Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 26/04/2015
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 20/05/2022

“Poslouchejte podobenství o fíkovníku, a jakmile vyraší mladé větve a listí, poznáte, že léto je blízko. Stejně tak, až to všechno uvidíte, vězte, že Syn člověka je blízko, že je přede dveřmi. Amen, pravím vám, toto pokolení je ještě předtím, než se to všechno stane.” (Matouš 24:32-34).

Izraelský národ byl Bohem znovu ustanoven v pátek 14. května 1948. Byl to den, kdy byl izraelský národ prohlášen za nezávislý a okamžitě vedoucí světovou mocností.Ve stejný den Spojené státy uznaly národní status Izraele. Jeden pozoruhodný detail: Bůh stvořil člověka v pátek a Bůh v pátek obnovil Izrael.

14. květen 1948 je 5. února (leden Iyyar) roku 5708 podle hebrejského kalendáře. Každý rok Izraelité slavili Den nezávislosti podle hebrejského kalendáře namísto slunečního. Pokud 5. únor v hebrejském kalendáři připadá na pátek nebo sobotu, slaví se Den nezávislosti předchozí čtvrtek. V letošním roce 2015 se Den nezávislosti Izraele slaví ve čtvrtek 23. dubna; začíná po západu slunce ve středu 22. dubna a končí západem slunce ve čtvrtek 23. dubna.

Zatímco izraelský národ slaví 67. výročí vyhlášení nezávislosti, pojďme si společně zopakovat význam slov Ježíše Krista zaznamenaných v Matouši 24:32-34. Neboť toto je proroctví o izraelském národě a církvi, o čase, kdy se Pán vrátí, aby svedl církev ze světa, o blažené naději každého dítěte. pravý lid Páně, jak je psáno v Titovi 2:12-14:

12 Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně,

13 očekávejte naši požehnanou naději a slavné zjevení našeho velkého Boha a Spasitele, Ježíše Krista,

14 který za nás nasadil svůj život, aby nás vykoupil ze všech hříchů a očistil, aby z nás udělal svůj vlastní lid, lid horlivý pro dobré skutky.

Církev Boží se těší na den, kdy obdrží vzkříšení a věčný život od Ježíše Krista, kdy se Ježíš Kristus zjeví ve vzduchu, aby odměnil církev a přinesl ji s Ním do nebe. Všimněme si 13. verše, kde Duch svatý prostřednictvím apoštola Pavla nazval Ježíše Krista “Velkým Bohem a Spasitelem naším!” Ti, kdo následují herezi, nevěří v Ježíše Krista jako Boha, nebudou mít roli v Jeho církvi. Bez účasti v Jeho Církvi neexistuje žádné vytržení s Církví. Budou opuštěni, protože věřili v herezi, rouhali se Ježíši Kristu a Duchu svatému. Budou-li činit pokání, musí trpět během Soužení a musí být věrní až do smrti nebo do Druhého příchodu Páně, pak budou spaseni.

Nejprve si stručně zopakujme některé z nejvýznamnějších událostí izraelské historie [1].

Izraelité, potomci Abrahama, byli Bohem vysvobozeni z otroctví Egypťanů, vytvořili národ a zaslíbená země Kána (dnešní Palestina) byla přidělena jako území na věky věků. Říká se jí zaslíbená země Kanaán, protože zemi Kanaán Bůh zaslíbil Abrahamovi, aby ji dal jemu a jeho potomstvu (Genesis 17:8). Izraelité vstoupili do zaslíbené země Kanaán v roce 1406 př. n. l. po 40 letech, kdy byli potrestáni putováním pustinou za neposlušnost Bohu.

Den, kdy Izraelité vkročili do zaslíbené země, byl podle hebrejského kalendáře 10. leden 2355, který podle juliánského kalendáře připadl na 29. března 1406 př. n. l. Následovala vítězství proti sedmi národům Kanaánu a rozdělení území mezi 12 izraelských kmenů.

Od roku 1050 př. n. l. do roku 930 př. n. l. zažili Izraelité 120 silných a prosperujících let prostřednictvím tří králů: Saula, Davida a Šalomouna. Ke konci svého života přinesl král Šalomoun do izraelského národa modloslužbu tím, že potěšil pohanské královny a zakládal jim chrámy. Poté, co král Šalomoun zemřel, Bůh potrestal jeho potomky a nedovolil jim, aby byli králi nad 12 kmeny, ale pouze králi nad dvěma kmeny. Země Izrael byla rozdělena na dvě království. Severní království si ponechalo svůj název Izrael. Jižní království, skládající se pouze ze dvou kmenů Juda a Benjamin, přijalo název Království Juda.

