Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 13/10/2014
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 18/5/2022

Zjevení 20:11-15

11 Potom jsem uviděl velký bílý trůn a Sedícího na trůnu. Země a nebe se skryly před Jeho přítomností a jejich místo už nebylo vidět.

12 Viděl jsem mrtvé, malé i velké, jak stojí před Bohem. Jsou tam otevřené knihy. Byla otevřena další kniha, Kniha života. Mrtví jsou souzeni podle toho, co udělali, a jsou zapsáni v těchto knihách.

13 Moře v něm vydalo mrtvé. Smrt a Hádes v nich také odevzdali mrtvé. Každý je posuzován podle toho, co udělal.

14 Smrt a hádes jsou uvrženy do ohnivého jezera. Ohnivé jezero je druhá smrt.

15 Kdo to nenašel zapsané v Knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

Posledních pět veršů Zjevení 20 hovoří o děsivé pravdě, že každý člověk potřebuje čas na to, aby přemýšlel o jejím velkém významu. To jest: Všichni, kdo nejsou v Boží spáse, budou souzeni za každý hřích, tedy za každou věc proti Božímu zákonu, které se během svého života dopustili, v těle těla.

Každý hřích bude spravedlivě potrestán, podle jeho následků. Budou lidé s mnoha hříchy, lidé s málo hříchy, ale nebude nikdo bez hříchu.

Kromě trestu za každý trestný čin existuje společný trest. To znamená: každý hříšník, i když se dopustí jen jediného hříchu neuctívání Boha, musí být navždy oddělen od Boha. Před Božím soudem nebude nikdo, kdo by se mohl bránit. Boží slovo v Římané 1:18-32 jasně říká, že neexistuje člověk, který by o něm neměl ve svém srdci poznání. Neexistuje národ, který by neměl své vlastní jméno, které by mohlo nazývat Absolutního Nejvyššího a uznávat Ho jako Toho, kdo odměňuje dobro a trestá zlo:

18 Ale hněv Boží se zjevil z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí a těch, kdo se drží pravdy nepravostí.

19 Protože v nich zazářilo poznání Boha. Neboť Bůh jim je zjevil

20 Jeho neviditelné věci od stvoření světa jsou známá stvoření, která jasně vidí Jeho věčnou moc i božství; Proto se nemohou sami vyléčit.

21 Protože poznali Boha, neoslavují ho jako Boha. Ani Mu neděkovali. Ale ve svých myšlenkách jsou pošetilí a jejich nevědomost je temná.

22 Tvrdí, že jsou moudří, stávají se hloupými.

23 Vyměnili nehynoucí slávu Boží za pomíjivý obraz vyrobený k podobě lidí, ptáků, zvířat a všeho hmyzu.

24 Proto je Bůh nechal napospas nečistotě jejich vlastních žádostí a navzájem zneuctili svá těla,

25 Vyměnili Boží pravdu za lež. Uctívali a sloužili stvoření místo Stvořitele, který má být navždy oslavován! Amen.

26 Proto je Bůh nechal napospas žádostem hanby. Jejich ženy vyměnily přirozené sexuální vztahy za nepřirozenost.

27 Muži také spontánně opustili ženský sexuální styk a nespálili své touhy jeden po druhém. Muži muži, dělají ostudu. Dostávají v sobě odplatu za své prohřešky.

28 Protože nezkoušeli, aby udrželi Boha v poznání, Bůh je nechal napospas jejich zvrácené mysli, aby dělali nedůstojné věci.

29 Jsou plni vší nepravosti: cizoložství, špatnosti, lakomství, násilí; plný žárlivosti, vražd, hádek, podvodů, špatných návyků; jsou odpůrci,

30 pomlouvačný, Boha nenávidící; jsou drzí, arogantní; jsou vychloubači; jsou vynálezci zla: neposlušnosti vůči rodičům,

31 Nevědomost, přestoupení smlouvy, žádná přirozená náklonnost, nedůvěryhodnost, žádné slitování.

32 Dobře znají Boží soud, že ti, kdo to dělají, zasluhují smrt; ale nejen, že je dělají sami, ale také mají radost z těch, kteří je dělají.

