Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 16/11/2013
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 04/01/2023

Kromě tří obřadů, které Bůh přikázal Božímu lidu: sobotní sabat, večeře Páně a křest, může církev slavit také sedm Božích svátků, jak je zaznamenáno v Leviticus 23.

Slavení sedmi svátků Božích pomáhá Božímu lidu pamatovat si, co dělá pro Církev; co udělá pro Boží lid v časech poté, co bude církev Bohem sňata ze světa.

Církev nemusí zachovávat těchto sedm svátků, protože obrazné významy sedmi svátků aplikovaných na církev naplnil Ježíš Kristus:

“Proto ať vás nikdo nesoudí za jídlo nebo pití, za účast na slavnostech, novoluní nebo sabaty. [Soboty svátků.] Jsou stínem věcí budoucích, ale podoba patří Kristu.” (Kolosané 2:16-17).

Musíme však také rozlišovat, že starozákonní sabaty, které předznamenávají věci budoucí, jsou sabaty svátků, nikoli „sobotní sabat“. Neboť sedmá sobota je dnem, který Bůh stvořil pro člověka, aby dal člověku odpočinek po šesti dnech práce. Sobotní sabat je stvoření Boží a nepředstavuje nic v Kristu. Příkaz dodržovat sobotní sobotu je jedním z deseti Božích přikázání. Ale Desatero Božích přikázání je základem svatého, poslušného života, ale Desatero Božích není stínem ničeho. Když se Bůh Syn stal člověkem, také zcela poslechl Desatero přikázání.

 Boží lid měl v dobách Nového zákona tři podoby soboty:

1. Fyzická sobota: Sobota každého týdne, ustanovená Bohem od založení světa, aby nechala lidské tělo odpočinout po šesti dnech práce. V ten den odpočinku se Boží lid shromáždil, aby uctíval Boha. Povinností Božího lidu je dodržovat sobotní sobotu, jinak je to porušení Božích přikázání, hřích.
2. Duchovní sobota: Odpočinek nad zákonem, osvobozený od břemene moci a následků hříchu, skrze smírnou smrt Ježíše Krista. Boží lid si přirozeně užívá tuto sobotu, aniž by musel cokoli dělat, jen upřímně litoval svých hříchů a přijal smírnou smrt Ježíše Krista.
3. Sobota po vzkříšení těla: Věčný odpočinek od všech důsledků hříchu, včetně: zpocené práce k získání jídla, stáří, nemoci a smrti; a od veškeré únavy a trápení v dílech služby Pánu (Hebrejci 4:1-11; Zjevení 14:13). Toto je sabat, do kterého musí Boží lid dychtivě vstoupit, nikoli bezpodmínečný dar, kterému mnoho lidí mylně věří:

“Vstupme tedy vroucně do toho odpočinku, aby nikdo nepadl tak jako nevěřící.” (Hebrejci 4:11).

Co to znamená být horlivý v tomto Pánově výroku? Znamená to být věrný až do smrti v poslušnosti Božích přikázání a víře v Pána Ježíše Krista (Zjevení 2:10; 14:12). Ti, kdo neposlouchají Boží přikázání, kdo nevěří, nepřijmou tuto věčnou sobotu.

Kromě toho může Boží lid v církvi také volně organizovat některé obřady ve jménu Božím; za předpokladu, že tyto rituály nejsou těžkopádné, nehospodárné, nejsou nakažené nebo ovlivněné pověrčivými praktikami, které se nestávají příležitostmi ke spáchání zločinů. Vše musí být podle měřítek Slova Božího: Výnosné, příkladné, ke slávě Boží a konané ve jménu Páně, podle měřítek svatosti Bible:

“I když je pro mě všechno legální, ne všechno je prospěšné. I když je pro mě všechno legální, nenechám se ničím potlačit.” (1. Corinťané 6:12).

“I když je pro mě všechno legální, ne všechno je prospěšné. I když je pro mě vše legální, ne vše je konstruktivní.” (1. Corinťané 10:23).

