Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 19/04/2014
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 23/11/2022
Čtvrtá výzva: Následujte mě!
Vzít na sebe Pánovo jho a učit se od Něho je ochota stát se jako On. Být jako Ježíš Kristus je Božím záměrem pro Jeho lid. Římané 8:29 říká:
“Pro ty, které předem poznal, také předurčil, aby se připodobnili obrazu Jeho Syna, aby byl prvorozeným z mnoha bratří a sester u Otce.”
Aby se tato ochota stát konkrétním činem v našich životech, musíme Ho následovat. Takže další výzva bude: “Následujte mě!”
Následování Boha není o tom, že Bůh jde první a my následujeme, abychom se někam doslova dostali, ale žijeme život v naprosté poslušnosti všech Božích přikázání. To znamená, že každá naše touha, myšlenka, slovo a skutek jsou zcela založeny na všech slovech Páně. Pán sám nařídil svým učedníkům, aby učili nové učedníky všemu, co Pán přikázal. Jedno z Božích jmen je “Slovo”, což znamená “Slovo Boží”, to znamená, že On mluví vše, co Bůh chce lidstvu říci. Proto vše, co Bůh přikázal těm, kdo ho následují, je vše, co je zaznamenáno v Bibli, včetně Starého a Nového zákona.
Duch svatý inspiroval Mojžíše, aby řekl ve Starém zákoně a Ježíš Kristus opakoval v Novém zákoně: “Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z jeho úst.” (Deuteronomium 8:3; Matouš 4:4). Proto je pro Boží lid nepostradatelné používat Slovo Boží jako základ pro všechny činnosti. Boží slovo je Boží vůle. Žít podle Božího slova znamená následovat Boha.
Abychom mohli následovat Boha, tedy abychom mohli žít podle všech Božích slov, musíme zaplatit cenu. Cenu, kterou je třeba zaplatit, určuje Bůh, včetně sebezapření, utrpení pro Boží jméno a nepokládání našich blízkých a všech našich životních prostředků před Boha.
- Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž denně a následuj Pána (Matouš 10:38; 16:24; Marek 8:34; Lukáš 9:23; 14:27).
- Nenávidět jeho rodiče, manželku, děti, bratry a sestry a jeho vlastní život (Matouš 10:37; 19:29; Marek 10:29; Lukáš 14:26; 18:29-30).
Zříci se sebe sama znamená už nežít pro sebe, ale žít pro Boha, žít pro Boha, žít v Bohu:
“Neboť nikdo z nás nežije pro sebe; Nikdo nikdy neumírá sám za sebe. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána. Stejně tak zemřeme-li, zemřeme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, všichni patříme Pánu.” (Římanům 14:7-8).
Žít pro Boha znamená žít pro konání Jeho vůle. Žít pro Boha znamená žít, abychom Ho ctili. Žít v Bohu znamená žít pro radost z Jeho lásky a moci.
Můžeme žít pro Boha, žít pro Boha a žít v Bohu pouze tehdy, když popíráme sami sebe. Dokud žijeme pro to, abychom dělali své vlastní věci, abychom ctili sami sebe a abychom si užívali toho, co vytváříme, ten den jsme to nevzdali. Když se zřekneme sebe sama, získáme samotného Pána a jeho dědictví. Následující podobenství nám pomáhá porozumět smyslu a důsledku toho, že se vzdáváme, abychom žili pro Boha, žili pro Boha a žili v Bohu.
Byl jeden chudý muž, který pracoval pro bohatého muže. Bohatí jsou velmi laskaví a štědří k chudým; a chudí vždy kladou na první místo zájmy vlastníka. Jednoho dne syn chudáka vážně onemocněl, ale přesto odešel do domu svého pána dokončit své dílo. Odpoledne, když se vrátil domů, mu manželka oznámila, že jeho šéf odvezl syna do nejlepší nemocnice a zaplatil všechny náklady na jeho léčbu.
Bůh zná každou potřebu v našem životě. Je věrný a jistě nám poskytne všechny naše životní potřeby, když k Němu přicházíme a hledáme Jeho království a Jeho spravedlnost. Když se zřekneme sami sebe, abychom Ho následovali, to znamená, že budeme žít podle všech Jeho učení, jak je zaznamenáno v Bibli, dostaneme zpět víc, než se vzdáme, a to i na prvním místě: tento život a další.
Nejen, že musíme zapřít sami sebe, ale musíme také denně nést svůj kříž a následovat Pána. Kříž vždy představoval ponížení, bolest a smrt. Kříž, když je aplikován na Boha nebo na Boží lid, představuje ponížení, bolest a nespravedlivou smrt. Bůh byl nespravedlivě odsouzen, ponížen, mučen a popraven, aby odčinil hříchy lidstva. Boží lid bude také nespravedlivě odsuzován, ponižován, mučen a popravován za svou víru v Boha, za to, že Boha následuje a že světu káže Jeho spásu. A Boží lid takto trpí každý den!
Další cenou, kterou musí člověk zaplatit, aby mohl následovat Boha, je obětovat náklonnost svým blízkým kvůli Bohu a obětovat všechny prostředky k životu, dokonce i svůj vlastní život. Slovo “nenávidět” je ve verši: “Pokud někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, ženu a děti, bratry a sestry a svůj vlastní život, nemůže být mým učedníkem” (Lukáš 14:26), což znamená “méně milovat!” Přečtěte si prosím článek “Biblické idiomy” [1]. Význam slova Božího je:
“Kdo přichází ke mně a nemiluje mě více než svého otce a matku, ženu a děti, bratry a sestry, a nemiluje mne více než svůj vlastní život, nemůže být mým učedníkem.”
