Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 01/099/2022
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 27/10/2022

Čekání na Boha je čekáním na Věčného, ​​čekání na tátu Boží osoba: Otec, Syn a Duch svatý.

Téměř před třemi tisíci lety napsal autor žalmu 130 následující vroucí hymny, aby vyjádřil svou touhu po Bohu.

“Těším se na Věčné Hospodina.
Moje duše čeká.
Doufám v Jeho Slovo.
Moje duše čeká na Pána více než strážci čekají na ráno! Opravdu, víc než strážci se těší na ráno.”
(Žalm 130:5-6).

Ti, kdo čekají na Boha, jsou ti, kteří Boha znají a patří Bohu. Znát Boha, ale neposlouchat Boha, Mu nepatří; A samozřejmě neexistuje žádná naděje pro Boha. Neboť když člověk, který není z Boha, čelí Bohu, čelí soudu a trestu, ve všech ohledech porušuje Boží přikázání.

Člověk zná Boha, protože Bůh vložil toto poznání do srdcí lidí a zároveň prokázal existenci a moc Boha skrze celé stvoření. Neexistují lidé, kteří Boha neznají, ale pouze ti, kteří Boha znají, ale záměrně Ho neposlouchají. Slovo Boží to objasňuje.

 Římané 1:18-21

18 Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a každé nepravosti těch, kdo nepravostí potlačují pravdu.

19 Protože v nich zazářilo poznání Boha. Neboť Bůh jim je zjevil

20 Jeho neviditelné věci od stvoření světa jsou známá stvoření, která jasně vidí jeho moc i věčné božství; Proto se nemohou sami vyléčit.

21 Nebo ačkoli Boha znali, neoslavovali ho jako Boha a nevzdávali mu díky; ale jděte na scestí v marných ideálech a pošetilé srdce je plné temnoty.

“Nebesa vyprávějí o Boží slávě. Nebe hlásá dílo Jeho rukou. Den za dnem slova proudila. Noc co noc se odhaluje poznání. Neexistuje žádný hlas, žádný jazyk, jehož zvuk není slyšet. [Všechny národy slyšely a porozuměly zjevení nebes Božího stvoření a slávy ve svém vlastním jazyce. Římané 1:19–20.]”  (Žalm 19:1–3).

Vskutku, při pohledu vzhůru na oblohu se sluncem, měsícem a nesčetnými hvězdami; při pohledu na svět kolem se všemi druhy života; v pohledu na sebe s podivnou formací každého člena; nevzdělaný, nevědomý člověk může také vnímat realitu Všemohoucího a Stvořitele všech věcí.

Tento Všemohoucí a Stvořitel se zjevil prostřednictvím svých slov, zaznamenaných těmi, kdo Ho poslouchají, nazývaných Slovo Boží, to jest Bible. Když tedy člověk zná Boha, čte Boží Slovo, ví, že On je Pánem všech věcí; a znát Jeho vůli pro nás. Slovo Boží potvrzuje lidstvu existenci Všemohoucího Boha. Slovo Boží potvrzuje lidstvu, že Bůh stvořil všechny věci. Boží slovo pomáhá lidem pochopit, že mravní svědomí, které Bůh vložil do každého člověka, je uznáním a odrazem Božích deseti přikázání, aby lidé mohli žít pokojný a šťastný život.

Desatero Božích přikázání je zaznamenáno v Bibli. První je zaznamenán v Exodus 20:1-17. Druhý je zaznamenán v Deuteronomio 5:6-21.