“Ať tedy jíte, pijete nebo děláte cokoli jiného, ​​dělejte vše pro slávu Boží.” (1. Corinťané 10:31).

“Cokoli říkáte nebo děláte, vše čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.” (Kolosané 3:17).

Některé rituály k následování

Zde jsou některé rituály, které může Boží lid, pokud má schopnosti a vhodné podmínky, provádět v duchu úcty a vděčnosti Bohu; Zároveň mají rodiny a církve více příležitostí ke vzájemnému společenství. Samozřejmě, že ti, kdo hodlají využít těchto příležitostí k předvedení svého majetku a talentu, budou zodpovědní před Pánem.

1. Všechno nejlepší k narozeninám: Skutečnost každého z nás, den, kdy se narodíme, den, kdy zemřeme, je předem určena Bohem:

“Jeho oči viděly mé nezformované tělo.” V jeho knize jsou zapsány všechny dny mé formace, kdy z nich nebyl jediný den.” (Žalm 139:16).

Proto můžeme každý rok oslavit šťastné narozeniny, abychom poděkovali Bohu za to, že nám umožnil být skutečnými. Všechno nejlepší k narozeninám má smysl pouze pro Boží lid. Pro všechny, kdo nejsou z Boha, je to smutný den, protože je to začátek věčného utrpení!

2. Oslava promoce: Lidé Boží po ukončení studia v každém stupni mohou pořádat Slavnosti promoce, aby poděkovaly Bohu za milost při studiu a také příležitost modlit se k Bohu. Provedou vás dalším krokem pokračování ve vzdělávání nebo hledání zaměstnání.

3. Oslava nového domu: Při koupi nebo stavbě domu, jeho použití jako rezidence nebo obchodního zařízení, může Boží lid také uspořádat oslavu nového domu, oslavu nového zřízení, aby vzdal díky Bohu a požádal Boha, aby použil svůj dům a prostory k oslavě Božího jména. Je to také důležitá událost, která označuje Bohem danou hmotnou prosperitu. Oslavy pomáhají Božímu lidu projevovat vděčnost Bohu a připomínají mu Boží prozřetelnost a milost v jejich životech. Lidé Boží mohou také slavit výstavbu nového domu nebo zahájení výstavby nového zařízení v den zahájení stavby.

4. Svatba: Obřad spojení muže a ženy v manžele. Manželství může být jen jednoduchým obřadem mezi mužem a ženou před Bohem, před církví, kdy se obě strany upřímně zavazují, že se přijmou jako manžel a manželka; a navzájem si před církví slíbili, že budou plnit povinnosti svého manžela a manželky v Boží milosti. Svatbu lze uskutečnit v domě, kde spolu budou manželé bydlet. Forma může být následující, dva lidé klečí proti sobě:

a) Ženich říká: “Náš nebeský Otče! Ve jménu věčného Boha přijímám (řekni jméno ženy) za svou manželku. Slibuji, že budu milovat a obětovat se pro svou ženu a děti z Boží milosti tak, jako Kristus miloval a obětoval se pro církev. Amen!” Poté prsten navlékněte ženě na ruku.

b) Nevěsta říká: “Náš nebeský Otče! Ve jménu věčného Boha přijímám (vyslovte jméno toho muže) za svého manžela. Slibuji, že budu milovat a poslouchat svého manžela z milosti Boží, jako církev poslouchá Krista. Amen!” Poté prsten navlékněte muži na ruku.

c) Manžel ve jménu Ježíše Krista, modli se k Bohu, pros Boha, aby požehnal jeho nové rodině, pomáhej mu, aby byl vždy dobrým příkladem pro svou ženu a děti. Dále se manželka ve jménu Ježíše Krista modlí k Bohu, prosí Boha, aby požehnal její nové rodině, pomohl jí v péči o manžela a výchově dětí.