Jakmile se oddělí od Boha, už není příležitost volat k Němu, přijmout Jeho milosrdenství a spasení. Bible říká:

“Budou potrestáni věčnou záhubou, daleko od Pánovy přítomnosti a slávy jeho moci…” (2 Tesalonickým 1:9).

“Oni” je osobní zájmeno, které se vztahuje na všechny, kteří neuctívají Boha, nečiní pokání ze svých hříchů a nepřijímají smírnou smrt Ježíše Krista, jak je vysvětleno ve 2. Tesaloničané 1:8 “…ti, kteří neznáte Boha a neposlouchejte evangelium našeho Pána Ježíše Krista.”

“Trest” je přirozeným důsledkem porušení Božího zákona.

“Ztraceno” je forma trestu. Slovo “zahynout” v původní biblické řečtině je “olethros” /olerot/ [1], což znamená: opuštěný ve stavu zkázy; zničený; zemřel. Všechny tři významy jsou vhodné k popisu stavu těch, kteří přijímají nejvyšší trest od Boha:

• Bůh je nechal v troskách. Nikdy není šance být obnoven Bohem.
• Byli v troskách, protože je zpustošil pekelný oheň.
• Zemřeli druhou smrtí, tedy odděleni od Boha.

Smrt v Bibli nikdy neznamená stát se ničím, již není skutečná. Smrt v Bibli znamená pouze oddělení. První smrtí je oddělení duše od těla (těla) a ducha (ducha). Pro člověka, který není z Boha, když nastane první smrt: duchovní tělo se vrátí k Bohu; tělo na prach; duše (ego každého člověka – duše) je uvězněna v podsvětí a čeká na vzkříšení těla, aby se objevila před soudem Božím. Druhá smrt, která je potkala, když nad nimi měli moc, byla, když jejich vzkříšené duše a těla byly navždy uzavřeny v pekle, zcela a navždy odděleny od Boha.

“Věčný” je čas trestu. V původní řečtině Bible je to věk od věku, navždy bez konce.

“Oddělení od tváře Páně a slávy Jeho moci”: je důsledkem trestu. Jakmile dostanou konečný trest, už nikdy nebudou mít šanci se z něj dostat. Jsou navždy odděleni od Boží tváře, takže nemají příležitost křičet a prosit. Jsou věčně odděleni od slávy Jeho moci, takže nemohou obdržet spasení ani jiné požehnání od Boha, které by zmírnilo jejich utrpení.

Dnes je mnoho lidí, kteří v životě nesnesou nějaké utrpení, a tak páchají sebevraždu. Myslí si, že po smrti už není žádné utrpení. Bible nám však říká, že pro ty, kdo nepatří Bohu, po smrti zůstává utrpení, bude pokračovat ve dne i v noci a navždy:

         “Budou trpět dnem i nocí na věky věků.” (Zjevení 20:10).

Jedna věc je zvláštní: Téměř každý se v tomto životě připravuje na budoucnost; ale jen málo lidí se připravuje na budoucnost po tomto životě. Každý zná a je svědkem zákona: “co zaseješ, to také sklidíš”; ale málokdo se stará o to, co budou sklízet, když zasejí zlé skutky. Každý ví, že musí existovat Stvořitel, který stvořil vše živé, vložil do každého člověka morální smysl a nutí každého člověka, aby byl odpovědný za každou myšlenku, slovo, postoj a čin; ale málokdo ví, jak ho hledat a uctívat. Dokonce i tolik lidí, kteří tvrdí, že znají Bibli a věří jí, uctívá Stvořitele zmíněného v Bibli. Takoví lidé jsou pouze lháři, protože nečiní upřímné pokání ze svých hříchů a nedodržují Boží přikázání (1 Jan 2:4). Jen si oblékli náboženský oděv, nazývaný katolicismus nebo protestantismus. Nikdy předtím se následující slova Pána Ježíše Krista nevztahovala tak přesně na více než dvě miliardy lidí jako dnes:

“Proč mě nazýváš, Pane, Pane, a neděláš, co říkám?” (Lukáš 6:46).

