Editor: Huynh Christian Timothy
Huynh Christian Priscilla
Datum psaní: 12/7/2014
Překladatel: Dang Thai Hoc
Datum ukončení: 25/2/2022

Zjevení 10:1-11

1 Viděl jsem jiného mocného anděla sestupovat z nebe; pokrytý mraky as duhou nad hlavou; tvář jako slunce a nohy jako ohnivý sloup.

2 V ruce měl otevřený malý svitek. Jeho pravá noha je na moři a jeho levá noha je na zemi.

3 Křičel jako lev řvoucí. Když skončil s pláčem, ozvalo se jejich hlasy sedm hromů.

4 Když sedm hromů pozvedne svůj hlas, už jsem to chtěl zaznamenat, když jsem slyšel hlas z nebe, který mi řekl: “Zapečeť, co řeklo sedm hromů. Nezapisuj to!”

5 Anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, jak vztahuje ruce k nebi

6 a přísahal při Živém na věky věků, který učinil nebesa a vše, co je v nich, zemi a vše, co je na něm, moře a vše, co je v něm, řka: “Už není čas!

7 Ale ve dnech, kdy začne znít polnice sedmého anděla, naplní se tajemství Boží, jak řekl svým prorokům, svým služebníkům.”

8 Hlas, který jsem slyšel z nebe, mi řekl: “Jdi, vezmi malý svitek a rozviň ho v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.”

9 Šel jsem k tomu andělu a řekl jsem mu: “Dej mi ten malý svitek.” Odpověděl mi: “Vezmi a jez! Zhořkne ti z toho žaludek, ale v ústech budeš sladký jako med.”

10 Vzal jsem malý svitek z ruky anděla a spolkl jsem ho. V puse to bylo sladké jako med a jakmile jsem to spolkl, zhořklo mi v žaludku.

11 Bylo mi řečeno: “Musíš prorokovat před mnoha lidmi, národy, jazyky, a králi.”

Než pochopíme význam kapitol 10 až 15 ve Zjevení, musíme si uvědomit, že to, co je zaznamenáno v těchto pasážích, shrnuje hlavní události, které nastaly od doby, kdy se vtělení Slova stalo člověkem asi do poloviny sedmi let soužení. Události shrnuté v těchto pasážích nejdou za sebou, sledují dvě stě milionů zlých duchů, kteří vyvraždili třetinu světové populace.

1. Zjevení 10: Dílo bylo svěřeno Janovi. K této události došlo v roce 95, kdy Jan dostal vidění napsat knihu Zjevení.
2. Zjevení 11: Dva svědkové Boží byli posláni do světa během prvních tří a půl roku soužení. K této události dojde v budoucnu.
3. Zjevení 12: Souhrn událostí, které se staly tisíce let od sebe:

• Slovo se vtělilo prostřednictvím izraelského národa. Tato událost se stala kolem roku 7 př.nl [1].
• Satan s sebou dříve přivedl některé anděly, kteří se vzbouřili proti Bohu, a když se Slovo stalo člověkem, snažil se zničit Slovo v těle. Tato událost se stala kolem roku 5 nebo 4 před naším letopočtem.
• Tělo Slova vystoupilo do nebe. Tato událost se stala v roce 27.
• Izraelité budou Bohem vzati do pustiny, aby se během posledních tří a půl let soužení uchýlili proti Antikristu. K této události dojde v budoucnu.

4. Zjevení 13: Shrnuje vznik a vládu Antikrista a falešného proroka, zakládající globální náboženství uctívání Antikrista a Satana. Tato událost předchází Soužení a trvá až do konce sedmi let soužení.
5. Zjevení 14 a 15: Příprava na další tři a půl roku soužení.

A nyní pojďme společně prozkoumat význam 10. kapitoly Zjevení, která zaznamenává dílo svěřené Janovi.

1 Viděl jsem jiného mocného anděla sestupovat z nebe; pokrytý mraky as duhou nad hlavou; tvář jako slunce a nohy jako ohnivý sloup.