• První přikázání: Bůh přikázal lidem, aby neměli jiné bohy kromě Boha; to znamená nectít nebo uctívat nikoho a nic jako Boha. To je velmi rozumná a etická věc. Protože stvořené bytosti mají povinnost a mohou ctít a uctívat pouze Toho, kdo je stvořil.
• Druhé přikázání: Bůh přikázal člověku, aby se nedotýkal ani nevrhal obrazy žádné živé bytosti; neuctívejte modly; a nesmí sloužit modlám. To je velmi rozumná a etická věc. Když byl člověk stvořen k obrazu a podobě Boží, jak se může klanět, aby uctíval věci vytvořené jeho rukama a sloužil jim? Ať už je obraz vyroben pro dekoraci nebo na památku někoho nebo něčeho, může to být příležitost pro někoho, aby jej uctíval. To se stalo, když Jižní baptistická církev v Americe objednala sochu Billyho Grahama. Před tím obrazem někdo poklekl. 

 

Člověk klečící před sochou Billyho Grahama [1]

Bůh také zakazuje vytvářet obrazy, které by reprezentovaly Boha. Zákaz vytvářet obrazy živých tvorů a uctívat tvory jasně učí Slovo Boží takto:

 Deuteronomium 4:15-19

15 Proto se mějte na pozoru před svými dušemi, neboť v den, kdy k vám bude mluvit Hospodin, váš Bůh, z ohně na Orébu, neuvidíte podobu.

16 abyste se nezvrhli a nevytvořili si modlu v jakékoli podobě, ať by to byla socha ve tvaru muže či ženy,

17 Podoba každé šelmy, která chodí po zemi, podoba každé okřídlené bytosti, která létá po nebi,

18 v podobě jakéhokoli hmyzu, který leze po zemi, v podobě ryby, která je ve vodě na zemi.

19 A bděte, abyste nepozdvihli své oči k nebi a neuviděli slunce, měsíc a hvězdy, dokonce celé nebeské vojsko, abyste nebyli v pokušení pokleknout před nimi a klanět se těmto hvězdám, které Bůh má. ty, Hospodine, rozdělený mezi všechny národy pod nebem?

Z 12 kleteb, které Bůh Izraelitům přikázal, bylo první vyřezávání nebo odlévání obrazu. Protože to mnohým přináší pohoršení, protože to svádí a vytváří příležitost pro mnohé uctívat modly a sloužit jim.

“Proklet je každý, kdo udělá vyřezávanou sochu nebo litinu, ohavnost Hospodinu, dílo řemeslníka, který to tajně postaví…” (Deuteronomium 27:15).

• Třetí přikázání: Bůh přikázal lidem, aby nepoužívali Boží jméno nadarmo. To znamená volat Jeho jméno ze zvyku, například jak se ve vietnamštině řekne “Triang”, jak se anglicky řekne “můj Bože”; jak používat Jeho jméno ke falešné přísahě nebo lhaní; jako používat Jeho jméno k zesměšňování… To je naprosto rozumná a morální věc. Neboť rozumný muž by neučinil totéž se jménem svých rodičů, tím méně se jménem Boha všemohoucího, který má vládu nade vším.
• Čtvrté přikázání: Bůh přikázal lidstvu, aby pamatoval na sobotu a posvětilo jej. Sobota je sobota, poslední den v týdnu. Je to den, který Bůh požehnal a použil jako den pro lidi a dobytek, aby si odpočinuli od práce tělesného těla. To je velmi rozumná a etická věc. Neboť těla lidí a dobytka potřebují odpočinek po šesti dnech tvrdé práce.
• Páté přikázání: Bůh lidem přikázal, aby ctili své rodiče. To je velmi rozumná a etická věc. Ať jsou rodiče dobří nebo špatní, jsou rodiči člověka; bez rodičů nemůže člověk existovat. Proto je člověk povinen ctít své rodiče poslušností vůči nim, pokud vůle rodičů není v rozporu s Božími přikázáními. Člověk také potřebuje svým rodičům ve všem pomáhat, když s nimi žije. Když jsou rodiče staří a je třeba se o ně postarat, musí se o ně starat z celého srdce zeť. Ale nepotěšte své rodiče ničím, co by způsobilo, že vy nebo vaši rodiče porušíte přikázání Páně. Příklad: Neberte své rodiče do svatyní zlých bohů, aby vaši rodiče mohli uctívat zlé bohy.
• Šesté přikázání: Bůh přikázal člověku, aby nevraždil. To je velmi rozumná a etická věc. Protože člověka stvořil Bůh ke svému obrazu. Dokonce i proklínání druhých je Bohem zakázáno.

