Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 12/10/2013
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 22/12/2022
Uctívání Boha
Bible nás učí: Každý učedník Ježíše Krista je chrámem Božím a Bůh v osobě Ducha svatého přebývá v každém ze svého lidu:
“Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží Duch?” (1. Corinťané 3:16).
“Nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá, kterého máte od Boha, a že nepatříte sami sobě?” (1. Corinťané 6:19).
Protože jsme Božím chrámem, uctívání Boha je trvalou událostí v našich životech. Každá naše myšlenka, slovo, gesto a čin jsou hodné Božích měřítek lásky, svatosti a spravedlnosti, uctíváme Boha v každém okamžiku svého života. Je to osobní uctívání.
Kromě individuálního uctívání existuje také kolektivní uctívání Boha, které Bible nazývá svaté shromáždění církve. Kdekoli se dva nebo tři lidé shromáždí a žijí ve jménu Páně, je to svaté shromáždění církve a přítomnost hlavy církve, Ježíše Krista:
“Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Matouš 18:20).
Církev se může svobodně shromažďovat kdykoli a kdekoli, pokud je to vhodné pro každého. Církev však nemůže ignorovat svaté shromáždění každou sobotu. Neboť je to Boží příkaz:
“Dílo bylo vykonáno za šest dní, ale v sobotu byla sobota svátku, svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou práci; Je to sobota Věčného na všech místech, kde žijete.” (Leviticus 23:3).
V celé Bibli Bůh nikde nepřikazuje svému lidu, aby se scházel v kterýkoli den kromě sobotního sabatu a soboty roku. Nedělní shromáždění většiny církví nemá nic společného s Biblí; ale neshromáždění k uctívání Boha v sabatní den je porušením Božího příkazu. Přikázání “Neopouštějte společné shromáždění” v Hebrejci 10:24-27 je jistě přikázáním o svatém shromáždění v sobotu:
24 Pečujme jeden o druhého tím, že se budeme navzájem pobízet k lásce a dobrým skutkům.
25 Neopouštějme naše shromáždění, jak je u některých zvykem, ale napomínejme se navzájem, a to tím více, jak vidíte, že se ten den blíží. [Bible pouze přikazuje Božímu lidu, aby se scházel o sobotách sabatních nebo o sabatech svátků.]
26 Jestliže totiž vědomě hřešíme, poté, co jsme přijali poznání pravdy, nezůstane nám za naše hříchy žádná oběť.
27 Ale čeká jen strašné čekání na soud a vzpurné pohltí ohnivý oheň.
Pamatujte, že nejsme spaseni dodržováním přikázání a zákona, ale tím, že budeme činit pokání a věřit, že Ježíš Kristus vzal na sebe trest za naše přestoupení přikázání a zákonů Božích.
Ale poté, co jsme byli zachráněni, odpuštěni a očištěni od našich hříchů, když jsme se naučili skrze Ducha svatého psát Boží zákon do našich srdcí (Hebrejci 10:16), který Pokud budeme nadále porušovat Boží přikázání, zahyneme.
Shromáždění Církve
Proto by se církev měla shromažďovat k uctívání Boha každou sobotu. Setkání může začít krátce po západu slunce v pátek odpoledne, což je začátek soboty; nebo v sobotu brzy ráno.
Ve stejný sabat se církev může shromáždit k uctívání Boha v různých časech, na stejném místě nebo na různých místech.
Shromáždění církve musí následovat Pánovo učení ve Skutky apoštolů 2:42:
“Pilně dodržovali apoštolskou nauku, společenství, lámání chleba a modlitby.”
1. Korinťanům 14:26-40:
26 Bratři a sestry u Otce! Co potom, když se sejdete a každý z vás má hymnu, učení, jiný jazyk, zjevení, výklad jazyků? Udělejte to všechno pro poučení!