Pak následují gratulace a dary od kostela, pak jednoduchá svatební hostina, kterou si užije celou Církev.

Církev může také zpívat chvalozpěvy Pánu, pastýř nebo starší mohou kázat Slovo Boží o tom, co znamená být manželem a manželkou v Pánu, a žehnat novému páru jménem církve. Další podrobnosti lze libovolně doplňovat, pokud to není příliš těžkopádné, marnotratné nebo kontaminované pohanskými zvyky a pověrami. Co neznáte význam, nedělejte. Vyhněte se zvyku používat nabídky betelových ořechů. Vyhněte se používání dračích tvarů.

5. Svatební párty: Vyhněte se zpívání světské hudby bez zdravého obsahu na svatební hostině.

Obřad, obřad zasnoubení… není nutné!

6. Šťastný svatební den: Každý rok může Boží lid také uspořádat svatební oslavu, aby poděkoval Bohu za Jeho požehnání v manželském životě; zároveň si navzájem připomínat slib oběti a poslušnosti. Je to také příležitost pro manžele, aby se jeden druhému svěřili o neshodách v životě; a pros Boha o milost spolupracovat na nápravě špatných návyků, dopřávat si navzájem a odpouštět si, abychom vždy žili ve štěstí.

7. Zasvěcení: Účelem zasvěcení je předkládat děti Bohu, prosit Boha, aby je spasil, uchovával a učil je ve své milosti. Svátek posvícení se může konat kdykoliv, ale čím dříve, tím lépe, až se miminko narodí. V případě, že je dítě velké (ale stále mladší 20 let) a rodiče věří v Boha, mohou dítě stále nabízet, když se to hodí. V případě, že pouze jeden

z manželů věří v Boha, může věřící stále předkládat své dítě Bohu jako rodič.

Svátek posvícení se může konat soukromě v rodině nebo na církevním shromáždění. Otec nebo matka (pokud není otec nebo otec nevěří v Boha) drží dítě v náručí, je-li dítě malé, nebo drží dítě za ruku, je-li dítě plnoleté, pokládá pravou ruku hlavu dítěte a modlí se k Bohu; zhruba takto: “Ve jménu věčného Boha zasvěcuji našeho nebeského Otce, naše (chlapec nebo dívka) dítě je: (řekni mé jméno). Prosím, přijmi mě, žehnej mi, zachovej mě a nauč mě chodit po Tvých cestách. Amen!”

Potom se rodiče modlili k Bohu, aby jim dal milost a sílu při výchově jejich dětí. Dále, pokud je dítě představeno v přítomnosti církve, pak se jedna osoba jménem církve modlí, aby požehnala dítěti a jeho rodičům.

8. Pohřeb a Pohřbívání : Pohřeb je smuteční obřad za zesnulého. Pohřeb je pohřeb zesnulého. Když Boží lid zemře, může se vrátit k Bohu. To je požehnání. Bible jasně říká:

“Slyšel jsem hlas z nebe, který mi řekl: Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, neboť odpočívají, praví Duch, od své práce a jejich skutky je budou následovat.” (Zjevení 14:13).

Jsou-li tedy žijící příbuzní také dětmi Božími, nebude třeba konat Pohřeb k truchlení a truchlení, ale pouze Pohřební obřad. Při smutečním obřadu není nutné nosit smuteční oděv ani nosit smuteční pečetě; neboť odchod spaseného člověka je radostí, nikoli nářkem. Pravda, každý rozchod přináší smutné odloučení. Na druhou stranu, pokud odcházející osobou je člověk, který nevěří v Boží spasení, pak může Boží lid uspořádat pohřeb, aby truchlil nad věčnou ztrátou milovaného člověka. V té době můžete nosit smuteční róby, smuteční šátky, jak dlouho budete chtít; ale také nedodržujte zvyky pohanů. Smuteční róby a smuteční šátky jsou jednoduše ušity z levné, bílé hrubé látky.