Matouš 7:21-27

21 Ne ti, kteří mi říkají: ‚Pane, Pane, nevejdou do království nebeského; ale pouze ti, kdo plní vůli mého Otce, který je v nebesích.

22 V ten den mi mnozí řeknou: ‚Pane, Pane, neprorokovali jsme ve tvém jménu? Ve jménu Boha vyhánět démony? a činit mnoho zázraků ve jménu Páně?

23 Pak jim řeknu otevřeně: Vy zločinci, nikdy jsem vás neznal, jděte ode Mne!

24 Kdo tedy slyší a dělá, co mu říkám, podobá se moudrému muži, který si postavil dům na skále.

25 Pršelo, voda tekla, vítr se třásl a otřásal tím domem; ale nespadl, protože byl postaven na skále.

26 Kdo slyší tato má slova a neplní je, podobá se hloupému muži, který si postavil dům na písčité půdě.

27 Když padal déšť, tekly vody a valy větry a bily do domu, spadl a byl velmi poškozen.

My všichni, kdo jsme poznali pravdu Božího slova, stůjme ve víře až do konce. Poslouchejte Boží přikázání celým svým srdcem. To je vůle našeho Otce v nebesích. Buďte dostatečně odvážní a zahoďte vše, co není biblické, ale pouze tradice, obřady, teologické myšlenky a služby církví.

Boží lid v Soužení se potřebuje dostat z Velkého Babylonu (Vatikán); ale lid Boží v současnosti potřebuje vyjít z malých Babylonů, to znamená z církví, které nesou jméno Boží, ale neposlouchají Boží slovo, což jsou duchovní prostitutky z Velkého Babylonu.

Buďme těmi, kdo usednou na trůny, aby soudili, ne poslední, kdo bude souzen.

11 Potom jsem uviděl velký bílý trůn a Sedícího na trůnu. Země a nebe se skryly před Jeho přítomností a jejich místo už nebylo vidět.

Ten, kdo sedí na trůnu, je Slovo ve vzkříšeném lidském těle, Ježíš Kristus. Je to tělo z masa, které bylo ukřižováno k smrti člověkem, sedícím na soudném trůnu se jménem Božím, které mu Bůh dal:

“O Synu však řekl: Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a holí spravedlnosti je holí tvého království. Miluje to, co je správné, a nenávidí zlo; Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem radosti a učinil tě lepším než tvůj druh.” (Hebrejci 1:8-9).

Musíme si uvědomit tuto pravdu: Slovo je Bůh. Jan 1:1 to potvrdil. Ale Kristovo tělesné tělo bylo čistě lidské. Proto dal Bůh tomuto fyzickému tělu titul Boha, aby samotné tělo mělo plnou autoritu jednat jako Bůh.

Jméno Bůh je jméno, které se používá k označení Boha první osoby, k označení osoby Otce. Ale když je jméno Bůh použito k označení Syna, nejedná se pouze o osobu Otce nebo osobu Syna, ale pouze o svrchovanost Syna v lidském těle, která se rovná svrchovanosti Boží. Bože. Lidské tělo vládne tak, jak vládne Bůh, soudí, jak soudí Bůh, a je uctíváno, jako je uctíván Bůh. Proto bylo tělesnému člověku Ježíši dáno jméno Bůh.

Samotná fráze “učiňte ho nadřazeným jeho druhu” v Židům 1:9 nám objasňuje, že jméno Bůh bylo dáno tělesnému muži Slova. Slovo “bližní” odkazuje na lidstvo a tělesné tělo Slova bylo plně lidské.