27 Mluví-li někdo jiným jazykem, mluví střídavě dva nebo nejvýše tři lidé a je k dispozici tlumočník.
28 Není-li tlumočník, musí v kostele mlčet a mluvit sám se sebou a s Bohem.
29 Pokud jde o proroky, dva nebo tři mluví a jiní soudí.
30 Je-li však zjevení sedícímu muži, ten první musí mlčet.
31 Neboť vy všichni můžete postupně prorokovat, aby se všichni naučili a všichni byli povzbuzeni.
32 Duch proroků poslouchal proroky.
33 Bůh totiž není Bohem zmatku, ale pokoje, jako ve všech církvích svatých.
34 Vaše ženy mlčí v kostelích; protože nesměli mluvit, ale museli poslouchat, jak pravil zákon.
35 A chtějí-li se něco naučit, ptají se doma svých mužů; protože pro manželky je ostudné mluvit v kostele.
36 Pochází Slovo Boží od vás, nebo jen k vám?
37 Domnívá-li se někdo, že je prorokem nebo duchovním člověkem, ať ví, že to, co vám píšu, jsou přikázání Páně.
38 Ale jestli to někoho nezajímá, ať se nestará.
39 Tak tedy, bratři a sestry Otcovy! Usilujte o prorokování a nezakazujte mluvit jinými jazyky.
40 Vše by mělo být provedeno správně a v pořádku.
Kromě pastýře, který je zodpovědný za vyučování Božího slova Božímu lidu na církevních shromážděních, má kdokoli v církvi právo modlit se, zpívat k oslavě Boha, číst Boží slovo a sdílet Boží slovo. , svědčit, prorokovat, mluvit v cizí jazyky pod inspirací Ducha svatého s podmínkou tlumočníka na každém církevním shromáždění. Právě tyto činnosti způsobují, že každý úd je vzdělaný a které posilují tělo Pána.
1 Kromě pastýře, který je zodpovědný za vyučování Božího slova Božímu lidu na církevních shromážděních, má kdokoli v církvi právo modlit se, zpívat k oslavě Boha, číst Boží slovo a sdílet Boží slovo. , svědčit, prorokovat, mluvit v cizí jazyky pod inspirací Ducha svatého s podmínkou tlumočníka na každém církevním shromáždění. Právě tyto činnosti způsobují, že každý úd je vzdělaný a které posilují tělo Pána.
1. Corinťané 14:34-35 je příkaz, aby ženy zachovávaly pořádek na shromážděních a nemluvily nahlas; Žádné otázky na církevních shromážděních. Tento příkaz se však nevztahuje na ženy, které se modlí a prorokují v kostele, za předpokladu, že nosí šátek, aby ukázaly, že mluví v poslušnosti autoritě biskupů:
“Ale žena, která se modlí nebo prorokuje s nepokrytou hlavou, svou hlavu zneuctívá. Neboť je to, jako by si nechala oholit hlavu… Proto žena musí mít na hlavě znamení podřízení se autoritě kvůli andělům.” (1. Korinťané 11:5, 10).
Církevní shromáždění nemusí mít určitou formu. Každé setkání by však mělo začínat čestnou modlitbou, poděkováním Bohu a předložením setkání Mu ve jménu Ježíše Krista. Následuje vyučování, sdílení, vydávání svědectví, čtení Bible, zpěv na Boží počest, přímluva, přijímání večeře Páně… a na závěr modlitba díkůvzdání a požehnání.
thiếu
Zasvěcení
Všechny formy dávání ve Starém zákoně se v Novém zákoně změnily. Smírná oběť již není, neboť Kristus to učinil jednou provždy:
“Protože zemřel, zemřel jednou hříchu. A žije, žije pro Boha.” (Římané 6:10).
Přinášení obětí dvakrát denně se stalo obětováním samotných těl Božího lidu:
“Proto, bratři a sestry u Otce! Vyzývám vás, skrze Boží milosrdenství, abyste svá těla přinášeli jako živou a svatou oběť, milou Bohu, což je vaše správné uctívání.” (Římané 12:1).
Obětování pokoje a dobrovolné oběti se staly oslavou Boha a dobrých skutků:
“Přinášejme tedy neustále Bohu oběť jeho slávy, ovoce našich rtů vzdávajících díky Jeho jménu. Dělej dobro a nezapomeň na společenství. Neboť takové oběti jsou Bohu milé.” (Hebrejci 13:15-16).