Pohřbívání může být zpopelněn nebo pohřben a pohřben do země. Mrtvé tělo člověka je nečisté, protože je zdrojem nemoci. Po rozkladu nebo spálení se prach vrátí v prach, nic posvátného nebo čestného.

Hygienická kremace, která je levná, zcela v rozporu s jakýmkoli biblickým učením, nemá na vzkříšení žádný vliv. Kolik Božích lidí bylo v dějinách církve upáleno za to, že odmítli popřít Boha!

Pohřbívání se mohou konat jednoduše v soukromém domě nebo v pohřebním ústavu, na místě kremace nebo na hřbitově. Hlava rodiny nebo starší v církvi může stát, používat Slovo Boží k útěchám příbuzných zesnulých a připomínat všem, aby vždy žili svatě v Bohu, připraveni jít s Bohem kdykoli. Poté následuje modlitba díkůvzdání Bohu a prosba Boha, aby utěšil ostatní. Církev může oslavovat Pána a utěšovat jeden druhého prostřednictvím hymnů týkajících se smrti v Pánu a naděje na opětovné setkání v Božím království.

Návštěva těla (vidění tváře mrtvého) není nutná. Boží děti by se neměly přibližovat k mrtvému ​​tělu, pokud to není příbuzný (Leviticus 21:1-3; dnes je každé Boží dítě knězem Božím a mrtvé tělo je stále nečisté). Fotografie zesnulého může být také použita v pohřební službě, aby lidem pomohla vidět zesnulého a vzpomenout si na něj. Fotografie zesnulých lze také běžně pověsit v domácnosti jako památku, pokud se nestanou předmětem obětování květin nebo lamp nebo umístěním na podstavec v podobě oltáře.

Během Pohřbívání obřadu by člověk neměl zapalovat svíčky ani pálit vonné tyčinky, ani se nepotřebovat řídit světovým zvykem dávat květiny nebo vystavovat květiny, ale měl by své peníze zaměřit na pomoc rodině zesnulého při výdajích a výdajích na pohřeb. potřeby.

9. Modlitební obřad za mír v zemi, blaho lidu: Obvykle se koná první den nového roku nebo na státní svátek. Může to být proto, že místní vláda vyžaduje církev, nebo to může být organizováno církví samostatně. Modlitba za Quoc Thai Dan An je dobrý rituál. Povinnosti Božího lidu jsou:

“…za prvé, prosme, modlime se, sjednoťme se, děkujme za všechny: za krále, za všechny vládce, abychom žili pokojný život. klidný a pokojný ve vší zbožnosti a upřímnosti.” (1. Timoty 2:1-2).

Proto bychom se měli často modlit za náš lid a za vládce naší země. Kéž se Bůh smiluje, odpustí hříchy našemu národu a dá těm, kteří Boha neznají, více příležitostí slyšet radostnou zvěst, aby mohli činit pokání ze svých hříchů a přijmout Boží spásu. Kéž Pán přiměje vládce, aby věřili v Boha a vládli spravedlivě.

Během státních svátků nebo prvního dne roku (slunečního a lunárního) by si církev měla vyhradit den na přímluvu (nebo půst a modlitbu) za mír země, mír lidí. že kázání dobré zvěsti Boží mezi národem bude příznivé a náboženský život Božího lidu bude také pokojný.

Během Národního festivalu thajských modliteb Dan An se církev schází, ctí Boha a každý člověk na oplátku nabízí Bohu modlitbu za vlast, národ a vládce.

10. Den díkůvzdání: Přestože počátky Díkuvzdání sahají k prvním přistěhovalcům do Spojených států, Boží lid může také přijmout tento dobrý zvyk a oslavit Den díkůvzdání. Hlavním účelem Díkuvzdání je ukázat Bohu vděčnost za Jeho prozřetelnost v našich životech. Během Díkůvzdání by měl každý z Božích lidí vyprávět o nejpožehnanějších věcech, které mu Bůh dal, a recitovat verš z písem, který mu za uplynulý rok přinesl nejvíce požehnání.