“Jazyk však nemůže zkrotit nikdo.” Je to zlo, které nelze zkrotit, plné smrtících jedů. Tím oslavujeme Boha, našeho Otce, a proklínáme jím člověka, který je stvořen k obrazu Božímu.” (James 3:8-9).

A Bůh nás také učí dělat druhým to, co chceme, aby ostatní dělali nám.

“Cokoli tedy chcete, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je zákon a proroctví.” (Matouš 7:12).

Stejně jako chceme, aby ostatní respektovali naši čest, důstojnost a život, musíme také respektovat jejich čest, důstojnost a život, ať jsou kýmkoli.

• Sedmé přikázání: Bůh přikázal člověku, aby necizoložil. To je velmi rozumná a etická věc. Cizoložství je svobodná osoba, která má sex s manželem nebo manželkou jiné osoby; nebo vdaná nebo vdaná osoba, která má sex s někým, kdo není jeho/její manžel/ka [2]. Nikdo nechce, aby jeho manžel měl poměr. Žádná civilizovaná společnost by nepřijala cizoložství. Boží slovo ve skutečnosti učí: “Žárlivost je jako peklo” (Píseň Písní 8:6).
• Osmé přikázání: Bůh přikázal člověku, aby nekradl. Je to velmi logická a etická věc. Protože krádež je nehorázné přivlastňování si cizího majetku. Nikdo nechce, aby mu ostatní kradli. Žádná společnost nepřijímá krádeže.
• Deváté přikázání: Bůh přikázal lidstvu, aby nevydávali falešné svědectví proti druhým. Je to velmi logická a etická věc. Falešným svědkem proti druhým, bez ohledu na důvod, je především ztráta vlastní důstojnosti, pak jednání nespravedlivě vůči ostatním, když člověk nechce být diskriminován.nespravedlivé zacházení.
• Desáté přikázání: Bůh přikázal člověku, aby neprahl po tom, co patří druhým. Je to velmi logická a etická věc. Chamtivost je touha nespravedlivým způsobem. Chtíč je přirozenost, kterou Bůh vložil do člověka. Ale žádostivost, která není v souladu s Božími přikázáními, se stává žádostivostí. Nikdo nechce, aby ostatní prahli po tom, co mu patří. Chamtivost způsobuje, že lidé porušují Boží přikázání, aby uspokojili své touhy. A to je ubližování druhým a nespravedlivé zacházení s ostatními.

Tak, Desatero Božích přikázání je svědomí, které Bůh dal lidstvu, aby lidé mohli spolu žít v míru a šťastně ve světě, který Bůh stvořil. Jen proto, že člověk porušuje desatero Božích přikázání, je život plný utrpení a nespravedlnosti.

Člověk potřebuje znát Boha a poslouchat Boha, aby mohl patřit Bohu.

Člověk, který patří Bohu, je někdo, kdo poté, co poznal Boha, zcela přijal Bibli jako Slovo Boží a zcela poslouchal Boha. Poslušnost Bohu se vyjadřuje lítostí nad tím, že zhřešil, to jest, že porušil Boží přikázání; upřímná touha zastavit zločin; a z celého srdce věřit v Dobrou zprávu o Boží spáse. Věřit v dobrou zprávu o Boží spáse znamená věřit, že Bůh se stal člověkem, který nese jméno Ježíš, protože tak miloval lidstvo, a zemřel na kříži, aby odčinil hříchy lidstva.

Pouze ti, kdo patří Pánu, budou Pána ctít, milovat Ho a očekávat, že přijde, aby dosáhl spasení jejich tělesných těl.

