Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 02/07/2016
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 09/01/2023

Komentář k Efezským 1:1-14 Boží volba, předurčení a církevní pečeť

Efezští 01:01-14

1 Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, svatým, kteří jsou v Efezu, a věřícím v Kristu Ježíši.

2 Milost s vámi a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista!

3 Sláva Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal vším duchovním požehnáním v nebesích.

4 Natolik si nás v něm vyvolil od doby před založením světa, abychom před ním byli posvěceni a bez úhony v lásce.

5 Předurčil nás, abychom byli adoptivními dětmi Ježíšem Kristem podle jeho dobré vůle,

6 abychom oslavovali slávu Jeho milosti, v níž nás učinil přijatelnými v Milovaném.

7 V něm máme vykoupení jeho krví, odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti,

8 k čemuž nás rozmnožil ve vší moudrosti a rozumnosti;

9 nám dává poznat tajemství své vůle podle své dobroty, kterou v sobě ustanovil;

10 aby v plnosti času sjednotil v Kristu všechny věci v jedno, to, co je na nebi, i to, co je na zemi, v něm.

11 V něm dostáváme také dědictví, předurčené podle záměru Toho, který činí všechno podle své vůle,

12 abychom se stali oslavou jeho slávy, který jako první uvěřil v Krista.

13 V něm jsi také slyšel Slovo pravdy, radostnou zvěst o svém spasení. V téhož, který je poté, co uvěříte, zpečetěn duchem zaslíbení.

14 Toto je zástava našeho dědictví až do doby vykoupení nabytého majetku ke slávě Jeho slávy.

Dopis Efezským napsal apoštol Pavel Božímu lidu v Efezu a obecné církvi v letech 61 až 63. Tehdy byl Pavel uvězněn v Římě. Na začátku podzimu roku 61 vzal guvernér Festus Pavla s dalšími zločinci do Říma. Tato cesta je považována za Pavlovu čtvrtou misijní cestu. Poté, co na cestě ztroskotal, Paul a jeho společníci se dostali na ostrov Malta a zůstali tam asi tři měsíce, až do konce zimy, než následovali loď na Maltě do města Buss. Pavel zůstal s učedníky v Bustle sedm dní, než odešel do Říma. Paul si mohl pronajmout hostinec, aby mohl zůstat u římského vojáka, který ho hlídal, zatímco čekal na svůj soud u Caesara. Pavel strávil celé dva roky v Římě a otevřeně kázal Boží slovo, bez jakýchkoli zábran (Skutky 25-28). Během těchto dvou let Pavel napsal epištoly: Efezským, Filipským, Kolosanům a Filemonovi. Na jaře roku 63 byl Pavel zproštěn viny a propuštěn.

Obsah listu Efezští zdůrazňuje postavení církve a způsob života Božího lidu ve světě. V naší první lekci Efezským se dozvíme o zvláštním místě, které má církev v Božím plánu. Církev je vyvolena, předurčena a zpečetěna Bohem k Božímu přijetí. Pavel to jasně řekl v Efezští 1:1-14.

1 Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, svatým, kteří jsou v Efezu, a věřícím v Kristu Ježíši.

Pavel se představí v úvodní větě. Apoštol je člověk, kterého poslal jeho pán, aby udělal něco místo něj. Apoštol Ježíše Krista je osoba, kterou poslal Ježíš Kristus, aby kázala dobrou zprávu o Jeho spasení všem národům. Pavel také opakovaně tvrdil, že byl z Boží vůle apoštolem Ježíše Krista. Výraz “z vůle Boží” nebo “z vůle Boží” je výraz, který potvrzuje Pavlovo apoštolství pocházející od Trojice: Otce, Syna a Ducha svatého. Musíme mít na paměti tento důležitý bod, že v biblické etymologii hebrejského a řeckého jazyka jméno Bůh nemá určitý člen, kterému předchází obecné označení Trojice; a když je před určitým členem odkazuje na osobu zastupující Boha, přeloženo jako Bůh.

Pavlův záměr při psaní tohoto dopisu byl především pro Boží lid v Efezu; dále je určeno všem, kdo jsou věrní v Kristu Ježíši, to jest obecná církev všude ve všech dobách. Věrnost v Kristu Ježíši znamená vždy žít podle Slova Božího a vždy důvěřovat ve smírnou smrt Ježíše Krista. Jméno Kristus Ježíš zdůrazňuje Jeho smírnou smrt. Jméno Ježíš Kristus zdůrazňuje Jeho postavení Spasitele. Viz také: “Ježíš Kristus a Kristus Ježíš” [1].