11. Den otců, Den matek (Father’s Day, Mother’s Day): Také z americké kultury. Je také dobrým zvykem přijímat. Svátek vděčnosti otců nebo Den vděčnosti matek pomáhá rodičům a dětem prožít požehnaný den společenství, aby děti projevily vděčnost svým rodičům a prarodičům. Prarodiče a rodiče také využívají této příležitosti, aby zhodnotili plnění svých povinností prarodičů a rodičů a poděkovali a přimluvili se za své děti a vnoučata.

11. Svátky: Ať už je to podle slunečního kalendáře, lunárního kalendáře nebo podle biblického kalendáře (1. ledna nisanu), začátek kalendářního roku je také dnem, kdy si každý připomíná Stvořitele a tvůrčí díla. stvoření; pamatovat na účel Jeho stvoření. Boží lid se může shromáždit první den v roce, aby poděkoval Bohu za Jeho plán a záměr a za Jeho věčná díla pro Jeho lid.

Některé rituály by se neměly dodržovat

Existují rituály, které by Boží lid neměl následovat, včetně těch tradičních v církvích. Tyto rituály nedodržujeme, protože mají pohanský původ nebo jsou nakažené pověrami:

1. Vzpomínkový obřad (vzpomínka na zemřelé) [1].
2. Svastika (obřad mrtvých) [2].
3. Svátek celého měsíce [3].
4. Zahajovací ceremoniál [4].
5. Festival poloviny podzimu [5].
6. Valentýn [6].
7. Velikonoce [7].
8. Vánoce [8].
9. Halloween [9].
10. Vzpomínkový ceremoniál Hung Kings [10].

Závěr

Náboženský život Božího lidu je zcela založen na Božím Slově a svobodě v Bohu. Založený na Božím slově znamená: každá myšlenka, vůle, slovo a skutek není v rozporu se Slovem Božím. Založený na svobodě v Bohu znamená: žádné rituály, které Bůh nepřikazuje, Boží lid nevyžaduje; obřady, které zastiňují skutky Ježíše Krista, jako jsou ty ze Starého zákona, může Boží lid svobodně slavit nebo neslavit. A především náboženský život Božího lidu vždy ukazuje svaté vlastnosti Božího náboženství:

“Konečně, bratři a sestry s Otcem! Cokoli je pravdivé, co je úctyhodné, co je spravedlivé, co je svaté, co je milé, co má dobrou pověst, pokud je to dokonalé a je-li to chvályhodné, pak na to musíte myslet.” (Filipové 4:8).

Ty, kteří milují Boha celým svým srdcem, touží žít podle Božího slova a pilně čtou a rozjímají o Božím slově, Duch svatý je povede vždy, aby šli v pravdě Božího slova.

Poznámka

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Gi%E1%BB%97

[2] https://tuoitre.vn/chap-ma—moi-nguoi-da-khuat-cung-an-tet-298658.htm

[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%90%E1%BA%A7y_th%C3%A1ng

[4] https://en.wikipedia.org/wiki/Th%C3%B4i_n%C3%B4i

[5] http://en.wikipedia.org/wiki/T%E1%BA%BFt_Trung_Thu

[6] “Co znamená Valentýn pro Boha“: https://grace-jay.net/viet/58/

[7] “Velikonoce: Legenda o Velikonocích”: https://timhieutinlanh.com/easter-huyen-thoai-ve-easter/

[8] “Vánoce: Pravda o Vánocích”: https://timhieutinlanh.com/christmas-su-that-ve-christmas/

[9] “Původ a význam Halloweenu”: https://grace-jay.net/viet/nguon-goc-va-y-nghia-cua-halloween/

[10] http://cs.wikipedia.org/wiki/Gi%E1%BB%97_T%E1%BB%95_H%C3%B9ng_V%C6%B0%C6%A1ng