“Bílý a velký trůn:” ​​Bílá představuje svatost i spravedlnost. Svatost Ježíše Krista nepřijímá žádný hřích. Spravedlnost Ježíše Krista trestá každý hřích. Přídavné jméno “velký” odkazuje na absolutní soudcovskou autoritu Ježíše Krista. Dekret, který dává, je konečný.

“Země a nebe se skryly před Jeho přítomností a jejich místo už nebylo vidět:” Než začne konečný soud, stará nebesa a stará země tohoto fyzického světa pominou. 2. Petr 3:10-14 zmiňuje den, kdy bude fyzický vesmír vyhozen, spálen a rozpuštěn; Potom Bůh stvořil nová nebesa a novou zemi:

10 Ale den Hospodinův přijde jako zloděj. Potom nebesa pominou s velkým hlukem, živly budou spáleny a země a všechna její díla na ní budou spálena.

11 Protože všechny tyto věci musí zaniknout, jak jste hodni svatosti a úcty ve všem svém chování,

12 při očekávání rychlého příchodu dne Božího, kdy nebesa budou spálena a rozptýlena a hmota bude spálena a roztavena!

13 Podle Hospodinova zaslíbení očekáváme nové nebe a novou zemi, kde přebývá spravedlnost.

14 Proto, drazí milovaní, protože se těšíte na tyto věci, dělejte, co je ve vašich silách, aby vás Pán viděl v pokoji, bez vady a viny.

Den konečného soudu je také neočekávaným dnem. Nikdo předem neví, kdy Pán Ježíš Kristus začne tento soud vykonávat. Víme, že Ježíš Kristus bude vládnout pozemskému tisíciletému království; a konec tohoto období je poslední bitvou dobra proti zlu a vítězství nad zlem v historii celého vesmíru. Co nevíme, je, jak po skončení bitvy Ježíš Kristus připraví všechny národy země, na jak dlouho, aby je vyvedl z fyzického světa do světa duchovního. duchovně, do nebe, aby může zničit celý fyzický vesmír.

Den, kdy byl zničen celý fyzický vesmír, je začátkem posledního Božího soudu. Slovo “Boží soud” zahrnuje následující významy: Je to vůle Boží v osobě Boha Otce, působením Boha v osobě člověka, Boha, Syna, ve jménu Boha. A jistě je to Boží moc vyjádřená v osobě Ducha.

Slovo “nebesa” se vztahuje k prvnímu nebi, zemské atmosféře a druhému nebi k obrovské rozloze vesmíru s miliardami miliard galaxií.

Zvuk “bang” je pravděpodobně hlasitým třeskem celého vesmíru, který způsobuje spálení veškeré hmoty. Potom se objeví nová nebesa a nová země podle slov Ježíše Krista. Avšak mezi časem, kdy staré nebe a stará země pominou, až se objeví nové nebe a země, je vykonán poslední soud.

12 Viděl jsem mrtvé, malé i velké, jak stojí před Bohem. Jsou tam otevřené knihy. Byla otevřena další kniha, Kniha života. Mrtví jsou souzeni podle toho, co udělali, a jsou zapsáni v těchto knihách.

Jak bylo uvedeno výše, mrtvé bude souzen Pánem Ježíšem Kristem ve jménu Božím, takže “stát před Bohem” znamená stát před Tomu, kdo nese jméno Boží, aby je soudil. Slovo “mrtví lidé” zahrnuje ty, kteří zažili fyzickou i duchovní smrt. V kontrastu s Božím lidem, který, i když musí zažít fyzickou smrt, žije v duchu. Opět musíme mít na paměti. Slovo “smrt” v Bibli odkazuje na oddělení, nikoli na neexistenci. Mrtví jsou ti, kteří jsou odděleni od Boha, ale jsou stále skuteční a čeká je trest uvěznění v pekle, věčné odloučení od Boha.

Slovo “malý a velký” znamená mluvit o malém a velkém věku, ale také odkazuje na malé a velké v osobnosti, postavení a společenské třídě.

