Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 12/04/2014
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 23/11/2022
První výzva: Čiňte pokání!
Hřích je neposlušnost, ne uctívání Boha. Když jsme se narodili jako lidé, byli jsme zotročeni hříchu, to znamená, že jsme byli nakloněni hříchu. Víme, co uděláme hřích, ale nemůžeme se ubránit hříchu.
Lidstvo bylo zaprodáno hříchu, když lidští předkové, Adam a Eva, dobrovolně neposlechli Boha. Od té doby se hříšná přirozenost přenáší na celou lidskou rasu. Bible jasně říká, že lidstvo je zotročeno hříchem takto:
Římané 7:14-23
14 Víme, že zákon je svatý; ale já jsem tělo, které bylo prodáno hříchu.
15 Nerozumím tomu, co dělám, nedělám, co chci, ale dělám to, co nenávidím!
16 Ale i když dělám, co nechci, stále uznávám zákon jako dobrý.
17 Už to tedy nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá nic dobrého. Neboť je ve mně vůle konat dobro, ale nenacházím sílu konat dobro.
19 Neboť dobro, které chci, nečiním, ale zlo, které nechci, činím.
20 Jestliže dělám něco, co nechci, už to nedělám já, ale sídlí ve mně hřích.
21 Tak jsem našel zákon. Chci konat dobro, ale zlo je ve mně přítomno.
22 Podle člověka, který je uvnitř, jsem spokojen v zákoně Božím.
23 Ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje se zákonem mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.
Bůh je život, proto podporovat Bohu znamená odporovat životu. Proto je přirozeným důsledkem hříchu smrt. První smrt je oddělení těla a těla od duše, aby se hříšníci navždy nevzbouřili proti Bohu. Druhou smrtí je vzkříšení duše a těla věčně oddělené od Boha.
Nicméně, Bůh však miluje lidstvo, a tak dal lidstvu příležitost být spaseno, ale lidem stačí uvěřit a přijmout Jeho spásu. Být spasen znamená být zachráněn z moci hříchu, být osvobozen od příkazu hříchu a být nám odpuštěny hříchy a být osvobozen od trestu za hříchy. Člověk, který věří v Boží spasení, se jím znovu narodí v novou osobu, “která byla stvořena k Boží podobě, v pravé spravedlnosti a svatosti” (Efezští 4:24). Tím získá božskou moc plně poslouchat a uctívat Boha. Těm, kteří jsou věrní v poslušnosti a uctívání Boha, bude dán věčný život.
Být spasen, tj. znovuzrozen je podmínkou vstupu do Božího království. Aby člověk zůstal v Božím království, musí dodržovat Boží přikázání a mít víru v Pána Ježíše Krista (Zjevení 14:12).
Aby byl člověk spasen a měl věčný život v Království nebeském, musí z celého srdce odpovědět na sedm Božích volání. Dnes vás, dámy a pánové, zvu, abyste se ke mně připojili v poznávání sedmi Božích povolání, jasně zaznamenaných v Bibli, a společně prozkoumali svá srdce, zda jsme na ně odpověděli, jako na Boží volání.
Odložte prosím všechna nebiblická učení, která učí církve, a vraťte se ke Slovu Božímu. Protože naše budoucnost závisí na tom, zda konáme nebo neplníme vůli Boží, nikoli na tom, jaké náboženství vyznáváme, v jaké doktríny církví věříme. Ježíš Kristus řekl velmi jasně:
“Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane! Ó můj bože! Vejde do království nebeského, ale kdokoli činí vůli mého Otce, který je v nebesích.” (Matouš 7:21).
Možná, že všichni známe a zapamatujeme si tyto dva verše:
“Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.” (Jan 3:16).
“Kdo chce, aby všichni lidé byli spaseni a poznali pravdu.” (1. Timoty 2:4).
Protože Bůh miluje svět, Bůh Syn se stal člověkem, aby nesl trest za hřích za lidstvo. Spasení je vůle Boží, dílo Ježíše Krista a působení Ducha svatého. Lidstvo však musí činit pokání, aby bylo spaseno.
