Huynh Christian Priscilla
Křest je třetí a poslední obřad, který Bůh přikazuje církvi dodržovat (Matouš 28:19-20). Církve nazývají křest mnoha různými jmény, jako například: Křest, ponoření, adorace ve vodě… Nicméně neexistuje způsob, jak to nazvat správným významem křtu. Proto bychom měli zachovat přepis řeckého slova “βάπτισμα” jako “křest” [1] a před křtem nově obráceným objasnit význam křtu.
Slovo “βάπτισμα” /křtít (baptize)/ v původní řečtině doslova znamená máčet. Toto slovo se používá k označení být ponořen do protivenství, do utrpení, do smrti (Lukáš 12:50; Římané 6:3); nebo se používá k označení obřadu úplného ponoření do vody osoby, která upřímně věří ve vykoupení Ježíše Krista. Toto slovo nemá absolutně nic společného se křtem, zvláště pokud se křtem nemá nic společného. Protože křest se provádí krví Ježíše Krista:
“…Ten, kdo nás miluje; Který ve své krvi smyl naše hříchy; Kdo nás učinil králi a kněžími Bohu, svému Otci – sláva a vláda ať je s ním na věky věků. Amen!” (Zjevení 1:5-6).
Nový výraz “βαπτισμός” /pokřtít-znak/ znamená omýt se vodou, používaný pro očistné rituály podle Mojžíšova zákona [2]. Slova křtít i křtít pocházejí ze slovesného kmene “βαπτίζω” /křtít/, což znamená ponořit do kapaliny, jako je: voda, víno, olej, barvivo … [3].
Tak, Z hlediska významu slova se slovo křest používá k označení křtu, který Ježíš Kristus přikázal církvi, což znamená: ponořit se s Pánem do následků hříchu, tj. oddávat se bolesti a smrti. Jinými slovy, znamená to trpět a zemřít společně s Bohem za všechny naše vlastní hříchy. Bible jasně učí:
“Nevíte, že kdo byl pokřtěn v Krista Ježíše, byl pokřtěn v jeho smrt? Byli jsme s Ním pohřbeni tím, že jsme byli pokřtěni ve smrt, abychom tak jako Kristus mohl být vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my budeme chodit životem. To je novinka života.” (Římané 6:3-4).
Mezitím byl křest provedený Janem Křtitelem křtem, který znázorňoval odpuštění hříchů prostřednictvím omytí hříchů. Křest Jana Křtitele představuje krev Ježíše Krista, která smyje hříchy těch, kdo mají kající srdce a odvracejí se od hříchu. Bible jasně uvádí význam křtu Jana Křtitele:
“Jan přišel na poušť a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.” (Marek 1:4).
“Prošel všechny kraje kolem Jordánu a učil křest pokání na odpuštění hříchů.” (Lukáš 3:3).
Význam a účel křestu
První význam a účel křtu podle příkazu Pána Ježíše Krista je: aby byl člověk pokřtěn “na odpuštění hříchů” poté, co činil pokání ze svých hříchů; a pro pokřtěné, aby “měli Ducha Svatého”:
“Petr jim řekl: Čiňte pokání každý z vás a dejte se pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, pak obdržíte Ducha Svatého.” (Skutky apoštolů 2:38).
Proto v celém Novém zákoně, když člověk věří v Boží spasení, je okamžitě pokřtěn. Kdo má právo oddalovat křest nového věřícího v Boží spásu? Kdo má právo nutit věřícího, aby se před křtem naučil nazpaměť určité doktríny? Jedinou podmínkou, aby člověk přijal křest ve jménu Páně, je, že přijme Boží spasení skrze smírnou smrt Ježíše Krista a upřímně lituje svých hříchů. Odložit křest pro nového věřícího znamená odložit jeho odpuštění hříchů a přijetí Ducha svatého.
Některé církve tvrdí, že pokud věříte v Boha a činíte pokání ze svých hříchů, budou vám hříchy odpuštěny, aniž byste museli čekat na odpuštění křtu. To je v zásadě pravda, protože křest není podmínkou pro odpuštění hříchů člověku, ale pouze skrze pokání a víru ve vykoupení Ježíše Krista. Ale když Bůh sám dal příkaz: být pokřtěn ihned po pokání, kdo měl pravomoc mluvit proti Božímu příkazu? Následující verše jasně říkají, že Bůh chce, aby byl každý pokřtěn ihned poté, co uvěří v Boha a činí pokání ze svých hříchů:
“Tak pojďme! Čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého a učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Amen!” (Matouš 28:19-20).
“Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; ale kdo neuvěří, bude odsouzen.” (Marek 16:16).
“Petr jim řekl: Čiňte pokání každý z vás a dejte se pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a obdržíte dar Ducha svatého. Posvátné.” (Skutky apoštolů 2:38).
“Proč jdeš tak pozdě? Vstaň, vzývej jméno Páně a dej se pokřtít a očist se od svých hříchů.” (Skutky apoštolů 22:16).
Slovo Boží to jasně říká: Věřící musí být pokřtěni dříve, než jsou vyučováni v nauce, a člověk musí být pokřtěn, než mu mohou být odpuštěny hříchy a může být přijat Duch Svatý!
Smysl, který je také druhým účelem křtu podle příkazu Pána Ježíše Krista, je: aby věřící zemřel svému starému já a vstal z mrtvých pro nového člověka v Kristu.
“Nevíte, že kdo byl pokřtěn v Krista Ježíše, byl pokřtěn v jeho smrt? Byli jsme s Ním pohřbeni tím, že jsme byli pokřtěni ve smrt, abychom tak jako Kristus mohl být vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my budeme chodit životem. To je novinka života.” (Římané 6:3-4).
“Pohřbeni s Ním ve křtu, i vy jste s Ním byli vzkříšeni vírou ve skutky Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.” (Kolosané 2:12).
Člověk, který přijme křest Ježíše Krista, je ochoten zemřít s Ježíšem Kristem na kříži svého vlastního hříšného já. Jinými slovy, byl ukřižován s Ježíšem Kristem na kříži, aby zaplatil cenu za všechny hříchy ve svém životě. Protože však Ježíš Kristus zemřel za hříchy této osoby, má tato osoba příležitost znovu se narodit do nové osoby v Kristu Ježíši.
Pokud na sebe vezme trest za hřích prostřednictvím fyzické smrti, bude nadále nést trest za hřích, věčnou smrt v pekle. Takový je osud všech lidí, nebýt smírné oběti Ježíše Krista. Je to kvůli smírné oběti Ježíše Krista, že spravedliví umírají za nespravedlivé, že ti, kdo věří ve vykoupení Ježíše Krista, mají příležitost narodit se znovu, do nového člověka, již netrpí věčným trestem v pekle.
Křest Ježíše Krista není svátost
Křest Ježíše Krista není umýt hříchů, protože křest vykonal jednou provždy na kříži ve středu 9. dubna 27 Ježíš Kristus [4], [5]. Tento svátek je typickým znakem křtu Jana Křtitele.
Křest Ježíše Krista také není svátostí, to znamená, že křest Páně není obřadem, který má moc odpouštět hříchy. To, že jsou člověku po křtu odpuštěny hříchy, je způsobeno poslušností Božích příkazů, nikoli křestním obřadem. Kdyby tomu tak nebylo, zloděj ukřižovaný vedle Pána by nevstoupil do Království nebeského; protože podmínkou pro vstup do Božího království je znovuzrození (Jan 3:3).
Kromě toho existují také některé církve, které učí, že: Křest vodou ve jménu Páně má moc znovuzrodit křtěného. Tato doktrína není biblická. Znovuzrození je dílem Ducha svatého. Člověk poté, co upřímně činil pokání ze svých hříchů a přijal vykoupení Ježíše Krista, projevuje svou víru křtem. Je to srdce, které věří a poslouchá Slovo Páně, že Bůh mu odpustil hříchy, smyl jeho hříchy Ježíšem Kristem a je znovuzrozen z Ducha svatého v nového člověka; ne křest, který má moc odpouštět hříchy, křtít a obnovovat!
Křest Ježíše Krista je symbol
Bible sama potvrzuje: Křest Ježíše Krista je pouze reprezentativní formou hříchu souzeného v těle a formou pokání, poslušnosti Božímu Slovu. Věřte Bohu. Proto křest Páně nemůže být svátostí, tedy bez jakékoli duchovní funkce. Předpokládejme, že vezmu kámen jako symbol pro bochník chleba, pak ten kámen nemůže způsobit, že bych měl hlad. V dobách Starého zákona byla oběť za hřích symbolem pokání za hříchy vírou v usmiřující smrt Ježíše Krista. Oběť za hřích tedy není svátostí odpuštění hříchů, ale smrtí Ježíše Krista na kříži, která je svátostí odpuštění hříchů. Dnes mnoho církví opouští stínový obraz a spoléhá se na symboly místo na dílo Ježíše Krista. Typické je přesvědčení, že: Křest je křest nebo znovuzrození; Večeře Páně je svátostí biřmování…
Boží slovo jasně říká:
I Phi-e-rơ 3:18-22
18 Kristus také jednou zemřel za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu; V těle byl skutečně mrtvý, ale v duchu je živý.