I tak se modlářství hluboce zakořenilo v Izraelitech obou království a Bůh obě království potrestal poté, co je poslal mnoha proroky, kteří je vyzývali k pokání, ale oni odmítli činit pokání.

V roce 722 př. n. l. bylo severní království Izraele zničeno asyrskou říší (2 Král 17). V roce 587 př. n. l. bylo jižní království Juda zničeno babylonskou říší (2. Královská 24 a 25). Od té doby byli Izraelité rozptýleni po celé zemi, již nebyli národem, jak bylo prorokovano v Deuteronomiu 28-30.

Pán však také prorokoval, že obnoví izraelský národ, aby naplnil svůj plán, svůj slib Abrahamovi; a shromáždí děti Izraele z celé země zpět do izraelského národa.

V pátek 14. května 1948, což je podle hebrejského kalendáře 5. února 5708, byl izraelský národ znovu založen, čímž se naplnilo Boží proroctví před více než 2,700 lety:

“Kdo kdy o něčem takovém slyšel? Kdo kdy viděl něco podobného? Je snadné, aby se národ narodil za den a aby se národ narodil během okamžiku? Ale jakmile tam Sion ležel, zrodil děti.” (Izajáš 66:8).

Právě v ten první den znovuustavení musel Izrael bojovat proti náporu muslimského bloku, který zahrnoval: Egypt (Egypt), Jordánsko (Jordánsko), Sýrii (Sýrie), Libanon (Libanon) a Irák (Irák). Tato válka se stala známou jako “válka za nezávislost”, trvala 15 měsíců a zabila přes 6,000 Izraelitů [3]. 14. prosince 1949 se Jeruzalém stal hlavním městem Izraele [4]. Přesto Izraelité Jeruzalém plně nevlastnili. Východní strana Jeruzaléma byla stále pod jordánskou nadvládou.

V červnu 1967 Izraelité čelili armádě muslimských národů, včetně Egypta, Jordánska a Sýrie, v divoké válce, která neměla smysl. Za pouhých 6 dní, od 5. do 10. června 1967, však izraelská armáda nejen zachovala své území, ale také dobyla Gazu a Sinajský poloostrov Egypt (země dvakrát větší než země Izrael); dobytí syrských Golanských výšin; a také obsadil Jeruzalém východně od Jordánska a Západní břeh Jordánu. Izraelité plně ovládli Jeruzalém 7. června 1967, což je podle hebrejského kalendáře 28. února 5727 [5].

Obnovení Izraelitů po více než 2,500 letech bez státní příslušnosti v roce 1948 a plné ovládnutí Jeruzaléma Izraelity v roce Co má rok 1967 společného s příchodem Hospodina a koncem světa?

Jednoho jarního odpoledne 27. roku, když Ježíš Kristus a Jeho učedníci procházeli kolem Božího chrámu v Jeruzalémě, ukázali Mu učedníci Boží vznešenost a velkolepost. Ale Pán jim řekl proroctví, že chrám bude zničen. Matouš 24:1-3 to zaznamenává takto:

“Když Ježíš vycházel z chrámu a šel, přistoupili k němu jeho učedníci, aby mu ukázali chrámové domy. Řekl: Viděl jsi všechny tyto věci? Vpravdě, říkám vám, nezůstane kámen na druhém, který by nespadl. Když seděl na Olivové hoře, přišli k němu učedníci v soukromí a řekli: Pane, řekni nám, kdy se to stane? A jaké znamení příchodu Páně a konce světa?”

V otázce učedníků: “Tyto věci se stanou” je velkolepý, velkolepý chrám Boží, který učedníci obdivovali a chválili, “nezůstane jediný kámen na druhém. Další kámen, který nespadne.” Toto proroctví se naplnilo v roce 70, kdy římská armáda dobyla Jeruzalém a chrám byl vypálen, takže na sobě nezůstal žádný kámen.

Pravděpodobně v té době učedníci Páně spojili událost “příchod Páně a konec světa” jako jednu. Skrze Boží odpověď, zaznamenanou ve všech třech knihách Matouše, Marka a Lukáše, ve srovnání s jinými biblickými proroctvími však víme jasně: Boží záležitost se stane první. Apokalypsa přijde později. Příchod Páně a konec světa jsou dvě události, které se odehrály nejméně sedm let od sebe.