Slovo “čiňte pokání” v Bibli odkazuje na změnu myšlení, změnu postoje, změnu účelu. Když Ježíš Kristus zahájil svou službu kázání evangelia, vyzval lidi, aby činili pokání:
“…Litovat! Neboť království nebeské se přiblížilo.” (Matouš 4:17).
“…Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Čiňte pokání a věřte dobré zprávě.” (Marek 1:15).
Království nebeské je království nebeské, které se liší od království nebo království země, které patří světu. Království nebeskému vládne sám Bůh podle svého zákona v osobě Boha Syna s titulem: Král králů a Pán pánů (Zjevení 17:14; 19:16). Království Boží především přichází do srdcí těch, kteří činí pokání ze svých hříchů a věří v dobrou zprávu o Boží spáse (Lukáš 17:21). Příští bude tisíciletí míru na zemi (Zjevení 20:4-6). Konečně navždy v nových nebesích a na nové zemi (Zjevení 21:1-22:5).
Téměř před dvěma tisíci lety Ježíš Kristus kázal: “Nebeské království se přiblížilo”, protože se chystal zemřít na kříži, aby dokončil dílo záchrany lidstva. Dnes Boží království bylo a stále přichází do srdcí těch, kteří upřímně litují svých hříchů a přijímají Boží spásu. Bůh Otec je nazývá svými syny a dcerami (II. Corinťané 6:18); Bůh Syn kraluje v srdcích těch, kdo jsou spaseni (Kolosané 3:15); a Bůh Duch svatý přebýval v jejich tělech, dělal jejich těla chrámem a uctíval Boha (1 Corinťané 3:16; 6:19). A to je evangelium. Dobrá zpráva o tom, že Bůh zachraňuje lidstvo před mocí a následky hříchu, přijímá je za své syny, vládne jim svým pokojem a dává jim věčný život ve svém království, Pane.
Proto první Boží výzva k lidstvu zní: “Čiňte pokání!” A pokání, o kterém se zde mluví, je pokáním za hřích. Tedy změnu myšlení, změnu postoje k hříchu a změnu účelu života.
Na počátku byl člověk stvořen dokonalý a dobrý, schopný poslouchat Boha a důvěřovat mu. Když však lidé uplatní svou svobodu neposlouchat Boha, Boží sláva už s nimi není a oni již nemají moc poslouchat Boha. Protože lidé neposlouchají Boha, znají rozdíl mezidobrem a zlem, správným a špatným. Dobré a správné souhlasí s Bohem. Zlo a zlo je proti vůli Boží.
To, že člověk ví, že to, co udělá, je zlé, špatné, proti Bohu, a přesto to musí udělat, se v Bibli nazývá otroctvím hříchu. Lidstvo je zotročeno hříchu a nese trest za hřích. Kromě bolestných a ponižujících důsledků, které hřích samozřejmě přináší, musí hříšníci nést také poslední trest v podobě věčného odloučení od Boha, od Jeho lásky a spásné moci.
“Budou trpět trestem věčné záhuby, daleko od Pánovy přítomnosti a slávy jeho moci…“ (2/ Tesalonickým 1:9).
Aby byl člověk osvobozen od moci hříchu a následků hříchu, potřebuje věřit v Boží spasení. Aby člověk mohl přijmout Boží spasení, musí činit pokání z hříchu, to znamená změnit svůj názor, změnit svůj postoj a změnit svůj záměr vůči hříchu.
- Změna smýšlení vůči hříchu: Přestává mít rád hřích, nepřemýšlí o požitcích a výhodách, které hřích přináší, nepřemýšlí o způsobech hříchu, jak uspokojit potřeby hříchu, životní potřeby nebo nespravedlivé tělesné touhy . Pouze změna myšlení vůči hříchu může změnit postoj k hříchu.
- Změna postoje k hříchu: Buďte vždy ostražití, držte se dál od všeho, co by vás mohlo přimět myslet na hřích nebo spáchání zločinu. Buďte ochotni zaplatit jakoukoli cenu, abyste se dostali z prostředí, které vás může přimět myslet na zločin nebo páchání zločinů. Nesnažte se uvažovat, vymlouvejte se, abyste mohli zůstat v prostředí pokušení. Nejsem zvědavý, chci vědět, jak pokušení přijde.