19 V tom duchu šel a kázal duchům ve vězení,
20 bývalých vzbouřenců z Noemových dnů, kdy Bůh trpělivě čekal, až bude archa postavena, z nichž bylo zachráněno jen několik, osm duší.
21 Křest je nyní jeho typickou formou, která nás zachraňuje – ne jako odstranění špíny z těla, ale jako odpověď dobrého svědomí Bohu – skrze vzkříšení Ježíše Krista,
22 který vystoupil na nebesa po Boží pravici. Andělé, autority, mocnosti Ho poslechly.
Forma úplného ponoření do vody představuje hřích potrestaný smrtí na fyzickém těle hříšníka. Vycházení z vody představuje záchranu hříšníků od smrti, vírou v Boží zaslíbení, až po vzkříšení s Ježíšem Kristem. Právě skrze víru v Boží zaslíbení pokání za odpuštění hříchů skrze smírnou smrt Ježíše Krista Bůh prohlašuje, že člověk má dobré svědomí a odpovídá na Slovo Boží.
Význam křtu v Boží jméno
Matouš 28:19-20 zaznamenává příkaz Ježíše Krista před Jeho nanebevstoupením takto:
“Tak pojďme! Čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého a učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Amen!” (Matouš 28:19-20).
Slovo “jméno” v Pánově prohlášení je podstatné jméno v jednotném čísle. Tedy společný název pro celou Trojici. Bible říká, že Bůh má mnoho jmen, ale Boží osobní jméno je pouze jedno. Toto jméno dal sám Mojžíš, zaznamenal Mojžíš v Exodus 3:13-14 a doslovně přeloženo do vietnamštiny jako: “Já Jsem”.
“Já jsem” = jsem; Význam: Mám sám sebe v minulosti, v přítomnosti a v budoucnosti.
“Mojžíš řekl Bohu: Hle, půjdu k Izraelcům a řeknu jim: Bůh vašich otců Mě poslal k vám; ale když se ptají: Jak se jmenuje? Tak jak jim to řeknu? Bůh řekl: Jsem, Jsem. Potom řekl: “Mluv k Izraelcům takto: Ten, který “Já jsem”, Mě k vám poslal. [Slovéo “být“ znamená “Skutečnost “, jak je použito v Božím prohlášení s následujícím významem: “Byl jsem to, stále jsem a vždy budu.” Tedy způsob, jak říci: „Já Jsem, Jsem“ znamená: “Jsem, kdo Jsem! Jsem Ten, kdo je takový, jaký Jsem! A já Jsem ten, kdo bude jako vždy!” Jinými slovy, Bůh tvrdí, že je, Jeho jméno je: “Já jsem, jsem a vždy budu!” Boží osobní jméno bylo docela přesně přeloženo do čínsko-vietnamštiny jako: “Jinými slovy, Bůh tvrdí, že je, Jeho jméno je: “Já sám Jsem, Jsem a vždy Budu!” Boží osobní jméno bylo docela přesně přeloženo do čínsko-vietnamštiny jako: “Věčný Hospodin“.]“
Takže pokřtít člověka na jméno Otce, Syna a Ducha Svatého znamená pokřtít ho na jméno “Věčného Hospodina”!
Křest ve jméno Věčného Hospodina znamená:
- Ve jménu Otce se pokřtěný označuje za hříšníka, protože porušil jeho přikázání a je hoden jeho soudu (Římané 3:23; 5:12). Toto je aspekt pokání věřícího ve křestu přikázaném Kristem. V tomto smyslu se část křtu přikázaného Kristem rovnala a nahradila křest pokání Jana Křtitele.