Povinností Božího lidu vůči lidstvu je: Cti své rodiče! Postarejte se o rodinu! Miluj ostatní jako sebe! A milujte nepřátele! Proto není možné nenávidět členy rodiny v doslovném smyslu slova “nenávidět”!
Bůh nás učí neupřednostňovat lásku k našim milovaným před láskou k Bohu. Když je to potřeba, musíme obětovat svou lásku pro naše milované, abychom mohli žít podle Božího slova. Nemůžeme se přizpůsobit vůli našich milovaných jít proti vůli Boží. Nemůžeme, protože milujeme své milované, kteří porušují Boží přikázání. Nemůžeme ani kvůli ochraně svých milovaných popírat Boží jméno, svou víru v Něho.
“Nenávidět svůj život” znamená nemilovat své prostředky k obživě a dokonce i svůj život více než Boha. Od profesionálních povolání po fyzickou práci – to všechno jsou prostředky k vydělávání živobytí, které Boží lid používá k tomu, aby uživil sebe a své rodiny. Když je to potřeba, musíme být ochotni vzdát se svých životních prostředků, abychom mohli žít podle Božího slova. I když tak učiníme, můžeme být v materiálních věcech značně znevýhodněni, dokonce můžeme přijít o své životní prostředky. Typické je nepracovat na živobytí o sabatu. Především nemůžeme kvůli zachování svého života popírat Boží jméno, popírat svou víru v Boha nebo porušovat Boží přikázání.
Dnes je mnoho lidí, kteří se prohlašují za Boží děti, ale milují hříšné potěšení těla více než Boha. Následují hříšné potěšení těla místo Pána. Hříšným potěšením těla může být chtíč po penězích, postavení, slávě nebo cizoložství. Ve skutečnosti takoví lidé nikdy skutečně nečinili pokání a nenáviděli hřích. Mohou racionálně vnímat svou ztracenou pozici v hříchu, věřit v Boží spasení a cítit Boží lásku, ale ve skutečnosti nečiní pokání, protože jejich srdce je stále odpuštěno.spojeno s hříchem. Stále se dostávají do prostředí pokušení a pak pokračují v hřešení. Takoví lidé, postupně zatvrzelí svědomím, již nemohou činit pokání, protože své činy již nebudou považovat za hříšné. Ďábel je bude učit všemožným výmluvám pro hřích a bude pokračovat v kladení nejrůznějších pastí, aby je připoutal k hříchu.
Takoví lidé budou velmi pravděpodobně proslulí tím, že hlásají Boží slovo, hlásají evangelium a vedou mnoho lidí ke spasení. Ale protože neumějí “učit své tělo a podřídit ho”, “učili druhé, že oni sami mají být zavrženi” (1. Corinťané 9:27). Takoví lidé se mylně domnívají, že budou spaseni a vejdou do Království nebeského, ale Pán jim řekne:
“…Nikdy jsem vás neznal! Jdi ode mně pryč! Jste zločinci.” (Matouš 7:23).
Znal Boha, ale stále žil v hříchu a dělal všelijaké věci v Božím jménu, pro Boha to byli jen zločinci, On je ani neznal!
Pečlivě zkoumajme svá srdce a požádejme Ducha Svatého, aby nám pomohl prozkoumat naše srdce. Král David jednou prosil:
“Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce; zkoušej mě a poznej mé myšlenky…” (Žalm 139:23).
Ve světle pravdy Božího Slova, osvíceného Duchem svatým v našich srdcích, uvidíme naše skryté hříchy, abychom mohli činit pokání a vyznat se před Pánem. Jen tak můžeme zapřít sami sebe, vzít každý den svůj kříž a následovat Pána!
Musíme se poučit z příkladu apoštola Pavla a vidět všechno, co v tomto životě máme, jako věci, které jsme ochotni ztratit, bez ohledu na to, abychom mohli mít Krista.
“Muset! Vskutku! Také vše považuji za ztrátu, kvůli svému lepšímu poznání Krista Ježíše, mého Pána. Kvůli němu jsem se vzdal všeho a pokládám to za hnůj, abych měl Krista…” (Filipové 3:8).
Cenu, kterou dnes musíme zaplatit, abychom mohli žít podle Božích přikázání, i kdyby to znamenalo učinit nás hmotnými chudými, ztratit svou pověst, postavení a moc ve společnosti; ale Bůh nám to jistě stokrát vrátí, v tomto i v příštím životě. To neznamená, že přijdeme o jeden dům, Bůh nám dává dalších sto; nebo ztratíme určitou pozici, Bůh nám dá sto jiných pozic. Bůh neznamená stokrát více v kvantitě, ale Bůh znamená stokrát více v kvalitě! Jak někdo řekl: “Je lepší být svobodným národem, než být králem otrokářské země!”
Protože Boží dar se stane právě v tomto životě, budeme moci zpečetit Boží zaslíbení, když se vzdáme sebe a všeho, co k nám patří, abychom následovali Boha!