V současnosti lidem, kteří patří Bohu, Bůh odpustil, Ježíš je očistil od hříchů a Duch svatý jim dal moc žít podle Božího slova. Duše je já a duch je duchovní tělo člověka, které bylo stvořeno jako nové Bohem. Bible nazývá znovuzrození z Boha. Ale tělo bylo posvěceno pouze proto, aby se stalo nástrojem dobrých skutků pro Pána. Tělo je stále ve smrti a jednoho dne bude muset zemřít, to znamená být odděleno od duše a ducha a vrátit se do prachu země, což jsou hmotné prvky, které Bůh použil k jeho stvoření. V den, kdy se Ježíš vrátí do vzduchu, aby své vlastní sprovodil ze světa, před koncem času, bude stvořeno nové stvoření tělesných těl těch, kteří patří Pánu. To znamená být znovuzrozen jako superfyzické, nesmrtelné tělo. Potom budou vzkříšena tělesná těla těch, kteří patří Pánu a která se smrtí rozpadla na prach; tělesná těla těch Páně, kteří ještě žijí, budou proměněna. Slovo Boží to potvrzuje.

“Hle, ukazuji vám tajemství: Ne všichni usneme, ale všichni budeme proměněni. Za okamžik, v mžiku, na poslední zatroubení, protože zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjivému životu a my budeme proměněni. Neboť toto pomíjivé musí obléci neporušitelnost a tento smrtelník musí obléci neporušitelnost.” (1. Korinťané 15:51-53).

“Toto vám říkáme skrze Slovo Páně: My, kteří jsme naživu, dokud nepřijde čas Páně, nevstáváme před těmi, kdo již spí. Neboť sám Pán sestoupí z nebe s hlasitým voláním, s hlasem archanděla, se zvukem Boží polnice a mrtví v Kristu vstanou jako první. Potom my, kteří žijeme, ale zůstáváme, budeme s nimi uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu. Tak budeme s Pánem navždy.” (1. Tesalonickým 4:15-17).

To je důvod a účel, pro který ti, kdo patří Bohu, čekají na Boha.

Vrátíme-li se k hymnu Žalmu 130:5-6, můžeme se vcítit do autorova vibrací v jeho duši, když se obrací k Pánu a touží po Něm.

“Těším se na Věčné Já.
Moje duše čeká.
Doufám v Jeho Slovo.
Moje duše čeká na Pána více než strážci čekají na ráno! Opravdu, víc než strážci se těší na ráno.”
(Žalm 130:5-6).

Jméno “Já jsem” je jméno Boha. Existuje pouze jeden pravý Bůh ve třech osobách. Dámy a pánové, můžete si přečíst sérii kázání o Bohu na timhieuthanhtinh.com [3], abyste poznali pravdy o Bohu. Níže je citát, který mluví o pravdě, že jeden Bůh existuje ve třech Osobách [4].

[Výňatek:]

Tři Boží osoby jsou si navzájem přiřazeny při stvoření a řízení všech věcí. Každý člověk má na starosti jeden aspekt, ale každý může nahradit a naplnit práci jiného člověka, protože všechny tři osoby mají stejné já, stejnou existenci, stejnou podstatu, stejnou povahu, stejnou povahu. , které Bible nazývá jedním Bohem.

Osoba Boží autoritativně zastupuje Boha při vytváření všech zákonů, přijímá podřízenost, uctívání a službu veškerému stvoření a uzavírá smlouvy s lidstvem. Je nebeským Otcem všech, kdo věří v Boží spasení skrze smírnou smrt Ježíše Krista.

Osoba Slova představuje Boha v akci ve stvoření, zjevuje Boha lidem, provádí vykoupení pro lidstvo a vládne celému stvoření. Je věčným Otcem všeho stvoření, protože je přímo stvořil. Je věčným Otcem mezi těmi, kdo věří v Boží spasení skrze Jeho smírnou smrt.