- Ve jménu Syna křtěný vyznává svou víru ve spasení v Kristu. Je ochoten nechat své staré hříšné já ukřižovat s Kristem (Římané 6:6) a věří, že je vzkříšen s Kristem v nového člověka (Římané 6:5; 2. Corinťané 5:17). Toto je aspekt toho, že věřící je pokřtěn do utrpení a smrti Krista; zároveň je věřící pokřtěn do vzkříšení s ním, do jeho těla, kterým je církev, a do jeho slávy.
- Ve jménu Ducha svatého přijímá křtěná osoba Ducha Svatého do svého těla, uctívá ho (Jan 7:38-39; 1. Corinťané 6:19) a přijímá milosti. církve (1. Corinťané 12:4-13). Toto je aspekt, kdy věřící přijímá křest Svatým Duchem.
Kdo má pravomoc křtít?
Většina církví dnes učí, že: Pouze pastýři nebo starší v církvích mají pravomoc křtít nové věřící. Toto učení není v Bibli, dokonce je v rozporu s Pánovým příkazem v Matoušovi 28:18-20. Pánovo slovo je určeno učedníkům Páně, to jest těm, kdo věří a učí se od něho:
“ Ježíš přišel a promluvil k nim. Řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Tak pojďme! Čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého a učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Amen!” (Matouš 28:18-20).
Zatímco církve prohlašují, že výše uvedené přikázání Ježíše Krista je společné pro každého věřícího, a zdůrazňují povinnost každého Božího lidu uposlechnout tohoto příkazu, kažte dobrou zprávu všem národům. Pokud však jde o povinnost křtít nové věřící, církve ji vyhrazují výhradně pastýřům nebo sborovým starším. Dále většina církví vyžaduje, aby noví věřící před křtem prostudovali nauku. Zatímco slovo Boží je velmi jasné. Pán přikázal svému lidu, aby: (1) Učinil všechny národy svými učedníky; (2) křtěte je ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého; (3) a pak je naučil zachovávat vše, co přikázal. A konečně, když vyučují katechismus nové věřící, církve neučí “všechno”, co Bůh přikázal, ale učí pouze část slova, která je smíšená s teologickými a filozofickými představami o Bohu.
Církve jsou kvasem, který zkazil Boží církev, viníky, kteří způsobují, že Boží lid ztrácí znalosti o pravdách Božího slova.
Každé Boží dítě je Božím knězem (1. Petr 2:9; Zjevení 1:6). Jednou z povinností kněze bylo vykonávat obřady přikázané Pánem. Každý člen Církve, muž i žena, má pravomoc, kterou mu dal sám Ježíš Kristus: (1) organizovat shromáždění společenství o sabatech k uctívání Pána; (2) slavit večeři Páně uprostřed církve, aby všichni společně vzpomínali na Pána; (3) a křtí nové věřící.
Obřad křestu
Obřad křtu pro nové věřící je velmi jednoduchý. Předtím se však osoba, která provádí křest, musí zeptat osoby, která se chce nechat pokřtít, zda:
- Jsi si jistý, že uznáváš, že jsi hříšník a porušil jsi Boží přikázání?
- Jste si jisti, že skutečně činíte pokání ze svých hříchů a již nechcete žít hříšný život? Toto pokání zahrnuje ochotu vzdát se modlářství, pověr, věštění, horoskopů, kouzel, uctívání předků, mrtvých a dalších hříšných nečistot, jako je cizoložství, alkoholismus, kouření, hazardní hry atd.
Otázkou není, zda se věřící může nechat pokřtít poté, co se těchto věcí vzdal, ale zda se toho věřící chce vzdát a bude spoléhat na Boží milost, že se toho vzdá?
- Jste si jisti, že věříte, že samotná smrt Ježíše Krista stačí k vašemu vykoupení?
Poté osobě, která má být pokřtěna, vysvětlete význam křtu.
Doporučený obřad křtu je následující:
- Křtěný stojí ve vodě. V případě křtu v jezeře, rybníce, řece nebo moři jde osoba provádějící obřad do vody s křtěnou osobou.
- Kněz: levou rukou se drží za rameno, pravou ruku pokládá na hlavu křtěného a říká: „Ve věčném jménu Boha Otce, Syna a Ducha svatého, dnes ti žehnám být pokřtěn (vyslovte jméno a příjmení křtěné osoby – například pan Nguyen Van A). Amen!”
- Po promluvě jemně přitiskněte pravou ruku na hlavu křtěného. Se zadrženým dechem si dřepnul, až jeho hlava byla úplně ponořená ve vodě. Křtitel řekl: “Díky Bohu!” a také znamení, aby pokřtěni vstali.