“Otevřené knihy:” jsou knihy, které zaznamenávají skutky každého člověka. Nevíme přesně, jakého tvaru tyto knihy byly, z jakého materiálu byly vyrobeny, kdo je napsal… ale můžeme se domnívat, že tyto knihy s největší pravděpodobností nejsou jen záznamy událostí. písemně, ale také v obrazech a emocích. každého člověka v každé práci, kterou dělá. Soud Ježíše Krista bude založen na obsahu těchto knih.

Zde to Boží slovo jasně říká: “Mrtví jsou souzeni podle toho, co udělali, a jsou zaznamenáni v těch knihách.” Proto musíme pochopit, že skutky každého člověka, ať už dobré nebo špatné, budou spravedlivě souzeny Ježíšem Kristem. Dobré skutky zrozené z laskavosti budou odměněny, jako v případě soucitného člověka, který dá Božímu lidu k pití šálek vody:

“Kdokoli dá jednomu z této malé skupiny šálek studené vody, protože ten malý je můj učedník, amen, říkám vám, neztratí svou odměnu.” (Matouš 10:42).

Ale zlé skutky, byť jen slovo, budou náležitě potrestány:

“Říkám vám, že v den soudu lidé rozdají všechna marná slova, která mluvili; Neboť podle svých slov budete ospravedlněni a podle svých slov budete potrestáni.” (Matouš 12:36-37).

Během posledního soudu se také otevírá Kniha života. Jsou jistě lidé, jejichž jména nejsou nikdy zapsána v Knize života, protože chtějí jen žít podle své vlastní vůle, v rozporu s Božími zákony. Ale jsou také lidé, jejichž jména jsou zapsána v Knize života, protože upřímně činili pokání ze svých hříchů a přijali smírnou smrt Ježíše Krista. Byli však k smrti nevěrní. Boží slovo o nich mluví v Matoušovi 13:18-22 takto:

18 Slyšte tedy, co znamená podobenství o rozsévači.

19 Kdo slyší slovo království nebeského, ale nerozumí mu, přichází ďábel a bere, co bylo zaseto do jeho srdce; On je ten, kdo přijímá semínko, které padá na cestě.

20 Kdo přijímá semeno ze skalnaté země, je ten, kdo slyší slovo a přijímá je s radostí;

21 ale v srdci není žádný kořen, ale jen dočasně, až do soužení a pronásledování pro Slovo, a pak klopýtnout.

22 Kdo přijímá semeno z trnového keře, ten slyší slovo; ale starosti tohoto světa a požívání majetku dusí cestu a stávají se neplodnými.

Kniha života se otevřela, aby ukázala mnoha lidem: Jejich jména v ní nebyla vůbec zapsána. U mnoha dalších zjistili, že jejich jména byla zapsána, ale také vymazána, když se zřekli víry v Boha. Oba případy jim dávají najevo, že nemají na životě žádnou roli.

13 Moře v něm vydalo mrtvé. Smrt a Hádes v nich také odevzdali mrtvé. Každý je posuzován podle toho, co udělal.

V celé historii lidské smrti existovali lidé, jejichž těla se rozpadla v moři, a byli ti, jejichž těla se rozpadla na povrchu země nebo v podzemí. Slovo peklo má dva významy: fyzický význam je hrob, kde jsou pohřbeni mrtví, a duchovní význam je místo zadržování duší zemřelých, kteří nepatří Bohu. Před posledním soudným dnem mořské dno, země a země vrátí chemické prvky, které tvořily těla mrtvých. Smrt ztrácí svou moc, takže tělo každého člověka bude vzkříšeno, spojené s duší, před soudnou stolicí Ježíše Krista.

