu; A ti, kteří slouží u oltáře, mají svůj podíl na oltáři? Podobně Bůh ustanovil, že ti, kdo kážou evangelium, budou žít podle evangelia. [Matouš 10:10]” (1. Corinťané 9:13-14).

Ačkoli Pavel nepožadoval, aby ho církve živily, v 1. Corinťané 9:1-14 jasně uvedl, že církev má povinnost vůči těm, kdo káží Slovo Boží. Myslím si, že každý, kdo káže Boží slovo, by měl následovat Pavlův příklad a nežádat církev, aby se živila, ale pouze svěřit všechny své potřeby Bohu, který jim svěřuje kazatelské dílo.

Církevní organizace nastavily formu „platby“ pro kazatele Božího slova jako formu urážky Božích služebníků. Ti, kteří se prohlašují za služebníky Boží, ale jsou ochotni kázat Slovo Boží, pouze když jsou placeni podle svých požadavků, jsou pouze najatými dělníky, kteří pracují pro zisk.

Ačkoli ti, kdo slouží Bohu skrze dílo kázání Slova Božího, nevyžadují, aby je církev živila; ale církev musí plnit povinnost vůči těm, kdo hlásají slovo Boží, což je povinnost, kterou Pán svěřil církvi:

“Ten, kdo je učen ve Slovu, ať se o všechen svůj majetek rozdělí s učitelem. [Učení, jak žít podle Slova Páně.]” (Galatským 6:6).

Slovo “někdo” v tomto verši nevylučuje žádnou část. Dokud člověk poslouchá Tao a studuje ho, “tato osoba by se měla o veškerý svůj majetek podělit s učitelem.” Určitě mezi námi není nikdo tak chudý jako vdova s ​​pouhými dvěma haléři nebo tak chudý jako dítě s pouhými pěti chleby a dvěma rybami! Smyslem je milovat člověka, který vám káže pravdu, poslouchat Boží slovo a sdílet s ním to, co máte.

Propozice: “Ať se o všechen svůj majetek podělí s učitelem” neznamená, že se Boží lid dělí o svůj majetek s učitelem. V původním řeckém slově: “sdílejte dobré věci s lidmi.” Smyslem tohoto návrhu je, že Boží lid považuje taoistického učitele za člena své rodiny, protože vidí, že má nějakou potřebu, používá všechny prostředky, které má k dispozici, aby se o tuto osobu postaral: jídlo, přístřeší a jídlo. ubytování, oblečení, mýtné nebo doprava…

Jsem přesvědčen, že kdokoli je ochoten následovat výše uvedené učení Páně, zakouší podivuhodné požehnání Páně v poznání Božího slova a vůle:

“Můj Bůh naplní všechny vaše potřeby podle svého bohatství ve slávě, v Kristu Ježíši.” (Filipové 4:19).

Sbor ve Filipech měl Pavla velmi rád a posílali zásoby pro Pavlovy potřeby, i když kázal jiným sborům. Nejen to, ale také poslali Epafrodita, aby následoval Pavla, aby se o něj postaral, když byl uvězněn v Římě (Filipové 2:25). Pavel zaznamenal srdce a zásluhy filipské církve ve Filipským 4:15–18. Také podle Pavlových slov až do doby, kdy psal církvi ve Filipech, neexistovala žádná jiná církev kromě církve ve Filipech, která by ho podporovala (Filipové 4:15).

10. Církev si materiálně pomáhá. To je velmi důležitá povinnost církve. Ve 2. Korintským 8:1-15 Pán jasně řekl, jak si církev navzájem pomáhá. Pamatujte, že nemusíme čekat, až budeme sytí a v míru, abychom pomohli druhým, ale pomáháme těm, kteří to potřebují, i když “trpíme mnoha útrapami a zkouškami a jsme velmi chudí”, jako to dělaly makedonské církve před téměř 2.000 lety. ! Nepomáháme stylem, že nadřízení dělají laskavosti lidem dole, ale stylem, že lidé dole dávají nadřízeným. Apoštol Pavel zaznamenal spásný styl církví v Makedonii takto:

“A ne to, co jsme očekávali, ale nejprve se odevzdali Bohu, pak nám podle vůle Boží.” (2. Korintským 8:5).

Když církev Páně v Jeruzalémě potkal velký hladomor, apoštol Pavel naléhal na církev v Korintu, aby následovala příklad církve v Galacii a shromáždila peníze na záchranu životů. pomozte takto:

“Pokud jde o dary svatým, jak jsem přidělil církvím v Galacii, udělejte totéž. Na první sabat by si každý z vás měl odložit jakýkoli příjem, který máte, takže až přijdu, nebude potřeba darů. Až přijdu, pošlu muže, které jsi vybral, a přinesou tvé dary s dopisy do Jeruzaléma.” (1. Corinťané 16:1-3).