Kromě toho můžete volitelně přidat následující podrobnosti:
4. Křtěný se může modlit a děkovat Bohu za to, že byl pokřtěn ve jméno Páně, do církve Páně.
5. Osoba konající mši se může modlit k Bohu, tělo křtěného. Kéž ho Bůh přijme jako živou a svatou oběť. Kéž Bůh udrží tohoto člověka dokonalého na duchu, duši i těle. Kéž ho Duch svatý vede do všech pravd Božího Slova a naplňuje ho svatým duchem, aby byl schopen zachovávat Boží přikázání a zachovávat Boží zákon.Bůh (Římané 3:31); a plňte každé dobré dílo, které pro něj Bůh připravil (Efezští 2:10).
6. Celebrant a pokřtěný se účastní večeře Páně společně. V případě potřeby počkejte, až se pokřtěná osoba převlékne do suchého oblečení.
7. Osoba, která žehná křtěnému. Požehnání lze použít v Numeri 6:24-26:
“Kéž vám Věčný žehná a zachovává vás! Kéž nad vámi Věčný rozzáří svou tvář a je vám milostivý! Kéž k tobě Věčný obrátí svou tvář a dá ti pokoj!”
Nahraďte slovo “ty” vhodnými slovy: dědeček, babička, strýc, strýc, teta, strýc, bratr, sestra, bratr, vnouče.
Když se křest slaví v přítomnosti mnoha v církvi, církev může zpívat chvály a díkůvzdání Bohu, hymny týkající se smíření a nového života v Pánu, před a po obřadu.
Udělat si sám křest
Pokud jde o člověka, který věří v Boha a v lokalitě není nikdo jiný, kdo by pokřtil, může se pokřtít sám. Rituál je následující:
- Křtěný stojí ve vodě. Může ležet ve vaně plné vody.
- Řekněte: “Ve jménu věčného Boha Otce, Syna a Ducha Svatého jsem dnes pokřtěn. Amen!”
- Po promluvě si dřepněte nebo se snižte, dokud nebude vaše hlava zcela ponořená. Pak z vody; prones děkovnou modlitbu k Trojjedinému Bohu.
Věci, kterým se vyhnout
Přestože je křest symbolem víry a poslušnosti věřícího, existují věci, které musí Boží lid dodržovat, aby byl křest věrný svému symbolickému významu. Proto Boží lid:
- Vyvarujte se křtu kropením nebo poléváním vodou, což by mělo být úplné ponoření. Úplné ponoření z vody odpovídá trestu hříchu potopou, pohřbení do země s Ježíšem Kristem. Pokud se člověk ze zdravotních důvodů nemůže ponořit, křest není nutný. Jen pomozte tomu člověku vyznávat víru v Boha, pak ho s modlitbou předložte Bohu.
- Nekřtěte děti, které ještě nechápou, co je hřích, co je pokání a co je spasení skrze smrt Ježíše Krista. Neexistuje žádná definitivní věková hranice, ale každý, kdo se uzná za hříšníka, skutečně činí pokání, odvrací se od hříchu a plně věří ve vykoupení Ježíše Krista, musí být pokřtěn.
- Vyhněte se křtít někoho bez potvrzení pokání a víry ve vykoupení Ježíše Krista.
Navíc, když jsou sestry pokřtěny, měly by nosit tlusté šaty, pokud je to nutné, nosit dvoje, aby se zabránilo situaci, že košile je příliš tenká, když je mokrá, dělá pokožku nahou. Církev vždy zařídila, aby ženy křtily ženy bez ohledu na věk.
Čtenáři by si měli poslechnout audio z této přednášky [6], protože audio obsahuje více podrobností než článek. Čtenáři by také měli odkázat na článek: “Význam křestů v Bibli” [7].
Huynh Christian Timothy Huynh Christian Priscilla 9. listopadu 2013
Poznámka
[1]http://www.blueletterbible.org/lang/lexicon/lexicon.cfm?strongs=G908
[2]http://www.blueletterbible.org/lang/lexicon/lexicon.cfm?strongs=G909
[3]http://www.blueletterbible.org/lang/lexicon/lexicon.cfm?strongs=G907
[4] https://timhieuthanhtinh.com/?p=38
[5] https://timhieuthanhtinh.com/?p=67
[6] https://www.opendrive.com/folders?MV85MDcwNjE0X0U1RW5p