Desetinový příspěvek na podporu kněží sloužících v chrámu a náklady na chrám se nevztahují na církev, protože církev nemá fyzický chrám ani nemá oddaného kněze. starat se o hmotný chrám. Naopak, Pán přikázal svému lidu, aby “vše, co je ve vašem majetku, rozdal učiteli”:
“Ten, kdo je vyučován ve Slovu, ať se o všechen svůj majetek rozdělí s učitelem. [Učení, jak žít podle Slova Páně.]” (Galatským 6:6).
Starší ve službě evangelizace nebo v pastorační službě, která učí Boží slovo Boží lid v církvi, si zaslouží fyzickou podporu od Božího lidu:
“Starší, kteří dobře spravují církev, si zaslouží dvojí úctu, zvláště ti, kteří pracují na vyučování Slova a nauky. Neboť Bible říká: Volu mlácení mlácení hubu neutrhneš. Zaměstnanci si svou mzdu zaslouží.” [Deuteronomium 25:4; Leviticus 19:13], (1. Timoty 5:17–18).
Zde je několik návrhů pro dávání v Církvi:
Kdysi 12 kmenů Izraele (kmen Josef byl rozdělen na dva kmeny: Efraim a Manasse – Genesis 48:5; Jozue 14:4), každý kmen dal 1/10 na nasycení kmene Levi, který nebylo dovoleno rozdělit zemi jako dědictví k životu (Joshua 13:14). Dnes se můžeme řídit tímto vzorem, na každých 12 lidí s příjmem ve sboru dá 1/10, aby se postarali o život pastýře. Tímto způsobem pastýři nemusí trávit svůj čas tím, že si vydělávají na živobytí, ale tráví veškerý čas studiem Božího slova a pastýřem církve.
Peníze a věci, které Boží lid pro pastýře poskytuje, se dávají přímo pastýři, aniž by musely být zahrnuty do církevní pokladny. Pastýři by také měli věnovat 2/10 církevního rozpočtu na církevní služby.
Kromě toho by měl každý věnovat další 1/10 do rozpočtu sboru na zaplacení církevních služeb nebo na pomoc bratřím a sestrám ve sboru, kteří jsou v nouzi. Když má Boží lid nízký příjem a nemůže si dovolit uživit rodinu, neměl by se podílet na dávání. V takové situaci musí církev spolupracovat, aby pomohla bratrovi nebo sestře v nouzi.
Výše uvedené číslo 1/10 není pravidlem, ale pouze návrhem. Každý z Božích lidí, v závislosti na svých schopnostech a srdci, může dát více nebo méně než 1/10, nebo nedat, když to jeho schopnosti nedovolují.
V případě, že místní církev nemá schopnost se o pastýře postarat, musí pastýř pracovat, aby si vydělal na živobytí, pást církev a dokonce i materiálně podporovat chudší ovce. Bůh dovoluje, aby určité okolnosti prověřily a vycvičily Boží lid, od pastýře po ovce.
Malachiáš 3:8-10
Dnes mnoho církví používá Malachiáše 3:8-10 k tomu, aby učily Boží lid, že pokud někdo nevěnuje církvi jednu desetinu svého příjmu, je vinen tím, že okrádá od Boha. Když si však pozorně přečteme výše uvedenou pasáž a celou knihu Malachiáš a porovnáme ji s jinými místy v Bibli, pochopíme, že:
- Existuje daň ve výši 1/10, která se vztahuje pouze na nemovitosti:
“Pokud jde o desátky země, co je zaseto nebo ovoce ze stromu, patří Věčnému; je to svatá věc, oddělená pro Věčného.” (Leviticus 27:30).
- Existuje 1/10 daň, která se vztahuje pouze na hospodářská zvířata:
“Pokud jde o desátek z volů nebo ovcí, to jest vše, co prochází pod holí, ten desátek bude svatý, oddělený pro Hospodina.” (Leviticus 27:32).
- Tyto dvě 1/10 daně byly použity jako mzda pro potomky Leviho:
“Pokud jde o potomky Léviho, hle, dal jsem jako dědictví každý desátek Izraele jako plat za práci, kterou vykonal ve stanu setkávání.” (Numbers 18:21).
“Neboť jsem dal levitům do dědictví, desátky Izraelitů se zvedají Hospodinu. Proto jsem o nich řekl: Nebudou mít mezi Izraelity dědictví.” (Numbers18:24).