Mimochodem dodejme ještě poznámku na okraj: Pavlova výzva, aby si každý člověk ve sboru šetřil doma první den v týdnu, nedokazuje, že se sbor schází první den v týdnu. Naopak to dokazuje, že lidé chodí do práce a výplatu dostávají od prvního dne v týdnu. Po obdržení mzdy a výdajů na potřeby, kolik zbývá naspořit doma. Jen tak, na šest pracovních dnů. Lidé tehdy pracovali za denní mzdu, tedy denní plat. Chápeme to, že církev chodí do práce od prvního do šestého dne v týdnu každý den, aby ušetřila peníze na pomoc doma. O sabatu, kdy se církev schází k uctívání Pána, budou peníze ušetřené za týden přineseny starším. Když Paul dorazil, peníze na pomoc už tam byly.

“Neste navzájem svá břemena, neboť tak naplníte zákon Kristův.” (Galatským 6:2).

“Neunavujte se činěním dobra; neboť pokud nebudeme otálet, přijde čas, kdy budeme sklízet. Takže dokud máme příležitost, dělejme dobro všem, především našim rodinným příslušníkům naší víry.” (Galatským 6:9-10).

11. Ježíš Kristus učinil církev svatou a bezúhonnou.

“…Kristus miloval církev, vydal se za ni, aby ji posvětil, očistil, obmytím vodou ve slově, [Mt 28,19-20.], aby mu představil slavnou církev, neposkvrněnou, bez vrásek, nic takového, ale svaté a bezúhonné.” (Efezští 5:25-27).

Kdo tedy stále žije v hříchu, aniž by skutečně činil pokání a neodvrátil se od hříchu, není v Církvi Páně. Člověk může být nazýván následovníkem Božím, dokonce i pastýřem, starším v církvi, ale přesto nepatřit do církve Páně, pokud stále žije v hříchu. Pán volá takové lidi, kteří patří do shromáždění Satana:

“Znám tvé skutky, tvou bídu a chudobu – ale jsi bohatý – a rouhání těch, kteří se prohlašují za Židy, ale nejsou, ale jsou členy shromáždění Satana.” (Zjevení 2:9).

“Hle, přinutím je – ty Satanovy, kteří se prohlašují za Židy, ale nejsou, jsou to jen lháři -, aby padli k tvým nohám a věděli, že tě miluji!” (Zjevení 3:9).

Jejich osud předpověděl Bůh a zaznamenal je v Bibli:

“Ne každý, kdo mi říká: “Pane! Ó můj bože! Vejdou do království nebeského, ale kdokoli činí vůli mého Otce, který je v nebesích. V ten den mi mnozí řeknou: ‚Pane! Ó můj bože! Neprorokovali jsme ve tvém jménu? Vymítat démony v Jeho jménu? Dělat v Jeho jménu mnoho zázraků? Pak je ujistím: Nikdy jsem vás neznal! Jdi ode mně pryč! Jste zločinci.” (Matouš 7:21-23).

12. Ježíš Kristus chodil mezi církvemi (Zjevení 2:1). Pán chodící mezi církvemi znamená, že Pán je přítomen v každé místní církvi. Sám Pán slíbil, že bude se svými učedníky vždy až do konce časů. Pán není jen s Církví během Církevního věku, ale také s těmi, kdo věří v Pána během Soužení, až do dne, kdy se Pán vrátí a zničí vládu Antikrista:

“A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Amen!” (Matouš 28:20b).

Uvědomíme-li si, že Pán prochází středem církve, jistě se neodvážíme být arogantní a shlížet na ostatní v církvi, které Pán nazývá: “nejmenší mezi lidmi. Hle, moji bratři a sestry” (Matouš 25:40).

Uvědomíme-li si, že Pán chodí mezi církví, určitě se neodvážíme zanedbávat potřeby bratří a sester v církvi, dokud máme schopnosti a prostředky pomoci!

Uvědomíme-li si, že Pán chodí v kostele, určitě se neodvážíme jít na shromáždění s prázdnýma rukama uctívat Boha: “Neměli by se před Věčným zjevovat s prázdnýma rukama.” (Deuteronomium 16:16b). Každý z nás by se měl sejít a uctívat Boha všemi oběťmi, které je novozákonní kněz povinen Bohu obětovat:

  • Nabídněte své vlastní tělo (Římané 12:1).
  • Vzdávejte slávu Bohu, vyznávajte jeho jméno (Hebrejci 13:15).
  • Nabízet dobré skutky a společenství (Hebrejci 13:16).