Dnes jsou na světě přes dvě miliardy lidí, kteří tvrdí, že jsou učedníky Ježíše Krista. Takzvaných věrných v Kristu Ježíši však není mnoho. Sám Ježíš Kristus předpověděl skutečnost, že až se vrátí, nebude mnoho lidí, kteří v Něj budou skutečně věřit, to znamená, že budou slyšet a plnit všechna Jeho slova:

“Říkám ti, že ve spěchu bude bránit jejich.” Přesto, až přijde Syn člověka, najde na zemi víru?” (Lukáš 18:8).

Miliardy lidí tvrdí, že jsou Kristovými následovníky, ale ve skutečnosti v Krista nevěří, místo toho mají víru v církve, poslouchají církve a opouštějí přikázání Boží! Takoví lidé rozhodně nejsou věrní v Kristu. Dopis Efezským nebyl napsán pro takové lidi. I kdyby si to přečetli, bylo by pro ně nemožné porozumět nebo přijmout poselství Efezským.

2 Modlíme milost s vámi a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista!

Milost je Boží milosrdenství dané těm, kteří si to nezaslouží. Když je milost, je samozřejmě mír, a ten je tak absolutní, že neštěstí, soužení, pronásledování, úzkost a dokonce ani smrt nemohou věřícím v Kristu tento pokoj vzít. Sám Ježíš Kristus mluvil o takovém míru:

“Nechám ti pokoj. Dávám ti Svůj pokoj. Nedávám ti, jak dává svět. Nedovolte, aby se vaše srdce trápilo, ani aby se nebálo.” (Jan 14:27).

Kromě Boha nemá nikdo pravou milost a pravý pokoj, který by dal lidstvu. Proto také tento verš dokazuje božství Ježíše Krista, to jest Bůh vtělený jako člověk.

3 Sláva Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal vším duchovním požehnáním v nebesích.

Bůh je Bůh a Otec Ježíše Krista, jak sám Ježíš Kristus po svém vzkříšení prohlásil:

“Ježíš jí řekl: Nedotýkej se mě! Neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci! Ale jdi k bratřím a sestrám mého Otce a řekni jim: Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci, svému Bohu a vašemu Bohu.” (Jan 20:17).

Tělesné tělo Ježíše Krista se narodilo z Boha prostřednictvím ženy. On je semenem ženy, jak Bůh prorokoval v Genesis 3:15. Ale On je také Syn Boží.

Protože byl člověkem zrozeným z Boha, nazval Boha Otcem. Protože On je člověk, Bůh je také Jeho Bohem. Ale v osobě Boha se jménem Slova je rovný, rovný Bohu, protože je ve stejné existenci a vždy byl s Bohem. Jan 1:1 říká: “Na počátku bylo Slovo. Slovo je věčné u Boha. Slovo je vždy Bůh.” Viz také: “Otázky a odpovědi: Božství, Syn Boží, Jednorozený Syn a Prvorozený“ [2]

Bůh je ten, kdo žehná těm, kdo jsou věrní v Kristu. V Kristu jim dal všechna možná duchovní požehnání na nebeských místech. Proto mu Pavel vzdal chválu.

Bůh samozřejmě žehná nejen těm, kdo jsou v Kristu. Společně žehná celému lidstvu, ať spravedlivému, nebo ničemu:

“…On dává svému slunci vycházet nad zlými i dobrými a sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.” (Matouš 5:45).

Existují však požehnání, nazývaná „každé duchovní požehnání na nebeských místech“, která dává pouze těm, kdo jsou v Kristu. Takzvaná duchovní požehnání nejsou požehnání fyzického světa, jako je déšť, jako je sluneční svit, peníze, bohatství, moc a dokonce dlouhý život v současném fyzickém těle. V nebeských oblastech je nejméně sedm duchovních požehnání, které Bůh seslal těm, kdo jsou v Kristu:

1. Blahoslavené odpuštění hříchů a očištění hříchů.
2. Požehnané je nové stvoření a každý den posvěceno.
3. Blahoslavení, že jsi adoptivní syn Boží a přijmeš moc Boží.
4. Blahoslavení, abyste byli vzkříšeni nebo proměněni v přítomné tělesné tělo a měli věčný život.
5. Požehnáni býti ve svatém městě Jeruzalémě s Bohem.
6. Požehnané je spojení s Bohem skrze Krista.
7. Blahoslavení přijmout dědictví od Boha a společně sedět v nebesích a kralovat s Kristem.