- Jako párty pro celou rodinu se platí daň ve výši 1/10:
Jedná se o desetinovou daň z místní produkce spolu s desetinovou daní z vína a oleje, což jsou produkty zbývajících devíti desetin produktu plus prvorozené ovce a voly. Tato 1/10 daň se používá pro celou rodinu, jednou ročně, aby šťastně jedla a pila před Pánem. Lze použít během svátku stánků.
Deuteronomium 14:22-26
22 Nezapomeň platit každý rok desátou daň z výnosu semene, které zaseješ, a z pole, které vyprodukuješ.
23 V přítomnosti svého věčného Boha, na místě, které si vyvolí, aby tam vložil své jméno, budeš jíst desátek ze svého obilí, své víno a svůj olej a prvorozené ze svých volů nebo svých ovcí, takže můžete se naučit bát se svého Boha, svého Věčného.
24 Když ti tvůj věčný Bůh požehnal, je-li pro tebe cesta příliš vzdálená, nemůžeš platit desátek za místo, které si ho věčný Bůh vyvolil ukládat, jeho jméno je daleko od tebe,
25 pak vyměníš desátek za stříbro, vezmeš toto stříbro do ruky a půjdeš na místo, které si vyvolil Hospodin, tvůj Bůh,
26 a dejte stříbro za vše, co chcete, za voly nebo ovce nebo víno nebo opojný nápoj, cokoli chcete. Musíte to jíst tam, v přítomnosti svého věčného Boha, a být veselí ve své domácnosti.
- Každé tři roky se platí 1/10 daň:
Jedná se o daň podobnou dani používané pro rodinné hostiny, ale každý třetí rok zve Boží lid Levity, jejich mimozemšťany, sirotky a vdovy a Festival ve vašem vlastním městě.
“Na konci tří let si musíš vybrat desetinu výnosu toho roku a ponechat si ji ve svém městě. Potom se přijdou najíst a nasytit se všichni levité, kteří s vámi nemají ani část, ani dědictví, spolu s hostem, sirotkem a vdovou, kteří jsou ve vašem městě, ať váš věčný Bůh požehná veškeré dílo tvé ruce.” (Deuteronomium 14:28-29).
Novozákonní církev Boží nebyla povinna platit žádnou 1/10 daň. Pokud jde o výživu těch, kteří je učí Cestě, Bible také nestanoví, že musí dát 1/10, ale říká: Použijte “všechny svůj majetek” ke sdílení s těmi, kdo Cestě vyučují. Tedy starat se a podporovat člověka, který Cestu učí, jako by byl členem jeho rodiny.
Dnes je každé Boží dítě Božím knězem, tělo každého Božího dítěte je Božím chrámem. Boží lid nepotřeboval stavět hmotný chrám, ani nepotřeboval dávat desetinu na podporu kněží, kteří v chrámu sloužili.
Dnes každý z Božích lidí nabízí své vlastní tělo jako živou a svatou oběť Bohu. Proto veškeré bohatství a peníze, které vydělal Boží lid, patří Bohu. Nelze říci, že toto fyzické tělo patří Bohu, ale hmotné statky vytvořené tímto tělesným tělem Bohu nepatří! Z bohatství a peněz, které vydělají, se Boží lid živí sám, pečuje o členy své rodiny pečuje o své učitele a zbytek používá podle Božího vedení.je dobrým Božím správcem.
Jídlo, pití, přijímání církve
Kromě shromáždění k uctívání Boha a studiu Božího slova by církev měla mít společná sezení, tj.: svěřování se, hraní, jídlo a společná zábava. Borovice je průhledná, vzájemně se protínající, bez překážek. Veřejnost je běžná.
Církev může přispívat podle své schopnosti přispívat na výdaje na společná setkání, nebo může odečítat z rozpočtu církve dary Božího lidu.
Při stolování byste se měli vyvarovat povyku nebo plýtvání. Vyhněte se zaneprázdnění vařením a vynechejte schůzku. Vyhněte se opulentnímu vaření o sabatu. Vyhněte se soutěžení, abyste předvedli své kuchařské dovednosti; Nedělejte z vaření soutěž.