Uvědomíme-li si, že Pán chodí mezi církví, určitě se neodvážíme žít v hříchu, ale přijít setkat se s církví Páně, dokonce vstát a učit pro církev Páně!

13. Duch svatý promlouvá k církvím. Církev vždy slyší učení, napomenutí a volání Ducha svatého, aby mohla žít podle Božího slova. Poslouchat však hlas Ducha svatého nebo ne, je volbou každého člověka v církvi.

“Kdo má uši, slyš, co Duch říká církvím…” (Zjevení 2:7, 11, 17, 29; 3:6, 13, 22).

Slovo “slyšení” zde není záznam zvuku ušima, ale poslušnost tomu, co říká Duch svatý. Výše uvedené písmo znamená: kdo má srdce poslouchat Boha, ať poslouchá, co Duch svatý říká církvím! To znamená, poslouchat vše, co Duch svatý říká církvím na všech místech a v každém čase. První je poslouchat to, co řekl Duch svatý církvím v Malé Asii, jak je zaznamenáno v knize Zjevení [5]. Další je poslouchat to, co říká Duch svatý vaší místní církvi. Nakonec uposlechněte toho, co Duch svatý říká dalším místním církvím, o kterých slyšíte.

Pravá církev Páně vždy naslouchá učení a vedení Ducha svatého. Slovo Boží také varovalo: “Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.” (Hebrejci 4:7b).

14. Církev bude vzata ze světa Ježíšem Kristem před koncem světa. Všechny teologické teorie, že žádný Bůh sňal církev ze světa, že Bůh sňal církev ze světa uprostřed nebo na konci soužení, nejsou biblické.

1. Tesalonickým 4:13-18

13 Bratři a sestry u Otce! Nechci, abyste nevěděli o těch, kteří usnuli, abyste se nezarmoutili jako ostatní, kteří nemají naději.

14 Věříme-li totiž, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak k němu Bůh přivede i ty, kdo spí v Ježíši.

15 Toto vám říkáme skrze slovo Páně: My, kteří jsme naživu, dokud nepřijde čas Páně, nevstupujeme před ty, kdo spí.

16 Sám Pán sestoupí z nebe s hlasitým voláním, s hlasem archanděla, se zvukem Boží polnice a mrtví v Kristu vstanou jako první.

17 Potom my, kteří žijeme, ale zůstáváme, budeme s nimi uchváceni v oblacích vstříc Hospodinu ve vzduchu. Tak budeme s Pánem navždy.

18 Takže, bratři a sestry, používejte tato slova, abyste se navzájem povzbuzovali.

Výše uvedená písma potvrzují skutečnost, že Pán přijde a vezme ze světa.

“Protože jsi zachoval mé slovo trpělivosti, zachovám tě také od hodiny zkoušky, která přijde na zem, aby vyzkoušela ty, kdo jsou na zemi.” (Zjevení 3:10).

Výše uvedené písmo potvrzuje skutečnost, že Pán svede Církev ze světa před soužením.

Volání

Na základě Božího slova můžeme identifikovat, co člověkem vytvořené sbory přidaly nebo ubraly z názvu, významu a charakteristik církve. Když jsme si uvědomili pravdu z Božího slova, žijme a budujme církev podle pravdy Božího slova. Církev Páně nikdy nepatřila k církevním organizacím a církevní organizace nikdy nebyly Církví Páně.

Pravda je taková: v církevních organizacích je přítomnost pravého Božího lidu a kdekoli se dva nebo tři Boží lid shromáždí ve jménu Páně, tam je Boží přítomnost a setkání, které je shromáždění církve. Ačkoli tedy shromáždění církví není shromážděním církve, jestliže se na takových shromážděních shromáždí dva nebo tři Boží lid ve jménu Páně, jejich shromáždění je shromážděním církve.

Praví Boží lidé by měli opustit církevní organizace, aby mohli plně žít v Boží církvi a pro Boží církev.Huỳnh Christian Timothy

Poznámka

[1] http://www.blueletterbible.org/lang/lexicon/lexicon.cfm?strongs=G1577

[2] “Boží smlouvy”: https://timhieutinlanh.com/thanhoc/cac-giao-uoc-cua-duc-chua-troi/

[3] http://www.madsci.org/posts/archives/2000-10/971190308.Ch.r.html

[4] http://en.wikipedia.org/wiki/Hydrogen

[5] “Judging Yourself”: https://timhieuthanhkinh.com/?p=24