Požehnání znamená něco, co nás činí šťastnými a spokojenými v lásce, svatosti a spravedlnosti Boží. Dostáváme omezené množství, které je dostatečné pro naše každodenní potřeby hmotných požehnání. Hmotná požehnání pominou. Ale jak vděčný je Bůh, náš Otec, že ​​nám dal všechna možná duchovní požehnání v nebesích, která jsou nesmírně vzácná a která trvají navěky.

4 Natolik si nás v něm vyvolil od doby před založením světa, abychom před ním byli posvěceni a bez úhony v lásce.

Aby nám Bůh mohl dát všemožná duchovní požehnání na nebeských místech, Bůh nás nejprve vyvolí v Kristu. Naše volba byla v Božím plánu a záměru ještě předtím, než Slovo založilo svět. Pojem „založení světa“ se vztahuje ke stvoření nebes a země slovem Slova jako příprava na stvoření živých věcí ve fyzickém světě.

Udělejme si dnes čas na zamyšlení nad skutečností: Bůh si vyvolil sám sebe před založením světa. Před tisíci lety nás Bůh znal a vybral si nás. Je skutečně vševědoucí, všemocný a všemilující. Zná všechno, zná budoucnost z minulosti. Dokáže všechno a ani Satanova vzpoura a přestoupení člověka nemohou zastavit všechny Jeho plány a záměry. Zcela nás miluje, nebere nám svobodu volby a je ochoten odpustit a přijmout nás zpět, když činíme pokání.

Pokud se nad tímto faktem zamyslíte vážně, uvidíte velkou Boží lásku k sobě samým, svou vlastní velkou hodnotu před Bohem! Jsme Bohem milováni ne proto, že bychom byli milovaní, naopak, jsme ze své podstaty Bohu neposlušní a extrémně zlí, hříšní. Máme velkou hodnotu ne proto, že jsme sami velcí, ale proto, že nás Bůh miluje a staví nás do důstojnosti. Jak bychom měli žít, abychom byli hodni Boží lásky k nám? Jak bychom měli žít, abychom byli hodni ušlechtilé hodnoty, kterou nám Bůh dal?

Bůh si nás vybírá v Kristu. To znamená, že volí pouze ty, kteří upřímně činí pokání ze svých hříchů a přijímají smírnou smrt Kristovu a z celého srdce žijí podle Kristova učení. Vyvolil si nás, abychom byli posvěceni, to znamená, abychom byli jeho vlastní, abychom se jím znovu podobali jemu, abychom od něj byli pověřeni konat dobré skutky, které pro nás připravil. A před Bohem jsme bezúhonní, neboť jsme v smírčí krvi Ježíše Krista.

Všechny naše nedostatky a chyby jsou smazány svatou krví Kristovou; a my jsme vždy v Boží lásce a šíříme tuto lásku po celém světě svým svatým životem.

5 Předurčil nás, abychom byli adoptivními dětmi Ježíšem Kristem podle jeho dobré vůle,

6 abychom oslavovali slávu Jeho milosti, v níž nás učinil přijatelnými v Milovaném.

Z Božího věčného záměru nás Bůh ustanovil, abychom byli Jeho adoptivními dětmi. Říká se nám adoptované děti, protože nemáme stejnou božskou podstatu jako Bůh. Pouze Ježíš Kristus má stejnou božskou podstatu jako Bůh.

• Ježíš Kristus je “Syn Boží”, ale Syn stejné božské podstaty jako Bůh. Ježíš Kristus je plně Bůh i plně člověk.
• Jsme “synové Boží”, ale jsme děti, které nemají stejnou podstatu Boha, proto se nazýváme “adoptované děti” a sdílíme Boží dědictví s Kristem.
• Andělé jsou “synové Boží”, ale jsou to děti, které nemají stejnou podstatu Boha, ani nemají právo zdědit Boží dědictví. Jsou to děti Boží v pozici, kdy slouží Bohu a slouží nám.

Jsme adoptováni jako děti Boží skrze Kristovu smírnou smrt. A to je dobrá vůle Boží. Účelem toho, že si nás Bůh před založením světa vybral za své adoptivní děti v Kristu, bylo, abychom se stali objekty slávy Jeho milosti. Tou milostí je Boží milosrdenství, které nás učinilo z pozice ztracených hříšníků svatými, hodnými být Božími dětmi a zdědit Jeho dědictví, spojené s Bohem. V Kristu se stáváme svatými lidmi hodnými Božího přijetí. Pán Ježíš Kristus je Bohu velmi drahý, protože se obětoval, poslušný až k smrti, aby naplnil vůli Boží. Je nám také velmi drahý, neboť se za nás obětoval, abychom se stali hodnými Boha.