Někteří komentátoři věří, že mocný anděl zmíněný v 10. kapitole Zjevení je Ježíš Kristus, který drží v ruce svitek se šesti sejmutými pečetěmi. Srovnávají popis “tvář jako slunce a nohy jako ohnivé sloupy” s popisem Ježíše Krista ve Zjevení 1:15-16 a říkají, že jde o popis Ježíše Krista výhradně pro Ježíše Krista. Nicméně, bible však nikdy neříká, že tento popis se vztahuje výhradně na Ježíše Krista. Zjevení hovořilo o “silném andělu” v 5:2 a nyní uvádí “dalšího mocného anděla”. Nelze tedy předpokládat, že titul “další mocný anděl” byl použit k označení Ježíše Krista.

“Dolů z nebe”, to znamená sestup z nebe na zem. “Oblakový obal” měl zakrýt slávu, aby ji lidské oči mohly vidět. “Duha nad hlavou” představuje Boží věrnost. Co Bůh říká, to splní. “Tváře jako slunce a nohy jako ohnivé sloupy” představují Boží majestát a Jeho přísný soud.

2 V ruce měl otevřený malý svitek. Jeho pravá noha je na moři a jeho levá noha je na zemi.

Malý svitek otevřený v ruce anděla nebyl svitek s pečetěmi na Beránkově ruce a Beránek stále stál uprostřed trůnu v nebi. Podstatné jméno “malý svitek” pouze použité ve Zjevení 10. Tento svitek je tak malý, že se vejde do ruky anděla a Jan ho pak může spolknout. Věříme, že tento malý svitek je vším, co ve Zjevení 1:10-11 a 1:19-20 Ježíš Kristus přikázal Janovi zaznamenat:

“V den Páně jsem byl v duchu a za mnou se ozval mocný hlas jako trubka: “Já jsem Alfa i Omega: První a Poslední. Co vidíte, zapište to do svitku a pošlete to sedmi církvím v Asii; poslán do Efezu, do Smyrny, do Pergamu, do Thyatira, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.” (Zjevení 1:10-11).

“Zapiš, co vidíš: věci, které jsou, a věci, které přijdou po nich; tajemství sedmi hvězd, které vidíš na mé pravici, a sedmi zlatých svícnů. Sedm hvězd jsou andělé Boží. sedm sborů a sedm svícnů, které vidíte, je sedm sborů.” (Zjevení 1:19-20).

Jinými slovy, tento malý svitek je knihou Zjevení. Obraz otevíraného svitku představuje událost, že je oznámen obsah knihy Zjevení.

Anděl stál jednou nohou na zemi a jednou nohou na moři. S největší pravděpodobností země, země Armagedon na území Izraele, bude bitevním polem v závěrečné bitvě Antikrista proti Pánu Ježíši Kristu; a moře je Středozemní moře, sousedící se zemí Armagedon. V této pozici ve stoje s pravou nohou na moři a levou na zemi bude anděl čelit Jeruzalému. Moře zastupují také pohané a zemi také Izraelité. Nohy anděla byly jako ohnivé sloupy představující soud, který přijde na pohany i na Izraelity. Pohané budou souzeni přísněji než (pravá noha) Izraelité.

3 Křičel jako lev řvoucí. Když skončil s pláčem, ozvalo se jejich hlasy sedm hromů.

4 Když sedm hromů pozvedne svůj hlas, už jsem to chtěl zaznamenat, když jsem slyšel hlas z nebe, který mi řekl: “Zapečeť, co řeklo sedm hromů. Nezapisuj to!”

Výkřik anděla byl hlasitý jako řev lva, možná zvuk vydávaný na znamení hodiny soudu, podobný hlasu velitele, který velí armádě a dává rozkaz k postupu. Následoval výkřik anděla, sedm hromů dunělo hlasy. Apoštol Jan tyto hlasy slyšel a rozuměl jim a měl v úmyslu zaznamenat jejich obsah; ale z nebe k němu promluvil hlas, který mu nedovolil zapsat, co řeklo sedm hromů. Opravdu nemáme způsob, jak vědět, co Bůh nechce, abychom věděli. Obsah těchto hlasů zná pouze John. Neměli bychom ztrácet čas ani hádáním věcí, které nám Bůh nedovolil znát. Avšak v den, kdy se vize, kterou zde Jan viděl, naplní, celý svět uslyší a pozná význam slov sedmi hromů.

5 Anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, jak vztahuje ruce k nebi

6 a přísahal při Živém na věky věků, který učinil nebesa a vše, co je v nich, zemi a vše, co je na něm, moře a vše, co je v něm, řka: “Už není čas!