Když Pán přišel, aby vzal svou Církev ze světa před Soužením, dostal se do vzduchu a svět byl stále závislý na jídle, pití a ženění. Ale když se Pán na konci soužení vrátil na zem, země už prošla sedmi lety přírodních katastrof, válek, mor, nemocí a strašného hladomoru, přičemž asi polovina obyvatelstva byla zničena, každé velké město se zhroutilo, každý ostrov byl ztracen v moři… všichni se schovali v jeskyních, aby se vyhnuli Božímu hněvu, nebylo možné jíst, pít, oženit se jako obvykle. Proto, abychom správně pochopili Boží proroctví, musíme rozlišovat mezi těmi verši, které prorokují, že Boží chrám bude zničen, a těmi, které prorokují Boží příchod, aby vyvedl církev ze světa, a které verše prorokují konec světa.

Ježíš Kristus postupně odpověděl na tři otázky učedníků. Boží odpověď je zaznamenána v 24. kapitole Matouše, 13. kapitole Marka a 21. kapitole Lukáše. Ačkoli všechny tři knihy zachycují stejné proroctví o Bohu, všechny tři knihy se zaměřují na Boha. Obecná situace ve světě v posledních dnech, příchod Hospodina a znamení konce světa; ale samotná kniha Lukášova zaznamenává předzvěst zničení chrámu Božího a Jeruzaléma:

• Lukáš 21:20-24 je Boží odpovědí na osud chrámu.
• Matouš 24:15–31; Marek 13:14-27; Lukáš 21:25-27 je Boží odpovědí na konec světa.
• Matouš 24:32–42; Marek 13:28-37; Lukáš 21:27-36 je Boží odpovědí na Jeho příchod. Viz také Lukáš 17:26–37.

Význam výše uvedených biblických pasáží jsme představili v knize “Apokalypsa”, kterou si Boží lid může přečíst a poslechnout na webu https://preachingfromthebible.net/czech/ následující články:

• 007 Proroctví Ježíše Krista – 1. část [6];
• 008 Proroctví Ježíše Krista – 2. část [7];
• 009 Proroctví Ježíše Krista – 3. část [8].

V rámci tohoto článku chceme pouze zdůraznit skutečnost: Jestliže fíkovník v Pánových slovech použil k předobrazu izraelského národa; a jestliže potomstvo uvidí fíkovník klíčit a rašit a rašit a neodeznít před koncem světa, pak jsme poslední generace církve.

Rádi bychom se zde zastavili a řekli těm, kteří nás hodlají obvinit z: “určení dne příchodu Páně”, že: “Nestanovujeme den příchodu Páně” a také “nepočítáme den příchodu Páně“. přichází Pán!” Neboť den a hodinu Pánova příchodu nelze poznat ani vypočítat (Matouš 24:36; Marek 13:32). Ale když přijde čas Páně, můžeme to poznat. Je to slovo o fíkovníku, které nás učí, jak pozorovat, abychom poznali “období” Páně. Matouš 16:2-3 říká:

“Až přijde večer, řekneš: ‚Bude to dobré, protože nebe je červené. Brzy ráno řeknete: Dnes bude bouřka, protože obloha je červená a zatažená. Dokážeš rozeznat barvy oblohy, ale nedokážeš rozeznat znamení času!”

Pán odpověděl na otázku učedníků o znamení příchodu Páně a naučil církev rozpoznat čas, kdy se vrátí. Víme tedy, že je přede dveřmi, a můžeme se připravit na to, že kdykoli vyjdeme s Pánem.

Nestaráme se o ty, kteří nás pomlouvají, protože právě tento postoj dokazuje, že nepatří Bohu. Ale dáváme to jasně najevo, jak je uvedeno výše, aby Boží lid nebyl zmaten svými pomluvami.

Když se vrátíme k izraelskému fíkovníku a příchodu Páně, můžeme pochopit následující:

Izraelité znovu založili svůj národ 14. května 1948, kdy byl v zemi Kanaán zasazen izraelský fíkovník.

7. června 1967, což je podle hebrejského kalendáře 28. února 5727, Izraelité zcela ovládli Jeruzalém, když izraelský fíkovník -el začal rašit, praskat poupata, aby se připravil na květ a přinesl ovoce.