Konečný soud přichází, když je fyzický svět včetně nebes a země rozpuštěn. Veškerá hmota byla spálena na chemické prvky. Ti, kteří nejsou od Pána, v nadpřirozených tělech vzkříšení stojí před Pánem Ježíšem Kristem. S největší pravděpodobností byli v tomto vzkříšeném těle stejně krásní a slavní jako Adam a Eva v době Božího stvoření, protože každý byl stvořen k Božímu obrazu a podobě. Dostanou odměnu za své spravedlivé skutky, zvýší jejich slávu a krásu. Ale když jsou jejich hříšné činy souzeny, jejich vzkříšená těla postupně ztrácejí slávu, oškliví se, postupně znetvořují… Nakonec jsou uvězněni v pekle, trpí.ve dne i v noci v ohni, s různou mírou bolesti, podle soud daný každému z jejich hříšných skutků po celou věčnost. Mohli jen plakat a skřípat zuby.

Soud Ježíše Krista se bude radikálně lišit od všech soudů na lidských soudech. Pro lidský soud může jeden člověk, který zabije jednoho člověka, a druhý, který zabije 1000 lidí, dostat stejný trest smrti. Ale při soudu Ježíše Krista zváží důsledky hříchu každého člověka. Lež, která zdánlivě nikomu neubližuje, ale může člověka přimět k sebevraždě. Jedno provokativní slovo dokáže z teenagera udělat vraha. Akt zabití jedné osoby může ovlivnit celé generace v rodině této osoby.

Hříšné slovo nebo skutek, stejně jako dobré slovo nebo skutek, má trvalý vliv na mnoho lidí a generací, často až do konce dějin lidské samosprávy. Sun Tzuova kniha vojenského práva byla napsána v roce 512 př. n. l., o více než 2 500 let později, myšlenky v této knize se stále předávají a uplatňují ve válce, ekonomice, politice a sociální interakci… Proto je nutné počkat dokud nepominou všechny následky všech lidských skutků, aby byl soud úplný a spravedlivý.

14 Smrt a hádes jsou uvrženy do ohnivého jezera. Ohnivé jezero je druhá smrt.

15 Kdo to nenašel zapsané v Knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

Smrt je odloučení od Boha. Hádes je sídlem duší oddělených od Boha. Oba byli uvrženi do pekla a zůstali v něm. Proto všichni ti, kteří nemají život, ale jsou pod mocí smrti a sídlí v podsvětí, budou přirozeně uvrženi do pekla.

Peklo do našeho hmotného světa nepatří. Protože, když byly nebesa a země vyhozeny do povětří a spáleny, peklo tam stále bylo. Peklo je místo stejně duchovní jako nebe. Můžeme si dočasně představit, že první patro je třetí nebe, kde je nebe, kde přebývá Bůh; druhý je fyzický svět, náš vesmír; Třetí patro je peklo.

Ve Zjevení 19:20 byla zaznamenána událost, že Antikrist a Falešný prorok byli stále naživu, když byli Ježíšem Kristem uvrženi do pekla. Můžeme pochopit, že jejich těla a maso budou spáleny v pekelném ohni a jejich duše budou muset trpět v pekle po tisíc let, než bude do pekla uvržen i Satan (Zjevení 20:10).

V poslední den soudu budou také vzkříšeni fyzická těla Antikrista a Falešného proroka a také se objeví před soudnou stolicí Ježíše Krista. Protože:

“Je určeno, aby člověk jednou zemřel a pak byl souzen.” (Hebrẹjci 9:27).

Kromě těch, kteří upřímně litují svých hříchů, přijímají smírnou smrt Ježíše Krista, žijí podle Jeho učení a jsou věrní až do smrti:

“Nyní tedy není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši.” (Římané 8:1).

Zůstat v Kristu Ježíši znamená být ve svatosti, bez hříchu. Dnes si mnoho lidí myslí, že otevírají svá ústa, aby věřili v Boha, dali se pokřtít, navštěvují kostel, pilně konají bohoslužby, horlivě dávají peníze a přispívají časem a úsilím do náboženských aktivit, jsou v Kristu Ježíši. Proto stále žijí v hříšných rozkoších a myslí si, že už pro ně není žádný trest. Takoví lidé budou jednoho dne překvapeni, když se ocitnou před soudnou stolicí Ježíše Krista.