Přísahat při tom, kdo žije věčně, znamená přísahat ve jménu věčného trojjediného Boha, jediného Elohima, který stvořil nebesa a zemi, jak potvrzuje Genesis 1:1! “Už není čas” zahrnuje následující významy:

• Zbytek země již nemá čas činit pokání a přijímat evangelium.
• Na pokračování zločinu již není čas.
• Již není čas, aby Boží lid dále trpěl pro Boží jméno.

To znamená, že nadešel čas, aby Bůh potrestal a ukončil hříšný svět, aby Ježíš Kristus uvedl tisícileté království míru na zemi.

Přísaha může být přísahou, slibem nebo prohlášením pravdy ve jménu důstojné, čestné osoby. V dobách Starého zákona Izraelité přísahali ve jménu Boha. Neboť je to Boží příkaz:

“Pokud člověk dá svému sousedovi osla, vola, ovci nebo jakékoli jiné zvíře k chovu a zemře, zlomí si nohu nebo je zahnán, neviděn, obě strany musí přijmout jméno Věčného.” přísaha se přísahá právem, aby se ukázalo, zda chovatel dobytka položil ruku na pozemek svého souseda. Majitel zvířete musí složit přísahu a ten druhý nenahradí” (Exodus 22:10- 11).

Bůh sám přísahal a sám od sebe přísahal:

“Toto praví Hospodin: Protože jsi to udělal a neušetřil jsi svého jediného syna, přísahám při sobě.” (Genesis 22:16).

Nicméně, v dobách Nového zákona přikázal Ježíš Kristus svým učedníkům, aby se vyhýbali přísahám a přesvědčili ostatní o své nevině:

Matouš 5:33-37:
33 Slyšeli jste také, že staří říkali: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu svou přísahu. [3. Mojžíšova 19:12; Numeri 30:2; Deuteronomium 23:21]

34 Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte. Nepřísahejte při nebi, protože je to trůn Boží.

35 také nepřisahejte při zemi, neboť je podnoží jeho nohou; A nepřisahejte na spravedlivý Jeruzalém, neboť je to město velkého krále.

36 Ani na svou hlavu nepřísahej, neboť nemůžeš udělat jediný vlas bílý nebo černý.

37 Ale nechť jsou vaše slova: ano, ano; ne, ne Cokoli víc než to pochází od bezbožných.

A Duch svatý prostřednictvím Jamce zopakoval tento příkaz:

“Nejprve, bratři, nepřísahejte ani při nebi, ani při zemi, ani při jiných věcech, ale musíte-li, řekněte ano, nebo nechcete-li, řekněte ne, abyste nebyli souzeni.” (James 5:5).

Dnes nemusí Boží lid přísahat jako Boží lid ve Starém zákoně, aby ostatní uvěřili, že jsou nevinní. Boží lid potřebuje pouze potvrdit, že něco udělal, nebo popřít, že něco neudělal.

Takzvaná “přísaha” před soudem je jen formou závazku říkat pravdu, nikoli přísahou, protože není nikým jménem, ​​ale pouze příslibem říkat pravdu a přísahou převzít odpovědnost za co se říká.

V zemích, kde lidé věří v Bibli, vládní úředníci při nástupu do úřadu často pokládají pravou ruku na Bibli. Je to forma závazku ve jménu Božího slova plnit povinnosti, které mu Bůh a lidé svěřili. Tento rituál neporušuje učení Ježíše Krista a Ducha svatého, ale je formou převzetí odpovědnosti ve jménu Božího slova a příslibem převzetí odpovědnosti za splnění závazku.

7 Ale ve dnech, kdy začne znít polnice sedmého anděla, naplní se tajemství Boží, jak řekl svým prorokům, svým služebníkům.”

“Ve dnech, kdy sedmý anděl zatroubil na trubku” znamená období mnoha dnů následujících po době, kdy sedmý anděl zatroubil na trubku, tedy tři a půl roku po období soužení. Tajemství Boha, o kterém se zde mluví, je tajemstvím soudu nad všemi národy země, soudu a obnovy království Izraele a zřízení tisíciletého království. na zemi, o čemž Bůh hovořil tisíce let. dříve a zaznamenané v Bibli.

8 Hlas, který jsem slyšel z nebe, mi znovu řekl: “Jdi, vezmi svitek a rozviň ho v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.”