Oslavujeme nyní naše životy Boží milost? Nebo stále úmyslně hřešíme, pokračujeme ve veřejném ukřižování Krista, šlapání Jeho svaté krve a pohrdáme Duchem svatým, který v nás přebývá?

7 V něm máme vykoupení jeho krví, odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti,

8 k čemuž nás rozmnožil ve vší moudrosti a rozumnosti;

9 nám dává poznat tajemství své vůle podle své dobroty, kterou v sobě ustanovil;

V Kristu máme vždy vykoupení Jeho svatou krví skrze odpuštění našich hříchů Božím hojným milosrdenstvím. Ale to neznamená, že můžeme nenuceně hřešit a prosit Boha o odpuštění. Člověk, který skutečně činí pokání z hříchu, je ten, kdo hřích nenávidí, bojí se ho a snaží se vyhýbat všem pokušením. Ale člověk, který se stále blíží pokušením, snaží se uspokojit nespravedlivé tělesné touhy a stále znovu hřeší, nečiní opravdové pokání a nebyl zachráněn od moci hříchu.

Je to také díky hojnému Božímu milosrdenství, že nám dal mnoho moudrosti a porozumění. Moudrost je rozlišovat dobré od špatného, ​​rozumět Božímu slovu. Moudrost je vědět, jak uplatnit moudrost v životě.

Když jsme moudří, uvědomujeme si tajemství Boží vůle a víme, že veškerá Boží vůle je dobrá, kterou sám vytvořil. Základem pochopení Boží vůle je Bible. Bibli rozumíme skrze moudrost, kterou nám Bůh dává. Díky moudrosti dané Bohem můžeme znalosti Bible aplikovat v našem každodenním životě. Čím více aplikujeme znalosti Bible do svého života, čím jsme moudřejší, tím více prožíváme tajemství Boží vůle prostřednictvím Bible.

10 aby v plnosti času sjednotil v Kristu všechny věci v jedno, to, co je na nebi, i to, co je na zemi, v něm.

Plnost času je konec starých nebes a staré země a zřízení nového nebe a nové země. Čas, jak ho známe, v té době skončí, ale to neznamená, že není čas, ale čas se také obnoví jako naše fyzická těla.

V novém nebi a nové zemi máme nový prostor a novou hmotu a čas se také obnoví podle nových fyzikálních zákonů. Izajáš 66:23 nám říká, že v nových nebesích a na nové zemi bude stále nový měsíc neboli první den měsíce a sabat neboli týden má stále sedm dní.

V novém nebi a nové zemi Bůh sjednotí všechny věci v jedno v Kristu, včetně věcí v nebi a věcí na zemi. Je to den, kdy se všechna Boží stvoření radují s Božími svatými ve Věčném království:

Římané 8:19-22

19 Neboť úzkostné očekávání všech věcí očekává zjevení dětí Božích.

20 Všechno bylo totiž podrobeno marnosti, ne z vůle, ale od toho, kdo je podrobil, že

21 všechno bude vysvobozeno z otroctví zkaženosti do slavné svobody dětí Božích.

22 Víme totiž, že všechno spolu sténá a spolu trpí až do dnešního dne.

Všechny věci být jedno v Kristu znamená, že všechny věci jsou Kristem obnoveny, Kristem zachovány a Kristem ovládány.

11 V něm dostáváme také dědictví, předurčené podle záměru Toho, který činí všechno podle své vůle,

12 abychom se stali oslavou jeho slávy, který jako první uvěřil v Krista.

My, kteří jsme v Kristu, vyvolení Bohem před založením světa, přijímáme svůj díl dědictví, které nám Bůh dal. Naše přijetí Božího dědictví je to, co pro nás předurčil, a to byl Jeho záměr a vůle, než nás stvořil. Tak se stáváme věčnými lidmi oslavujícími Boží slávu, to znamená oslavujícími Boží lásku, spravedlnost a svatost.

Jsme ti, kteří “nejprve uvěřili v Krista”. Tato věta má dva významy:

1. My jsme ti, kteří dali důvěru v Krista na prvním místě ve všech věcech.
2. Jsme první skupinou lidí, kteří důvěřují Kristu, odděleni jako církev. Druhá skupina lidí jsou ti, kteří během soužení důvěřují Kristu. Třetí skupinou lidí jsou ti, kteří důvěřují Kristu v Království tisíciletí.