Sám Ježíš Kristus pronesl tato velmi tvrdá slova:
Ma-thi-ơ 5:27-30
27 Slyšeli jste, že staří říkali: Nezcizoložíš. [Exodus 20:14; Deuteronomium 5:18]
28 Ale pravím vám: Kdo pohlédne na ženu a touží po ní, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
29 Svádí-li tě tedy tvé pravé oko ke klopýtnutí, vyrvi ho a odhoď daleko od sebe; neboť je ti prospěšnější, když je jedna část tvého těla poškozena, ale celé tělo nebude uvrženo do pekla.
30 Svádí-li tě tvá pravice ke klopýtnutí, usekni ji a odhoď ji daleko od sebe; neboť je pro vás výhodnější, že když se poškodí jedna část vašeho těla, nebude celé tělo uvrženo do pekla.
“Svádějí-li tě k hříchu ruce nebo nohy, usekni je a odhoď je od sebe; Je pro tebe lepší vejít do života chromý nebo amputovaný, než mít dvě ruce nebo dvě nohy a být uvržen do věčného ohně. Svádí-li tě tvé oko k hříchu, vytáhni je a odhoď od sebe; je pro tebe lepší vejít do života s jedním okem, než mít oči dvě a být uvržen do ohně pekelného.” (Matouš 18:8-9).
Mnoho lidí věří, že výše uvedená slova Boží nelze brát doslovně; neexistuje nic takového, jako když si skutečně vypíchnete oči nebo useknete ruce, abyste nespáchali zločin. Věřím, že kontext nás nutí interpretovat Boží slova doslovně. Bůh skutečně mluví o cizoložství doslovně, a tak oko, které vidí, způsobuje hřích, ruka se dotýká, způsobuje hřích, musí být zničeno, aby přestalo, aby už nehřešilo. Vypichování očí a řezání rukou hovoří o pokání. Ti, kdo mají kající srdce, již neponesou trest za hřích v příštím životě, v pekle. Kromě toho můžeme také použít slovo Páně k odstranění všeho, co se stalo prostředkem k hříchu.
V Matoušovi 19:11-12 zaznamenejte následující slova Ježíše Krista:
“Odpověděl: „Toto slovo nemůže přijmout každý, jen ten, kdo je ochoten ho dát. Neboť jest eunuch z lůna; jsou eunuchové kvůli lidem a jsou eunuchové, kteří se dělají eunuchy pro nebeské království. Kdo to může dostat, ať si to vezme.”
Skrze tento Pánův výrok si můžeme být jisti, že dělat ze sebe eunuchy pro Boží království je třeba brát doslova; to znamená, že někdo odstranil své vlastní genitálie, aby se mohl věnovat následování Boha. Někteří lidé věří, že slovo “katastrofa” je třeba chápat jako svobodu. Nikdo však neřekl: Někteří lidé jsou svobodní od matčina lůna, někteří jsou svobodní kvůli cizím rukám! Proto je třeba slovo Páně brát doslovně.
A tak Boží slovo o vypíchnutí očí nebo useknutí rukou, abyste nepokračovali v hříchu, je zcela doslovné.
- Změňte smysl života: Lidé jsou zotročeni hříchu a mohou páchat pouze zločiny, aniž by dělali cokoli jiného. Proto je smyslem života některých lidí utápět se v hříchu, žít ve dne nebo v noci a dělat to, co si tělo žádá, bez ohledu na budoucnost. Pro ostatní mohou usilovat o slávu, zisk a moc, aby zapomněli na svou vlastní slabost a otroctví hříchu. Pro ostatní hledají osvobození v náboženstvích, ve snaze konat dobro. Ale když člověk změní svůj názor a postoj k hříchu, změní také svůj smysl života. Životním smyslem člověka, který skutečně činí pokání z hříchu, je: Poslouchat Boha z celého srdce, uctívat Boha a milovat druhé a pomáhat jim jako sám sebe.
Pokání nás nemění, ale kvalifikuje nás pro Boží spasení. Je to Boží spása, která nás mění. Je to síla Boží, která v nás proudí, že můžeme překonat pokušení, překonat hřích, překonat protivenství, překonat všechny nepřátele, porozumět Božímu slovu a Jeho vůli v našich životech, konat všechny dobré skutky, které pro nás Bůh připravil. První dobrá věc je, že dodržujeme Desatero Božích přikázání.