9 Šel jsem k tomu andělu a řekl jsem mu: “Dej mi ten malý svitek.” Odpověděl mi: “Vezmi a jez! Zhořkne vám z toho žaludek, ale v ústech bude sladký jako med.”

Z nebe se Jan nějak dostal před anděla, který stál nad mořem a zemí. Anděl řekl Janovi, aby malý svitek snědl, a řekl, že chutná sladce jako med, když je v ústech, ale hořký, když ho spolknete.

10 Vzal jsem malý svitek z ruky anděla a spolkl jsem ho. V puse to bylo sladké jako med a jakmile jsem to spolkl, zhořklo mi v žaludku.

Jan vzal svitek, celý obsah knihy Zjevení, a spolkl jej. Sladkost představuje pravdu a požehnání Božího slova. Hořkost představuje pravdu Božího slova, které soudí tajemství srdce.

“Neboť Slovo Boží je živé a aktivní, ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, proniká až do rozdělení duše, ducha, kloubů a morku a rozlišuje myšlenky a úmysly srdce. Nic nelze rozdělit. skryto.” před Pánem, ale všichni jsou nazí a otevření očím Toho, kterému se musíme zodpovídat.” (Hebrẹjci 4:12-13).

V Bibli je mnoho veršů, které přirovnávají Slovo Boží k tomu, že je sladší než med, a používají jedení a polykání jako metaforu pro přijímání Božího slova:

“Strach z Věčného je čistý a trvá navěky; Soudy Věčného jsou pravdivé, všechny spravedlivé. Jsou žádanější než zlato, pravdivější. čisté zlato, sladší než med a sladší než plástev.” (Žalm 19:9-10).

“Jak sladká jsou tvá slova v mém hrdle, sladší než med v mých ústech!” (Žalm 119:103).

“Jakmile jsem uslyšel tvá slova, snědl jsem je; tvá slova byla radostí a jásotem mého srdce. Neboť jsem nazýván tvým jménem, ​​věčný Bože zástupů!” (Jeremiáš 15:16).

To, že Jan svitek spolkne, je zde však obrazem k vidění a pochopení doslova, podobně jako událost, že prorok Ezechiel také pohltil svitek:

“Dívám se, tento, natáhla se ke mně ruka a držela svitek. Svitek byl přede mnou otevřen a byl napsán uvnitř i vně; To jsou písně lásky, nářek a je tam napsáno soužení.” (Ezechiel 2:9-10).

Ezechiel 3:1-4

1 Řekl mi: ‘Synu člověčí, jez, co vidíš; sněz tento svitek a pak jdi a řekni to domu Izraele.

2 Otevřel jsem ústa a dal mi ten svitek sníst.

3 A řekl: Synu člověče, vezmi si ten svitek, který ti dávám, a naplň si jím žaludek. Když ho tedy jím, je v mých ústech sladký jako med.

4 Znovu řekl: Synu člověčí, jdi, jdi do domu Izraele, přines jim má slova a řekni jim.

I když je vizionářský obraz skutečným spolknutím svitku, jeho jasný význam je tento: Boží služebník musí plně přijmout a zažít Boží slovo, než ho bude moci poznat Boží lid.

11 Bylo mi řečeno: “Musíš prorokovat před mnoha lidmi, národy, jazyky, a králi.”

Dále Jan obdržel příkaz prorokovat před mnoha lidmi, národy, jazyky a králi. Obsah proroctví, které měl Jan vyslovit, byl obsahem knihy Zjevení. John ten příkaz splnil. Nejprve přepsal knihu Zjevení do sedmi církví v Malé Asii a poté bylo jeho poselství neustále kopírováno a zasíláno miliardám lidí na světě, včetně mnoha lidí, mnoha národů, hlasů, a vůdců národů po určitou dobu. téměř dva tisíce let.

Dnes Janova duše odpočívá v nebi, vedle Ježíše Krista, jeho tělesné tělo se rozpadlo v prach a čeká na vzkříšení, ale jeho poselství v knize Zjevení, jeho skutky, které před téměř dvěma tisíci lety učinil, jsou stále na světě a bude navždy. Neboť Slovo Boží zůstává navždy.

[1] https://preachingfromthebible.net/czech/shrnuti-lidske-historie/