Kéž se chováte podle postavení těch, kteří jako první uvěřili v Krista.

13 V něm jsi také slyšel Slovo pravdy, radostnou zvěst o svém spasení. V téhož, který je poté, co uvěříte, zpečetěn duchem zaslíbení.

14 Toto je zástava našeho dědictví až do doby vykoupení nabytého majetku ke slávě Jeho slávy.

Slyšíme Slovo pravdy, dobrou zprávu o našem spasení, skrze ty, kteří nám kážou evangelium nebo nám dávají Bibli ve jménu Ježíše Krista. Ale poté, co jsme Ho přijali a jsme v Něm, můžeme pokračovat v naslouchání Slovu Pravdy a evangeliu spasení v církvi. Církev je tělo Kristovo. Být slyšen v církvi znamená být slyšen v Kristu.

V Kristu a v církvi jsme zapečetěni duchem zaslíbení Duchem svatým. Být zapečetěn svatým duchem znamená být naplněn Jeho svatým duchem Duchem svatým v nás, pečeť, že nám bylo odpuštěno, očištěni od našich hříchů, byli jsme učiněni novými, byli jsme učiněni novými. , daný zaslíbením věčného života a přijetím Božího dědictví, vždy posvěcen, aby byl vždy jako Bůh.

Duch zaslíbení je nová energie a vitalita od Boha, kterou slíbil Ježíš Kristus:

“Kdo ve mne věří, z jeho srdce potečou řeky života, jak říká Bible. (Toto řekl o Duchu, kterého přijmou ti, kdo v něho věří, neboť ještě nebyl dán žádný duch, protože Pán Ježíš ještě nebyl oslaven.)” (Jan 7:38-39).

Ten, kdo má v srdci ducha zaslíbení, je někdo, kdo má ve svém duchu Boží pečeť, která dokazuje, že patří Bohu. Duch svatý ve věřících je také považován za projev víry, aby si věřící mohli být jisti, že obdrží věčný život a Boží dědictví.

Nekřesťané mohou také rozpoznat osobu zpečetěnou Bohem, tedy osobu naplněnou duchem svatým, která přináší ovoce ducha: lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, spravedlnost, víru, mírnost a sebevědomí. řízení. (Galatským 5:22–23).

Na druhou stranu člověka, který tvrdí, že je Božím dítětem, ale ještě nebyl zapečetěn, mohou vidět nekřesťané. Neboť nese ovoce těla: cizoložství, smilstvo, nečistota, prostopášnost, modlářství, užívání drog, nepřátelství, hádky, závist, hněv, svár, roztržky, družiny, žárlivost, vraždy, opilství, vzpoura a podobně (Galatským 5:19-21).

Čas vykoupit nabytý majetek je také časem vytvořit nové nebe a novou zemi. V této dispensaci dostali všichni vykoupení, právě ten majetek, který si Ježíš Kristus vykoupil svou krví, nové tělesné tělo, obnovené do své původní přirozenosti, charakteru a synovství Božího, jak je Bůh od počátku určil. Pouze ti, kteří patří k církvi, jsou prvotiny, jejich tělesná těla budou vzkříšena nebo proměněna v den, kdy Ježíš Kristus sestoupí do vzduchu, aby svedl církev ze světa. Ten den může nastat kdykoliv a určitě to nebude trvat dlouho.

Každý vykoupený člověk je písní ke slávě Boží. Jeho existence má věčně oslavovat Boží lásku, spravedlnost a svatost. Díky Trojici jsme díky lásce Otce, milosti Syna a společenství Ducha svatého mohli oslavovat Boží slávu prostřednictvím našich životů. přímo zde v tomto tělesném těle:

“Ať tedy jíte, pijete nebo děláte cokoli jiného, ​​dělejte vše pro slávu Boží.” (1. Corinťané 10:31).

Kéž nám Duch svatý pomáhá pochopit a zažít tajemství Slova Pravdy, evangelia naší spásy, jak je plně zaznamenáno v Bibli. Kéž nás Pán Ježíš Kristus posílí, abychom inteligentně uplatňovali své porozumění na každý detail našeho života. Kéž nás Bůh zachová bez viny v den, kdy se Kristus zjeví, aby nás vzal ze světa. Amen!

Poznámka

[1] http://timhieutinlanh.com/thanhoc/jesus-christ-va-christ-jesus-270/

[2] http://www.timhieutinlanh.net/hoi-dap-than-tinh-con-cua-duc-chua-troi-con-mot-va-con-dau-long/