Osoba Ducha Svatého představuje Boha ve smyslu moci při tvoření, uchovávání, zmocňování všech tvorů a ovládání všech tvorů. Je to Bůh, duchovní Otec, který přebývá v tělech těch, kdo věří v Boží spasení skrze smírnou smrt Ježíše Krista. Pomáhá lidem mít blízký vztah s Bohem, uctívat Boha a sloužit mu.

[Konec citace.]

“Těším se na Věčného.” Čekání na Boha je čekáním na Věčného. Samoexistující a věčný, náš všemohoucí Bůh.

“Moje duše touží po.” Touha po Bohu pochází z nejniternějšího já těch, kdo patří Bohu. To je nejvyšší aspirace duše.

“V Jeho Slovo doufám.” Čekání na Boha je naděje založená na Božích zaslíbeních, která jsou jasně uvedena v Bibli. Touha po Pánu je vroucí a intenzivní, v jistotě, že Pán přijde.

“Moje duše čeká na Pána víc, než strážci čekají na ráno! Opravdu, víc než strážci se těší na ráno.” Autor 130. žalmu přirovnal svou touhu po Bohu k touze po ránu strážců. V armádě byla poslední hlídka, od tří ráno do šesti ráno, ta, která byla nejnudnější, protože musela být vzhůru během nejlepších hodin spánku, a také nejnebezpečnější, protože nepřítel v tomto časovém období často útočil. Hlídka poslední hlídky věděla jistě, že přijde ráno, a když přijde ráno, únava a nebezpečí pominou. Proto touží, těší se na svítání.

Autor 130. žalmu touží po tom, aby Bůh přišel, aby jej a jeho lid, Izrael, vysvobodil z utrpení a nebezpečí života. Autor a jeho lidé trpí a jsou v nebezpečí; neboť jsou v hloubi následků hříchu. Tato situace je znázorněna ve verších 1 a 8.

“Ó věčné Já! Z hlubin Tě vzývám.” (Žalm 130:1)

“On sám vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí.” (Žalm 130:8).

Touha autora Žalmu 130 po Bohu byla jeho očekáváním, že Bůh přijde vykoupit Izrael; tedy čekání na příchod Mesiáše. Znamená to těšit se na první příchod Krista. Dnes je očekávání Boha pro Boží lid v církvi očekáváním Kristova návratu, včetně následujících významů:

Čekání na Pána znamená čekání na návrat Krista, aby nás vzal do nebe; sjednotil se svým tělesným tělem s naším, abychom byli jedno s ním a jedno s Bohem na věky; nás vede k pramenům živé vody (Zjevení 19:7-9; 7:17). Prameny živé vody jsou všechno Slovo Boží a všechny energie Boží, které nás živí fyzicky i duchovně.

Čekání na Pána se těší na setkání tváří v tvář s naším milujícím nebeským Otcem, Bohem. On sám setře všechny naše slzy, včetně těch prolévaných radostí a štěstím (Zjevení 7:17).

Čekat na Pána znamená těšit se na to, že spatříme Ducha v Jeho bytí před Bohem a Beránkem, reprezentovaného “sedmi hořícími lampami ohně” (Zjevení 4:5).

Kéž nám Bůh dá brzy naplnění naší touhy po Bohu.

Kéž láska, milost a společenství Boží pokrývají každého z vás. Amen!

Poznámka

[1] https://timhieutinlanh.com/biengiao/dieu-ran-thu-nhi-va-billy-graham/

[2] Slovo “cizoložství” v hebrejštině i řečtině se používá k označení vdané osoby, která má sex s někým jiným, než je jeho manžel; a osoba, která není vdaná, ale má sex s manželem nebo manželkou jiné osoby. Navíc se tomu říká cizoložství. V hebrejštině a řečtině se slovo “cizí“ nepoužívá jako ve vietnamštině.

[3] https://timhieuthanhkinh.com/nhung-bai-can-doc-nghe-truoc/

[4] https://timhieuthanhkinh.com/thien-chua-11_su-binh-quyen-va-phan-quyen-giua-ba-ngoi-thien-chua/