Lidská rasa narozená 7. června 1967 nezemře dříve, než Ježíš Kristus vykoná soud sedm let na zemi. Toto sedmileté období soudu je známé jako “sedm let soužení” nebo Apokalypsa a je prorokováno v knize Zjevení.

Podle Žalmu 90:10 je délka života člověka asi 70 nebo 80 let. Vezmeme-li číslo 70 jako standard pro rodovou linii, pak do 70 let, od 28. února 5727 do 28. února 5797 podle hebrejského kalendáře, se Apokalypsa naplní. Ale předtím se také musí naplnit příchod Ježíše Krista, aby svedl církev ze světa.

Příchod Pána Ježíše Krista, aby svedl církev ze světa, se může stát kdykoli, ale musí nastat sedm let před soužením. Proto, když vezmeme v úvahu dobu sedmi let soužení, od 28. února 5727, dne, kdy fíkovník vyrašil a vyrašil, do 28. února 5790 podle hebrejského kalendáře, může Ježíš Kristus přijít kdykoli.

28. únor 5790 podle hebrejského kalendáře je 31. květen 2030.

Můžeme dojít k závěru, že: Bůh přijde kdykoli během 15 let od data vydání tohoto článku. Zde je několik důležitých věcí, které je třeba mít na paměti:

• Zaprvé: Bůh může přijít kdykoli během 15 let, ne 15 let předtím, než Bůh přijde.
• Za druhé: Neznáme přesný den a hodinu Pánova příchodu. Víme jen, že Pán může přijít právě teď nebo nejpozději za 15 let ode dneška.
• Za třetí: Můžeme zemřít kdykoli, než přijde Pán.

Proto musíme zůstat vzhůru, očistit se a čekat na den, kdy půjdeme s Pánem, ať už smrtí nebo proměnou v den Pánova příchodu. Mezitím děláme, co je v našich silách, a dokončujeme dobré skutky, které nám Bůh svěřil (Efezané 2:10). Den, kdy společně vejdeme do věčné slávy, je velmi blízko, shromážděme se, abychom si připomínali a napomínali se podle slova Božího:

“Bděme jeden na druhého, abychom podněcovali lásku a dobré skutky; Neopouštějte společné setkávání, jak jsou někteří ve zvyku, ale napomínejte jeden druhého, a to tím spíše, čím více vidíte, že se ten den blíží.” (Hebrẹjci 10:24–25).

Jaké shromáždění nás Pán učí nepřehlížet? Určitě shromáždění každou sobotu, které Pán přikázal ve čtvrtém přikázání a je zaznamenáno jinde v Bibli. V celé Bibli není žádný Boží příkaz, že by se Boží lid měl scházet v jiný den než v sobotu. K uctívání Pána se můžeme sejít kdykoli, ale nesmíme vynechat shromáždění v sobotu.

Prosíme Ducha Svatého, aby probudil ty, kdo čtou a poslouchají toto kázání. Ti, kteří ještě nepřijali Boží spasení, budou okamžitě činit pokání ze svých hříchů a přijmou Jeho spásu. Ti, kteří přijali Boží spasení, ale nežili celým srdcem pro Boha, budou okamžitě činit pokání ze svých hříchů a zasvětí celý svůj život Bohu. Svatost v Pánu není o dodržování náboženských rituálů, ale o dodržování Božích přikázání!

“Být obřezán není nic, odmítnout obřízkuje také nic; ale zachovávat přikázání Boží.” (1. Korintští 7:19).

Kéž se každý, kdo čte a poslouchá toto kázání, připraví na příchod Páně. Amen!

Poznámka

[1] 003 Shrnutí lidské historie

[2]  “Palestinská země” označuje velkou plochu země, nejen o dnešní Palestině. Kliknutím na níže uvedený odkaz zobrazíte mapu dnešní Palestiny: https://en.wikipedia.org/wiki/Palestine_(region)

[3] https://www.mfa.gov.il/mfa/aboutisrael/history/pages/israels%20war%20of%20independence%20-%201947%20-%201949.aspx

[4] http://www.answers.com/topic/jerusalem

[5] http://vi.wikipedia.org/wiki/Chi%E1%BA%BFn_tranh_S%C3%A1u_ng%C3%A0y

[6] 007 Proroctví Ježíše Krista – 1. Část

[7] 008 Proroctví Ježíše Krista – 2. část

[9] 009 Proroctví Ježíše Krista – 3. část