Pokud nebudete činit pokání, nedostanete spásu. Slovo “věřit” v Janovi 3:16 znamená; poslouchejte a dělejte vše, co Ježíš Kristus řekl. Větu lze parafrázovat takto:
“Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo slyší a dělá vše, co říká, nezahynul, ale měl život věčný.”
K čemu je věřit, ale neposlouchat?
Předpokládejme, že někdo uvízne v požáru domu, hasič se dostane do hořícího domu, dá zraněnému ohnivzdorný oblek a kyslíkovou nádrž, aby se nadechl, požádá ho, aby si oblékl kalhoty, oblékl si košili a nasadil si dýchací trubici, aby přešel oheň a vypadni. Pokud oběť říká, že věří hasičovi, věří ohnivzdornému obleku a věří, že kyslíková nádrž mu pomůže dostat se přes oheň a dostat se bezpečně ven, ale ona to odmítne přijmout. , bude spasen?
I když člověk upřímně věří v usmiřující smrt Ježíše Krista, pokud nebude činit pokání a neodvrátí se od hříchu, nemůže získat spasení.
Pokání není jednorázová záležitost. Pokání je každodenní činností v životě Božího lidu. Poté, co jsem si uvědomil, že jsem hříšník, činil pokání ze svých hříchů, věřil v Boží spasení, byl jsem znovuzrozen a byla mi dána Boží moc, abych mohl žít plnohodnotný život, který se líbí Bohu, lidé, Bůh, mohou stále znovu hřešit. Tento hřích může být způsoben nedostatkem znalosti Božího slova, nevědění, jak myslet, mluvit nebo jak to dělat. Modlitba krále Davida je zaznamenána v Žalmu 19:12–13 takto:
“Kdo zná jeho chyby? Bůh mi odpusť chyby, které neznám. Kéž Bůh ochrání tvého služebníka před vědomým hříchem; kéž nade mnou nevládne; pak budu bezúhonný a nedopustím se žádného smrtelného hříchu.”
Důležité je, abychom nehřešili schválně! Bezúhonný je ten, kdo nepáchal trestný čin úmyslně, nikoli ten, kdo již trestný čin nepáchal. Když žijeme ve světě, v mezích tohoto tělesného těla, je pro nás snadné zhřešit kvůli nedostatku bdělosti, upadnout do pastí ďábla, kvůli tomu, že nerozumíme Božímu slovu, a nechat se svést. falešnými učiteli. ztracený.
Proto vždy dvakrát denně žádáme Boha, aby prozkoumal naše srdce a ukázal nám hříchy, které neznáme. Musíme každý den vyznávat své hříchy Pánu a obětovat svá těla jako živou a svatou oběť Bohu, stejně jako starozákonní kněží dvakrát denně přinášeli čisté beránky Bohu (Exodus Sign 29:38-42).
Dnes je každé Boží dítě knězem Božím (1 Petr 2:9; Zjevení 1:6), obětuje své tělo místo beránka a pronáší modlitbu, která oslavuje Boha, jako vůně (Židům 13:15-16 Zjevení 5:8) a osvětlování vlastního těla konáním Božího slova (Žalm 119:105; Matouš 5:14).
Pokání se projevuje aktem vyznání. Vyznání znamená říci Bohu, jak jste porušili Boží přikázání. Kéž se nad vámi Bůh smiluje. Boží slib, který nám dal, zaznamenaný v 1. Janově 1:9, je následující:
“Jestliže vyznáváme své hříchy, je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nepravosti.”
Ale pokud stále opakujeme stejný hřích, je to znamení, že nejsme skutečně pokání. V příběhu o tom, jak Bůh trestal faraona a Egypt (Exodus 7-10), poté, co faraon dvakrát činil pokání, ale pak znovu zhřešil, Bůh zatvrdil své srdce. Pokud stále pohrdáme Božím milosrdenstvím a opakujeme stejný hřích, Bůh nás vyzvrací (Zjevení 3:16).